Reakce na příspěvek Jiřího Zlatušky: Jsou patenty bezcenné?

Kritika pana senátora a emeritního rektora Masarykovy univerzity má určité racionální jádro - ví se, že patenty jako nástroj transferu poznatků mají pouze omezené využití. Obecně známá je i skutečnost, že v některých oborech, zejména v oborech s rychlým životním cyklem, se patentovat nové poznatky nevyplácí. Naproti tomu se ale v rozvinutých zemích bere za samozřejmé, že pro realizaci výsledků výzkumu (např. z vysokých škol) je existence patentů zcela kruciální. Přidáme- li k tomu skutečnost, že ČR zaostává v pozici na Evropské škále inovací (European Innovation Scoreboard) nejvíce právě v počtu patentů (ČR má řádově méně patentů na hlavu, nežli je průměr EU), je důraz reformy na zvýšení patentové aktivity přes všechny výhrady zcela logický. Škoda, že se pan senátor nezúčastnil semináře o inovacích, konaného dne 14. února 2008 v prostorách Senátu. Z přednášky pana Charlese W. Wessnera, který je mj. poradcem amerického Kongresu a francouzské vlády pro oblast transferu poznatků, by se byl dozvěděl některá zajímavá fakta o systému, který je typický pro univerzity v USA na přelomu tisíciletí. Základem ke změněnému chování se stal Bayh-Doleův zákon z roku 1980, který přiřkl práva k duševnímu majetku univerzitám. To vedlo k expanzi aktivit v oblasti nakládání s duševním vlastnictvím, zejména k růstu počtu specifických pracovišť pro transfer poznatků na univerzitách (Technology Transfer Office) a mělo i zcela konkrétní výsledky. Počet patentů na univerzitách v USA vzrostl od roku 1980 do roku 2004 z původních 300 na 3472 ročně, obdobné údaje pro počet prodaných licencí jsou 276 vs. 3706 a pro počet nově vzniklých (tzv. start-up) firem při univerzitách 35 - 354. Pan Wessner citoval studii AUTM z roku 1998, podle níž lze přičíst výsledkům transferu poznatků z univerzit na ekonomické aktivity v úrovni 25 mld. dolarů a vznik 212 500 pracovních míst. Situace v USA jistě není v tomto ohledu ojedinělá. K příkladům, citovaným v původním rozhovoru pro TT, mohu přidat i konstatování zástupce britské Rady pro vědu a technologie na zasedání obdobných rad evropských zemí v květnu 2007 v Berlíně, že ve Velké Británii není univerzita, která by se v nějaké formě nepokoušela o transfer poznatků. Příklad University of Cambridge je již znám i v konzervativním (a v tomto ohledu poněkud zaostalém) Česku. Udivuje mě, že člověk s tak širokým rozhledem a bohatými zkušenostmi nemluví o těchto poznatcích a soustřeďuje svoji pozornost na nepodstatné jednotlivosti. Daleko závažnější je ale skutečnost, že celková výkonnost českého akademického sektoru při přenosu výsledků do praxe silně pokulhává a naděje na efektivní návratnost veřejné podpory do výzkumu a vývoje (možná by se věci vyjasnily, kdybychom mluvili o podpoře vědy a technologií) je v současném systému chabá. Protože se jedná o peníze daňových poplatníků, mělo by toto téma zajímat všechny zainteresované, politiky pak na prvním místě. Šance na zlepšení situace pouhým zvýšením podpory výzkumu na vysokých školách, jak navrhuje ve svých příspěvcích pan senátor, je zejména po 15leté zkušenosti s takovým experimentem, nereálná. Miroslav Janeček