Robot se stává účinným pomocníkem chirurga

V minulých letech jsme si zvykli spojovat funkci kloubového nebo jinak konstruovaného robotu především s automatizací průmyslové výroby nebo prací ve zdraví nebezpečném prostředí, nanejvýš ještě tak při některé servisní činnosti. Tady se roboty v úrovni odpovídající té které době začaly používat už od 60. let minulého století. Přes poměrně dlouhé období, kdy věda a technika stále více vstupovaly do našeho života a i roboty dosahovaly postupně větší dokonalosti, málokdo by ještě před několika lety hledal jejich uplatnění v medicíně a navíc v takové oblasti, kde citlivé ruce chirurga se zdají být nenahraditelné. Vývoj miniinvazivní robotiky začal zhruba kolem poloviny 80. let, kdy se objevily první takové projekty v rámci americké armády a Amerického úřadu pro vesmír a kosmonautiku NASA, kde se začala hledat cesta pro tzv. telechirurgii, chirurgickém zákroku s řízením na dálku. Na přelomu století byly pak obdobné projekty uvolňovány již i pro civilní sektor, kde daly základ novému směru robotické chirurgie pomocí miniinvazních metod. Minimálně invazivní robotika spojuje tak odbornou práci chirurga s moderní technikou - mechatronikou, 3D vizualizací a počítačovým řízením. V současné době nachází uplatnění zejména v urologii a gynekologii, v oborech kardiochirurgie a cévní chirurgie a nadějné se jeví i postupy u neurochirurgických operací. Odmyslíme-li si ekonomické a společenské problémy s naším zdravotnictvím, můžeme jen obdivovat odbornou úroveň zdravotnických pracovišť, kde hned tři instituce - Ústřední vojenská nemocnice, Nemocnice na pražské Homolce a brněnská Fakultní nemocnice u sv.Anny začaly při různých typech ope rací s úspěchem kloubový robot používat. Všechny používají americký robot daVinci od firmy Intuitive Surgical (systém daVinci vznikl původně k použití na amerických letadlových lodích, kde nahrazoval specialisty, řídící zákrok ze základny). Celosvětově je nainstalováno přes 350 těchto systémů, v Evropě pracuje z nich na šedesát. V Ústřední vojenské nemocnici využívají robot k operaci rakovinových nádorů prostaty a ledvin, ale s jeho použitím se počítá i u břišní a cévní chirurgie a v gynekologii. Svým vnějším projevem operace s robotem připomíná laparoskopii, s tím rozdílem, že chirurg sedí u ovládacího pultu, odkud řídí činnost nástrojů na ramenech robotu. Oproti klasické laparoskopii, kdy nástroje jsou poměrně jednoduché a obdobné je i jejich nůžkové ovládání, dává provedení nástrojů na chapadle robotu uvnitř operačního pole dokonalou flexibilitu s možností 360o rotace. Operatér sleduje veškeré své zásahy na konzole dávající třírozměrný obraz. Je jistě řada rozdílů mezi užitím robotů v průmyslu a v medicíně, ale snad ten nejmarkantnější je možné spatřovat v tom, že při chirurgických operacích na rozdíl od průmyslového užití nemůže být robot naprogramován a dělat svá vlastní rozhodnutí. Každý jeho pohyb je ovládán lékařem. Pro pacienta postup s robotem představuje menší riziko než klasický otevřený postup, menší rozsah nutných řezů, menší jizvy, menší krvácení, a tedy i rychlejší rekonvalescenci s návratem k normálnímu životu. Lékaře robot osvobozuje od nadměrné fyzické zátěže, kterou metoda laparoskopie, případně i jiné operační zásahy provázejí. Na urologickém oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze doplňuje metodicky užití kloubového robotu při operacích nádorů prostaty program laserových urologických operací prostřednictvím výkonného holmiového laseru Coherent. S jeho pomocí je například možné provést bezkrevně operaci prostaty, ale vítaným pomocníkem je i při endoskopických rekonstrukcích v močových cestách. Umí odstranit i některé nádory močového systému a výborně se osvědčil za dobu uplynulých šesti let, kdy je v ÚVN využíván i při drcení močových kamínků. Současný dynamický nástup robotů do oborů medicíny, jak jsme svědkem i na našich uvedených pracovištích, umožnil do jisté míry i vyspělý stav dnešní robotické techniky, kdy už jsou překonány její úvodní "dětské" nemoci a odpovídající úrovně se dosáhlo i u široké škály vhodných senzorů a řídicí techniky. To všechno je při osvojování postupů příslibem vývoje i dalších miniinvazivních robotických systémů, zaměřených i na nejnitěrněnjší oblasti lidského těla. Objevují se i počátky robotických operačních postupů v oblasti mozkových nádorů a nádorů páteře. Příkladem mohou být práce v Evropském centru Cyberknife v Mnichově, kde v kombinaci s kloubovým robotem KUKA pracuje radioterapeutický nůž s vysokou dávkou záření, vyvinutý americkou firmou Accuray nebo ve stuttgartském Fraunhofer institutu für Produktionstechnik und Automatisiereung IPA, kde pro operace mozkových nádorů vyvinuli robotický hexapoidní systém s paralelní kinematikou s přesností pohybů ve dvou setinách mm. ING. JIŘÍ ŠMÍD PRŮMYSLOVÁ INFORMAČNÍ AGENTURA