Řečmi se žádná elektrárna nepostaví

Výhradně politici rozhodnou v evropských zemích o tom, zda nastane či nenastane renesance jaderné energetiky. Veškerá fóra, konference, prezentace, mediální výstupy, mají pouze podpořit ty z nich, kteří se nechali odborníky přesvědčit, že bez jaderné energetiky bude v Evropě již poměrně brzy nedostatek elektřiny a naše zhýčkaná civilizace se začne hroutit. Argumentů už byly sneseny stohy a nelze s nimi dělat nic jiného, než je v různých podobách opakovat. Odpůrci jádra mají také svá fóra a konference. Na rozdíl od těch, kdo jádro podporují, je však většinou nenavštěvují evropští ani místní nejvyšší státníci. Pro svůj odpor vůči jádru mají také slušnou sbírku důvodů, které opakovaně prezentují. Na setkáních pro i proti se tedy o ničem r o z h o d n o u t nemůže. Je ovšem zajímavé, že mediálně daleko víc, než by se dalo čekat, zapůsobilo zcela prosté zjištění novinářů, že naprostá většina poslanců, jmenovitě oslovených, je pro výstavbu nové jaderné elektrárny. Je to relativně mnohem víc, než tento poměr názorů vychází ve výzkumech veřejného mínění u běžné populace, i když i tam je podpora jádra nadpoloviční. Názor na jádro je v různých zemích Evropy přesto poměrně hodně odlišný. Od vstřícných Francouzů po zcela odmítavé Rakušany. I proto Evropská komise dává ruce pryč od nějakého nařizování. „Není to byznys Evropské komise, respektujeme odlišné postoje jednotlivých zemí,“ řekl na jaderném fóru v Praze José Barroso. Ale neodolal vyjmenovat výhody jaderné energie včetně toho, že jde o čistý zdroj z hlediska emisí CO2. Patnáct z dvaceti sedmi evropských zemí nějakou jadernou elektrárnu má, ale žádné nové se zatím prakticky nestaví (kromě jedné ve Finsku a ještě hodně vzdálené ve Francii). Jak řekl Václav Bartuška, český vyslanec pro energetickou bezpečnost v EU, v deníku E 15: „Evropa potřebuje týdenní blackout. Aby maso pochodovalo z mrazáků. Něco jako povodně, varování…“ Milena Geussová