Moderní biologie nenápadně připravuje revoluci. Jedním jejím – a zřejmě pro pouhé oko dost nenápadným – projevem bude vytvoření umělých organismů. Cestu k jejich vzniku ukazuje kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae) kmene Sc2.0, která vznikla spojeným úsilím početného mezinárodního týmu vědců vedených Jeffem Boekem a Srinivasanem Chandrasegaranem z Johns Hopkins University v americkém Baltimore. Studii vydali v týdeníku Science. Boeke a Chandrasegaran hledali cestičku, jak proměnit dědičnou informaci kvasinky v jakousi stavebnici, ze které by bylo možné ubírat nebo k ní naopak přidávat libovolné úseky DNA. Nakonec došli k závěru, že si takové „genetické lego“ pořídí syntézou rozsáhlých úseků dědičné informace kvasinky pivní. V laboratoři tak poměrně pracně sestavili jeden z „balíků“, do kterých je v buňkách kvasinek zabalena její DNA, tedy jeden z jejích 16 chromozomů. Stavba probíhala po malých kouscích po 75 písmenech genetického kódu. Každý z nich měl na starosti jeden student, a tak je umělý chromozom doslova složen z práce zástupu odborníků či studentů. Studenti si práci tímto způsobem velmi oblíbili, a tak systém přebrali i jiné univerzity. Také se postupně zrychluje, protože se pracuje s čím dále většími dílky. Pánové z Johns Hopkins University jsou první, kdo vytvořil jeden z dílků budoucího lega, ale to je jen začátek. V laboratořích po celém světě je těsně před dokončením syntéza čtyř dalších chromozomů a na sedmi včetně toho největšího se intenzivně pracuje. Na čtyřech zbývajících chromozomech kvasinky ještě žádná práce hotova není. A o posledním 16. chromozomu se ještě definitivně nerozhodlo, kdo jej bude syntetizovat. Žhavým kandidátem jsou ovšem indičtí genetici. Lego tedy bude zanedlouho hotové, ale co z něj budeme mít? Za prvé by biologům mohlo pomoci odpovědět na otázku, co je základem života. Genetici vědí, že kvasinka může celkem bez následků přijít o kterýkoli ze svých 5000 genů. Mohlo by se zdát, že tyto geny jsou v dědičné informaci zbytečné. Ale to se ukáže, teprve když ztráta takového genu nebude vadit v kombinaci se ztrátou dalších „zbytečných“ genů. Kvasinky s „děravým“ genomem dovolují vytvářet nepřeberné množství kombinovaných ztrát genů a sledovat jak se buňkám bez konkrétní sady vybraných genů daří. Na konci by měli mít genetici celkem jasnou představu o skutečně nezbytném minimu genů pro veškeré potřebné životní funkce. Pak může přijít ke slovu praxe. Kvasinka s tímto tzv. minimálním genomem by pak posloužila jako „genetické šasi“, na něž lze obrazně řečeno montovat nejrůznější sestavy genů určené k produkci pestré palety látek. Jednu takovou genovou „výrobní linku“ už vědci vmontovali do obyčejných kvasinek. Podle instrukcí sady zcela cizích genů vyrábějí molekuly kyseliny artemisinové. Tu lze ve farmaceutických provozech poměrně snadno proměnit na molekuly artemisininu, na něž má v přírodě prakticky výhradní monopol bylina pelyněk roční (Artemisia annua). Syntetická biologie by mohla možnosti podobné výroby na zakázku výrazně rozšířit a především zlevnit. Základ „výrobní linky“ by byl k dostání levně a každému. Možností se nabízí doslova nepřeberné množství. Přirozeně se vyskytující mikroorganismy jsou zásobárnou užitečných vlastností, jejichž případný význam často ani nedokážeme plně docenit. A nová technologie možnosti jen rozšiřuje. Umožňují upravit výrobní procesy v mikroorganismech tak, že bude možné provést „spoustu nepřirozených věcí“, jak se vyjádřil pro časopis NewScientist Jeff Boeke. Chemikové podle něj budou z těchto možností nadšení.