RODÍ SE NOVÝ ENERGETICKÝ ZÁKON

V minulém vydáním jsme otiskli I. díl našeho seriálu o novém energetickém zákonu, jenž prochází fi nální etapou schvalování v Parlamentu ČR. Po rozboru obecné části novely se dnes krátce dotkněme některých zvláštních částí nového zákona: Tou první je (logicky) elektroenergetika. Klíčovou úlohu při zajišťování spolehlivosti a bezpečnosti dodávek elektřiny ostatním účastníkům trhu (včetně zákazníků) musí sehrát provozovatel přenosové soustavy s celorepublikovou působností. Přenosová soustava je provozována a zřizována ve veřejném zájmu a společnost ČEPS drží výlučnou licenci pro celé území ČR. Provozovatel přenosové soustavy nesmí držet žádnou jinou licenci udělovanou podle energetického zákona. Základní povinností provozovatele přenosové soustavy je odpovědnost za zajišťování bezpečného, spolehlivého a efektivního provozu přenosové soustavy a jejího propojení a spolupráce s okolními přenosovými soustavami. Obnova a rozvoj přenosové soustavy musí být nedílnou součástí činností provozovatele. K tomu, aby mohly být zajištěny tyto základní povinnosti, musí disponovat nezbytnými oprávněními. Zákon mj. uvádí, že provozovatel přenosové soustavy řídí toky elektřiny v přenosové soustavě, musí zajišťovat systémové služby a musí mít právo omezit (nebo přerušit) dodávku elektřiny, ale to pouze v případech daných zákonem. ČR NENI IZOLOVANY OSTRŮVEK Jsme součástí celoevropského energetického trhu. V pozitivním i problémovém významu tohoto konstatování. Provozovatel proto musí mj. disponovat právem změnit nebo přerušit v nezbytném rozsahu dodávku elektřiny z výroben, dovoz a vývoz elektřiny ze zahraničí. Obdobná oprávnění, jimiž disponuje provozovatel přenosové soustavy, mají i podle stávajícího znění energetického zákona provozovatelé distribučních soustav s tím rozdílem, že jejich působnost se omezuje na jim vymezené území. Odpovědnost za spolehlivost a bezpečnost, za obnovu a rozvoj distribuční soustavy na jejich území jim neoddiskutovatelně náleží. A tudíž - aby provozovatelé distribučních soustav mohli zákonem danou odpovědnost naplnit, musí disponovat odpovídajícím oprávněním. DISPEČERSKE ŘIZENI Nemálo diskusí vzbudilo nově navrhované opatření v § 23 odst. 2 písm. q): „Výrobce elektřiny je povinen vybavit výrobnu elektřiny s instalovaným výkonem 100 kW a více zařízením umožňujícím dispečerské řízení výrobny elektřiny“. Co to je podle zákona a podle příslušné vyhlášky dispečerské řízení? K čemu slouží? Cílem dispečerského řízení je zajištění spolehlivého a bezpečného provozu elektrizační soustavy. Nespočívá pouze v zapojení, nebo v odpojení elektrárny, event. zařízení zákazníka od elektrizační soustavy. Skládá se z přípravy provozu soustavy, operativního řízení soustavy a hodnocení provozu soustavy. Příprava provozu se zpracovává jako roční, měsíční, týdenní a denní. Podrobnosti dispečerského řízení uvádí vyhláška MPO č. 79/2010 Sb. Jedná se tedy o proces, který postupně upřesňuje mj. i možnosti nasazování jednotlivých výroben elektřiny v závislosti na postupně upřesňujícím se průběhu zatížení příslušné části elektrizační soustavy. Podle české legislativy musí každý, jehož zařízení je připojeno k naší elektrizační soustavě, předávat příslušnému technickému dispečinku údaje, které jsou nezbytné pro dispečerské řízení ve všech jeho fázích. Pokud platí, že za bezpečnost a spolehlivost dodávek elektřiny odpovídá na celorepublikové úrovni provozovatel přenosové soustavy a na svém vymezeném území provozovatel distribuční soustavy, pak jmenovaní provozovatelé musí mít podle zákona k dispečerskému řízení zřízeny technické dispečinky. Pro ně musí platit hierarchický způsob řízení, tzn., že dispečink provozovatele přenosové soustavy je nadřazen dispečinku provozovatele distribuční soustavy tak, aby mohly včas reagovat na změny v soustavě. Podle stávající legislativy dispečerskému řízení podléhají výrobny elektřiny, odběrná elektrická zařízení zákazníků, přímá vedení i další provozovatelé distribučních soustav. Dispečerské řízení není nahodilá