Létající mikroroboty velikosti hmyzu mívají problém s napájením. Jsou příliš malé a lehké na to, aby mohly nést baterie s dostatečným výkonem. Pak už obvykle zbývá jediná možnost – připojení kabelem k vnějšímu zdroji energie. Takový kabel ale samozřejmě brání robotickému hmyzu ve větším rozletu. Tým inženýrů Washingtonské univerzity postavil převratné létající mikroboty RoboFly, neboli robotické mušky, které se nespoléhají ani na baterie, ani na kabel. Energii jim zajišťuje laserový paprsek. Robomušky mají na horní části těla připevněný fotovoltaický článek. Jeho úkolem je přeměňovat energii laserového paprsku na elektřinu. Samotný článek vytvoří proud o napětí 7 V, z nichž pak zabudovaný elektronický obvod udělá 240 V nezbytných pro mávání křídly. Ve své současné podobě se RoboFly může jen vznést a pak přistát. Kdyby mikrobot udělal něco jiného, tak by se ocitl mimo paprsek „životodárného“ laseru a tím pádem by byl bez energie. V budoucnu by mikroboty RoboFly mohly mít k dispozici laser s pohyblivým paprskem, který by sledoval jejich pohyb a nepřetržitě by jim dodával energii. Další možností je, že budoucí verze robohmyzu budou těžit energii z rádiových vln. Takové mikroboty by mohly fungovat v místech, kam se dnešní drony větších velikostí nedostanou. Podle Sawyera Fullera z týmu inženýrů by s kolegy mohli časem vytvořit například robohmyz, který bude pátrat po unikajícím metanu. Zákazník si pořídí celý kufřík takových mikrobotů a v případě potřeby kufřík otevře a vypustí robotický hmyz ven. Mikroboty pak budou létat v okolí a hledat výrony metanu, které by signalizovaly problémy. V masovém měřítku by podobné mikroboty mohly odhalit velké množství úniků metanu, které by pak mohly být následně opraveny. Mikroboty by tím přispěly k omezení emisí skleníkových plynů. Fullera a spol. inspirovaly skutečné mouchy, které jsou velmi dobré v létání a hledání zapáchajících věcí. /sm/
