Karel seděl za stolem a trápil se s tím, jak srozumitelně a přehledně zapsat všechno, co se včera dozvěděl. Poprvé navštívil výrobní závod firmy, která se stala jeho novým působištěm. Byl seznámen s historií společnosti, organizační strukturou, výrobkovým portfoliem, výrobními kapacitami a spoustou dalších a dalších informací. S krátkými přestávkami se na něj hrnuly celý dlouhý den. Dělal si poznámky, ale ne vždy to stihl a ne vždy to také bylo možné. Třeba když procházeli výrobními halami a on musel v rachotu strojů chytat slova svého průvodce. Tak se alespoň snažil všechno ukládat v hlavě. Nyní sedí a postupně vše doluje z paměti. Dělá si poznámky, ale myšlenky se vynořují neuspořádaně a jemu se stále nedaří je nějak logicky zapisovat. Překáží mu, že řádky ho nutí postupovat lineárně, leč takhle to v hlavě přece nemá. Otočí se na svého kolegu a svěří se mu. „Já zrovna zapisuju, jakou kapacitu má naše linka na povrchový úpravy, a ještě než to dopíšu, už mi hlavou běží, že největší průměr, kterej umíme vyrobit, je 30 mm. To je hrůza. Bojím se, abych to nezapomněl, ale na papíře to bude úplně jinde, než zrovna jsem.“ „Tak si to nakresli jako myšlenkovou mapu,“ opáčí kolega. „Jako co?“ „Jako myšlenkovou mapu, ty to neznáš? Posílám ti link na wiki.“ Myšlenkové mapy, jako nástroj kreativního myšlení, představil v 60. letech minulého století Angličan Tony Buzan. Spisovatel, který se zabývá tím, jak funguje lidský mozek a jak lépe využít jeho schopnosti. Podle Tonyho Buzana: „Lidský mozek při přemýšlení nepracuje s panely nástrojů a nabídkami funkcí; funguje organicky jako všechny přírodní formy – ať už lidská oběhová či nervová soustava nebo jako větve stromu a žilky na listu. Aby mu to myslelo dobře, potřebuje nástroj, který se podobá těmto organickým tokům. Tím nástrojem jsou myšlenkové mapy.“ Základní princip spočívá v tom, že myšlenkové mapy umožňují zaznamenávat myšlenky nelineárně. Stejně jako funguje mozek. Jak se myšlenkové mapy tvoří: 1. Vytvoříme centrální obrázek, který je umístěn ve středu stránky a reprezentuje hlavní téma, jímž se chcete zabývat. Obrázek přitahuje vaši pozornost a spouští asociace. 2. Do mapy přidáme větve. Hlavní větve, které vyrůstají z centrálního obrázku, jsou klíčové myšlenky. Každou myšlenku můžete hlouběji rozpracovat přidáním další podvětve. Krása myšlenkových map spočívá v tom, že můžete přidávat stále další větve a nejste limitován jen několika možnostmi. Struktura mapy se vytváří přirozeně, tak jak přidáváte další nápady a váš mozek volně kupí další asociace z různých představ. 3. Přidáme klíčová slova. Ke každé větvi přidáme klíčové slovo, které charakterizuje danou myšlenku. Je důležité používat vždy jen jedno slovo, protože si neredukujete možné asociace, které toto slovo vyvolává. 4. Rozlište jednotlivé klíčové myšlenky barevně. Myšlenkové mapy podporují využití obou hemisfér mozku. Mapy umožňují pracovat současně se slovy, čísly, jazykem, logikou, ale i s představivostí, barvami a tvary. Barevné rozlišení umožňuje mozku kategorizovat, zvýrazňovat, analyzovat informace a identifikovat více souvislostí. 5. Připojte do mapy obrázky. Obrázek nese mnohem více informací než slovo, věta nebo celý text. Obrázky jsou nepřetržitě zpracovávány mozkem a vizuálně jej stimulují vyvolávat informace. Karel si pak vyzkoušel namalovat první myšlenkovou mapu. Naplánoval si svou agendu na další týden. Tato mapa je na obrázku vlevo dole. Dalo mu to dost práce, protože nikdy nebyl žádným malířem. Naštěstí v zápětí zjistil, že pro kreslení map lze použít celou řadu programů od těch placených přes freeware až po online služby, které umožňují mapy nejen tvořit, ale také sdílet. Další mapa už zachytila část informací, jež se ještě včera vzpouzely nějakému systematickému zapsání. Tomáš Konrád tomas.konrad@heico-lock.cz
