Patřilo k největším strojům, které kdy pracovaly v českých povrchových dolech. V lomu Československé armády na Mostecku sloužilo k odkrývání skrývkových hornin nad hnědouhelnými slojemi.
korečkové rypadlo RK 5000 stát na okraji lomu a několik let se řešilo, zda by mohlo být zachováno jako technická památka. Nakonec převážily náklady, bezpečnostní rizika a nejisté budoucí využití. Stroj má být postupně rozřezán, část konstrukce ale zůstane v krajině jako připomínka někdejší těžby. RK 5000 bylo mimořádné už způsobem vzniku. Takto velký stroj nebylo možné jednoduše vyrobit v hale a převézt na místo. Jeho stavba začala v roce 1980 přímo v prostoru lomu, zkušební provoz se rozběhl v roce 1983. Vyráběly jej Vítkovice a šlo o jeden ze dvou postavených kusů tohoto typu (druhý se nedochoval).
Stroj, který „chodil“ lomem
Na první pohled zaujme především velikost. RK 5000 měří zhruba 160 m na délku, kolem 40 m na výšku a jeho hmotnost dosahuje přibližně 5 500 t. Jeho práce ale nebyla založena jen na rozměrech. Z technického hlediska je podstatné hlavně spojení korečkového řetězu, výložníku, pásové dopravy a kráčivého podvozku do jednoho těžebního celku. Rypadlo se po lomu nepohybovalo na kolech ani pásech. Využívalo dva kráčivé hydraulické podvozky. Hlavní měl vnější průměr 33 m, menší podvozek spojovacího mostu 10 m. Stroj se díky nim dokázal pomalu přemisťovat po pracovním řezu. Nešlo o rychlost, ale o schopnost bezpečně měnit polohu u stroje, který měl pracovat ve složitém terénu a při velkém zatížení. Vlastní těžbu zajišťoval korečkový řetěz dlouhý téměř 140 m. Nesl 38 korečků [speciální nádoba, umístěná na laně, řetězu či kole, která slouží k přemisťování nebo oddělování materiálu — pozn. red.], každý o objemu 3,6 m3, váží přibližně 230 t. Pohon obstarávaly dva elektromotory o příkonu 1,6 MW a dvě převodové skříně, každá o hmotnosti kolem 75 t. Řetěz dokázal vyvinout sílu až 324 t, takže rypadlo mohlo pracovat i v tvrdších a proměnlivých skrývkových horninách. Teoretická výkonnost stroje dosahovala až 4 450 m3 odtěžené horniny za hodinu. Za dobu provozu vytěžilo RK 5000 téměř 154 milionů m3 zeminy a odpracovalo zhruba 90 000 provozních hodin. To odpovídá více než 10 letům nepřetržité práce.
Debaty o záchraně
Po omezení těžby v lomu ČSA ztratilo rypadlo praktické využití. Zároveň se nabízela otázka, zda by nemohlo zůstat zachováno jako technická památka. Pro region by mělo smysl: šlo o výjimečný stroj, spojený s historií severočeské energetiky i s proměnou krajiny, která po těžbě prochází sanací a rekultivací. Úvahy o zachování ale narážely na několik problémů. Stroj stojí v prostoru, který se bude měnit, a pro veřejné zpřístupnění by bylo nutné vyřešit jeho přesun, zabezpečení a dlouhodobou údržbu. Přemístění takto těžké konstrukce by vyžadovalo připravenou trasu, úpravy terénu a kontrolu sklonu, aby rypadlo mohlo vůbec bezpečně „odkráčet“ na nové místo. Nešlo by tedy jen o jednorázovou technickou operaci, ale o nákladný projekt s dalšími výdaji v následujících letech. Ústecký kraj i další aktéři proto posuzovali možnosti zachování, ale záměr se ukázal jako obtížně obhajitelný. Podle dostupných informací by problémem nebyl pouze samotný přesun, ale také následná údržba chátrajícího stroje a bezpečnost návštěvníků. RK 5000 tak zřejmě jako celý exponát v krajině nepřežije. Nezmizí však beze stopy. Společnost Sev.en nechala stroj digitálně nasnímat a vytvořit jeho virtuální prohlídku v rámci Uhelného safari. Zájemci si tak mohou projít kabinu, vnitřní prostory, strojovny, části pohonu i kráčivého mechanismu alespoň virtuálně. Pro poznání stroje má ale digitální dokumentace i hlubší smysl. RK 5000 je zajímavé nejen svými rozměry. Ukazuje konkrétní způsob, jak se v povrchové těžbě řešila doprava materiálu, pohyb velkostroje, přenos výkonu i práce v geologicky náročném prostředí. Jeho konec proto není jen zprávou o dalším stroji mířícím do šrotu. Je to také uzavření jedné kapitoly českého těžkého strojírenství a hnědouhelné těžby na Mostecku. /jj/