směs svévolných požadavků dispečera nebo provozovatele přenosové soustavy či provozovatele distribuční soustavy. Jedná se o složitý systém řízení energetické soustavy, jejíž součástí jsou vzájemně provázané výrobny dodávající elektřinu prostřednictvím zařízení přenosové a distribuční soustavy a kolísající spotřeba elektřiny u zákazníků odebírajících ji podle svých potřeb. V rámci přípravy provozu je možné a nutné v příslušném období předvídat průběh dodávky elektřiny z jednotlivých zdrojů a předpokládat rovněž časový i kvantitativní průběh odběrů elektřiny ze soustavy. Odběry s obtížněji predikovatelným průběhem mohou existovat jak na straně zákazníků, tak na straně výroby elektřiny. Existují zdroje, u nichž je průběh jejich dodávky do soustavy predikovatelný jen obtížně. Nezřídka je jen přibližný, anebo dokonce nepředvídatelný. Na všechny tyto skutečnosti reagují modely řízení elektrizační soustavy na všech jejich úrovních. Podle právních předpisů dispečerskému řízení podléhá, resp. pokyny technického dispečinku se musí řídit jak zákazník, tak provozovatel distribuční soustavy i výrobce elektřiny, jehož zařízení je připojeno k přenosové, nebo k distribuční soustavě. Zákon nerozeznává, zda jde o malého, či velkého zákazníka, příp. provozovatele distribuční soustavy, resp. výrobce elektřiny. Ministr Martin Kocourek v této souvislosti zdůraznil, že pokud v přenosové nebo v distribuční soustavě dojde k jevům, které by ohrozily stabilitu, bezpečnost a provozovatelnost elektrizační soustavy, dispečer musí podle předem daného postupu jednat tak, aby předešel nestandardním jevům v soustavě a zajistil její provozování. V opačném případě, resp. při jeho nečinnosti, by mohlo dojít až k ohrožení soustavy a tím i k ohrožení všech účastníků trhu s elektřinou. ČR zatím podobným situacím vždy úspěšně předešla. STATNI AUTORIZACE Směrnice 2009/72/ES obsahuje požadavky týkající se výstavby nových výrobních kapacit v elektroenergetice. Členskému státu je mj. uložena povinnost zavést povolovací řízení. Proto je v návrhu novely energetického zákona zaveden institut udělování státní autorizace. Ten by měl být nástrojem MPO pro naplňování Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu pro obnovitelné zdroje. Autorizaci bude udělovat MPO, pokud bude výstavba výrobny s nimi v souladu. Správní řízení k udělení autorizace bude posuzovat rovněž soulad s plánem rozvoje sítí, energetickou účinnost výrobny, dopad na bezpečný a spolehlivý provoz elektrizační soustavy a naplnění dalších kritérií, jež stanoví zákon a která souvisejí rovněž s bezpečností dodávek elektřiny a se zajištěním rovnováhy v elektrizační soustavě. Navrhuje se, aby tímto procesem prošly záměry na výstavbu výrobny elektřiny o instalovaném výkonu 1 MW a více. Autorizace je koncipována tak, aby v případě, že bude udělena, byla podkladem pro územní řízení podle stavebního zákona. NOVĚ I V PLYNARENSTVI Pro ČR se jako nejvhodnější jeví způsob oddělení provozovatele přepravní soustavy formou nezávislého provozovatele přepravní soustavy. Zákon na základě směrnice 2009/73/ES poměrně podrobně stanoví požadavky, které musí nezávislý provozovatel přepravní soustavy naplnit. Tyto požadavky se týkají orgánů společnosti, stanov společnosti i základního kapitálu společnosti a vlastnictví přepravní soustavy a dalšího majetku. Nezávislý provozovatel přepravní soustavy musí splňovat požadované podmínky oddělení nejpozději do 3. března 2012. Musí se také vyrovnat se speciálními požadavky na orgány společnosti, stanovy a základní kapitál společnosti v závislosti na tom, zda půjde o akciovou společnost, společnost s ručením omezeným, nebo o evropskou společnost. K zajištění nezávislosti provozovatel přepravní soustavy musí přirozeně disponovat dostatečnými lidskými, technickými, materiálními a finančními zdroji. Vlastnit přepravní soustavu a další majetek nezbytný pro přepravu zemního plynu. Zaměstnávat počet osob, který garantuje řádnou přepravu zemního plynu. Nezávislý provozovatel přepravní soustavy, jako rozhodující hráč na