Rakousko se obává obnovitelných zdrojů

Rakušané si musí připadat jako v onom špatném vtipu o vstřícném plánování. Místo aby plnili emisní cíle a dostali se pod úroveň roku 1990, vypouštějí dnes do ovzduší o třetinu oxidu uhličitého více. Nelíbí se jim proto ani dražby, v nichž se mají nakupovat emisní povolenky v pokjótském období, tedy od roku 2013. Za nereálné považují místní podnikatelé úkol Evropské komise, aby Rakousko zvýšilo podíl obnovitelných zdrojů na celkové produkci energie ze současných 23 na 34 procent. „Je dobré si stanovovat velké cíle, avšak pokud jsou nedosažitelné, svědčí to přinejmenším o nedostatku moudrosti,“ uvedl pro rakouský deník Die Presse diplomaticky šéf Hospodářské komory Christoph Leitl. Jeho kolega v čele Svazu průmyslu Veit Sorger vidí jako reálné maximum 28 procent. Nic na tom nemění to, že v koaliční dohodě sociálních demokratů a lidovců se uvádí dokonce 45 procent. Za dnešní, na evropské poměry velice vysoký podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energií vděčí Rakousko vodě, z níž pocházejí více než dvě třetiny veškeré vyrobené elektřiny. Výstavbu nových přehrad však veřejnost odmítá stejně jako výstavbu jaderných nebo uhelných bloků. A tak jediným způsobem, jak dlouhodobě pokrýt při trvale rostoucí spotřebě celkový nedostatek proudu – představuje produkci jednoho temelínského bloku – a omezit závislost Rakouska na jeho dovozu z Polska, je nikoli stavět větrníky a biomasové kotelny, nýbrž stavět nové plynové elektrárny. První se má uvést do provozu už v roce 2010 v Timelkamu. Program rozplánovaný do roku 2015 paradoxně ještě zhorší rakouskou emisní bilanci, přestože elektřina a teplo ze zemního plynu zatěžují klima v porovnání s uhelnými jen z poloviny. Jinými slovy: emise v Polsku se přestěhují do Rakouska. Šéf Hospodářské komory Leitl, který současně stojí v čele Evropského hospodářského sdružení, se navíc obává, že nereálné ekologické cíle povedou ke stěhování energeticky náročných výrob z Evropy. Zdejší země přijdou o pracovní příležitosti a množství světových na emisí skleníkových plynů ze nezmění. Dost možná ještě stoupne – čínské hutě jich na tunu oceli vyprodukují dvakrát více než rakouské. Rakousko by v ocelářství, výrobě cementu a papírenství mohlo přijít až o 135 000 míst, varuje Sorger. A Leitl dodává, že pro systém povolenek by mělo být rozhodující, zda firma produkuje ekologicky, či ne: „Nejlepší by tedy nemuseli platit, zatímco ekologicky méně efektivní firmy by si povolenky kupovaly.“ Pokud se Rakousko nedohodne s Evropskou komisí na změnách (Brusel už projevil ochotu jednat), dosáhnou jeho náklady související s plněním klimatického balíčku až 4,8 miliardy eur. Postiženy budou podle studie poradenské firmy AT Kearney především energetika a petrochemie, rakouské papírenství se kvůli němu dostane do trvalé ztráty trvající nejméně do roku 2020. Mezinárodní konkurenceschopnost rakouské produkce klesne o devět procent.(kp)