Ižorské závody, jeden z nejstarších
a největších strojírenských
podniků v Rusku, který
patří do skupiny OMZ, dokončily
kontrolní montáž reaktoru
VVER-1200 pro I. blok Novovoroněžské
jaderné elektrárny.
Tato událost nevypadá v kontextu
zahraničních zakázek na ruské jaderné
reaktory příliš významně. Ve skutečnosti
jde o přelomový okamžik jak pro
ruskou jadernou energetiku, tak pro
ruskou účast v probíhajícím mezinárodním
tendru na dostavbu JE Temelín.
Jedná se o první reaktor, který si
Rusko postavilo pro potřeby své vlastní
jaderné energetiky za posledních 20
let. Všechny předchozí projekty pouze
dokončovaly staré sovětské reaktory.
A druhý důležitý moment je, že se jedná
o první reaktor typu VVER-1200,
jenž by se měl stát referenčním zdrojem
(a tedy jednu z hlavních podmínek),
aby mohla ruská technologie
vstoupit do boje o českou zakázku.
Ze 60 reaktorů VVER, které Ižora
vyrobila (patří sem i VVER-440
a VVER-1000), pracuje v Rusku
pouhých 15. Ižorské jaderné strojírenství
zachránily zahraniční zakázky.
V roce 2001 byl postaven reaktor
VVER-1000 pro íránskou JE Búšehr,
v letech 2001-2002 dva reaktory
VVER-1000 pro čínskou jadernou
elektrárnu Tianwan, v letech 2004-
2005 pak dva VVER-1000 pro indickou
JE Kundankulam.
Přestože platební podmínky, které
nastavili zákazníci, nebyly podle neoficiálních
informací z ruských atomových
kruhů příliš výhodné pro Rusko,
pomohly jadernému průmyslu přežít
až do spuštění Federálního programu
RF pro rozvoj jaderné energetiky.
Samotné spuštění programu ovšem
ještě nic nezachránilo a nic nezaručovalo.
Od oficiálního startu federální
pomoci do okamžiku, kdy na Ižorské
závody dorazily první skutečné peníze,
uplynulo několik let. Za tuto dobu
se podnik nejen udržel při životě, ale
dokázal zvládnout rozsáhlou modernizaci.
Hlavní důvod tkví v tom, že
Ižora měla velké štěstí, a to i ve srovnání
s továrnou Atommaš, postavenou
v sovětských dobách, jež se měla
stat pýchou socialistického jaderného
průmyslu. Ižorské závody koupila
skupina OMZ, kterou později získal
pod svá křídla Gazprombank. Tento
solventní partner Ižoru zachránil.
Rusko v průběhu 20 let po rozpadu
Sovětského svazu pokračovalo v dostavbě
vlastních jaderných elektráren:
dokončovalo však projekty, započaté
ještě za SSSR. Kupříkladu na Rostovské
jaderné elektrárně stojí reaktor
vyrobený původně pro jadernou elektrárnu
ve východním Německu v 90.
letech. Na Kalininské JE je nainstalován
reaktor VVER-1000, vyrobený
v roce 1988 plzeňskou Škodovkou.
Ten mimochodem Rusové nejprve
chtěli nainstalovat na bulharské elektrárně
Belene. Kvůli průtahům a čekání
na rozhodnutí bulharské vlády ohledně
jejího financování změnili postoj
a použili jej doma. Nový reaktor pro
Belene dělají také Ižorské závody.
Kromě něj a již zmíněného reaktoru
pro Novovoroněž jsou ve výrobě další
tři reaktory VVER-1200: jeden ještě
pro Novovoroněžskou a dva další pro
Leningradskou jadernou elektrárnu.
A právě Leningradskou JE jako referenční
objekt navštívila 8. září česká
delegace v čele s vládním zmocněncem
pro dostavbu JE Temelín Václavem
Bartuškou. (aš)