trhu s plynem, podléhá zvláštnímu režimu. Kupříkladu volba statutárního orgánu a dozorčí rady podléhá schválení ERÚ, stejně jako uzavírání obchodních smluv s osobami z téhož koncernu (pojistka proti porušení nezávislosti). Provozovatel zásobníku plynu, je-li součástí vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, musí být právně, organizačně nezávislý na přepravě a distribuci plynu. Obdobně jako u provozovatelů distribučních soustav to není požadavek na vlastnické oddělení. Aby byl provozovatel zásobníku plynu uznán jako nezávislý, resp. právně oddělený, musí splňovat kritéria daná zákonem. Právní oddělení musí uskutečnit do 6 měsíců po nabytí účinnosti novely energetického zákona. JEDNODUŠEJI V TEPLARENSTVI Minimální změny se navrhují provést v 3. zvláštní části energetického zákona – v teplárenství. Navrhuje se pouze definovat zdroj tepelné energie, čímž je zařízení včetně nezbytných pomocných zařízení a stavebních částí, odkud se (využíváním paliv, nebo jiné formy energie) získává tepelná energie, která se předává teplonosné látce. Navrhuje se doplnit pojem „soustava zásobování tepelnou energií“, tvořená vzájemně propojeným zdrojem, nebo zdroji tepelné energie a rozvodným tepelným zařízením sloužícím pro dodávky tepelné energie pro vytápění, chlazení, ohřev teplé vody a technologické procesy, je-li provozována na základě licence na výrobu tepelné energie a licence na rozvod tepelné energie. Také soustava zásobování tepelnou energií je zřizována a provozována ve veřejném zájmu. DRAHE POMĚROVE MĚŘENI Odpůrce dalšího poměrového měření jistě potěší návrh zrušit ustanovení § 78 odst. 6. Kompetentní místa (zdá se) konečně přehodnotila slibované efekty pro úsporu energie a reálnou finanční náročnost tohoto projektu. Kritici, kteří poukazovali, že instalace dalšího poměrového měření se (vlivem nákladů na úpravu místa, měření, instalaci měření, údržbu a opravy měřicího řízení) nutně promítne do zvýšení cen tepla pro jeho konečné spotřebitele – mohou začít „slavit“. Základní energetickou legislativu tvoří trojice zákonů. Jednak je to energetický zákon č. 458/2000 Sb., dále zákon o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. a zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů. Posledně uvedený zákon by měl být nahrazen úplně novým zákonem, do něhož se zahrnou OZE, druhotné energetické zdroje a kombinovaná výroba elektřiny a tepla, čili všechny zdroje, které požívají podpory. Z tohoto přístupu pramení také to, že z energetického zákona byla vypuštěna všechna stávající ustanovení. Konkrétně § 32, který se týká kombinované výroby elektřiny a tepla a výroby elektřiny z druhotných energetických zdrojů, a § 80 zabývající se povinností výkupu tepelné energie z OZE a z druhotných energetických zdrojů. Podle ministra Martina Kocourka záměrem nebylo zrušit podporu uvedených energetických zdrojů, ale pravidla pro její uplatňování a poskytování soustředit do jednoho zákona. Důvod je nasnadě: podpora se uskutečňuje na stejném základě. „Zákon o podporovaných zdrojích projednala Legislativní rada vlády ČR a zatím nebyl postoupen Poslanecké sněmovně ČR. Z legislativně formálních důvodů je zapotřebí do energetického zákona vrátit jak § 32, tak § 80 a jejich zrušení v energetickém zákoně a uvedení v zákoně o podporovaných zdrojích řešit až v zákoně o podporovaných zdrojích. Tato situace vznikla z toho důvodu, že jsme původně předpokládali, že nejprve bude projednán a přijat zákon o podporovaných zdrojích a následně novela energetického zákona. Situace je však jiná.“ PROLISTOVANI KALENDAŘEM NA ZAVĚR III. energetický balíček ukládá členským státům přijmout příslušné předpisy transpozice do právního řádu do 3. března 2011. V návrhu novely energetického zákona je uvedena účinnost 30 dní po vyhlášení (s výjimkou § 17d – financování ERÚ, který nabude účinnosti 1.1.2012). Přijetím a nabytím účinnosti tohoto právního předpisu tedy ČR splní svůj závazek vyplývající z členství v EU a zajistí plnou transpozici III. energetického balíčku do našeho právního řádu. /bs/