Útlum povrchové těžby hnědého uhlí otevírá cestu pro co nejvhodnější revitalizaci zasažené krajiny. Fraunhoferův institut pro solární energetické systémy ISE zveřejnil v nedávné tiskové zprávě studii s výsledky analýzy, jak by bylo možné využít vodní hladiny často užívaných záplavových jezer i pro přínos v solární energetice Německa. Tím by měly být systémy plovoucích fotovoltaických elektráren, v posledních letech aplikovaných a vyzkoušených už v různých částech světa. Protože podobná krajinná situace po těžbě hnědého uhlí je i v České republice, může být analýza ISE zajímavá i pro naše energetické podniky. U plovoucí fotovoltaické elektrárny jsou solární panely včetně střídačů umístěny na ukotvených plovoucích tělesech. Oproti konvenčním fotovoltaickým elektrárnám jsou náklady na investici u plovoucích fotovoltaických elektráren v průměru o 10–15 % vyšší, naproti tomu díky chlazení panelů vodní hladinou je tu výroba elektřiny o přibližně stejný podíl efektivnější. Obecnou výhodou tu může být i menší odpar vody z hladiny během parných letních dnů, naopak nevýhodou nižší životnost elektronických součástí a znečištění panelů od trusu ptáků. Instalovaná kapacita všech doposud postavených plovoucích fotoelektrických elektráren na celém světě dosahuje kolem 1,1 GW. Nejvíc z nich je postaveno v Číně, Japonsku a USA a ty největší dosahují výkonu až kolem 50 MW. Několik menších je i v Evropě, dokonce jedna z května minulého roku přímo i v Německu. Nepostavená sice při revitalizaci uhelného dolu, ale u štěrkovny poblíž Renchenu na vodní hladině po vybagrování. Její zatím zkušební výkon pouhých 750 kW spotřebovává v tomto případě sama štěrkovna. V Německu přicházejí v úvahu zaplavené povrchové plochy, štěrkové jámy a částečně i nádrže. Těžba hnědého uhlí v Německu dala vzniknout téměř pětistovce vodních otevřených ploch o celkové rozloze 47 251 ha. Většina z nich je v Braniborsku (29,8 %), Sasku- Anhaltsku (28,2 %) a Sasku (15,7 %). Jako technický potenciál na těchto hnědouhelných jezerech uvádí studie 56 GWp. Přitom je však třeba pamatovat v souladu s ochranou přírody a krajiny, volnočasovou aktivitou i požadavky cestovního ruchu na zachování určitého podílu volné vodní plochy. Skutečný ekonomický potenciál těchto vodních ploch zůstal tak ve studii po všech jednáních s příslušnými orgány na hodnotě 2,74 GWp, což odpovídá nasazení 4,9 % teoretické plochy jezer. Ve studii nebyly přitom brány v úvahu jiné umělé typy vodní hladiny ani přírodní stojatá voda. V Německu je přitom 4 474 takových umělých vodních ploch, z nichž většina pochází z povrchové těžby stavebních materiálů. Podíl jezer po povrchové těžbě hnědého uhlí je tak z celkového disponibilního množství pouze 12,9 %. Při úvaze rozšířit užití plovoucí fotovoltaiky i tímto směrem lze pak předpokládat výrazně vyšší dosažený výkonový potenciál.
Jiří Šmíd
