Prvohorní oblohu i zemi zabydlovali
tvorové, nad kterými bychom se dnes
zděsili. Třeba v Čechách během permu
žijící vážka Bohemiatupus elegans měla
rozpětí přes půl metru. A to jí na největší
známé světové konkurentky ještě nejméně
20 čísel chybělo.
Dnes už nic takového nehrozí. Dosud
jsme se domnívali, že to je hlavně z fyzikálních
důvodů. Enormní rozměry si
hmyz mohl dovolit díky tomu, že v atmosféře
bylo vyšší zastoupení kyslíku,
a tak i jejich jinak méně účinný systém
dýchání pomocí vzdušnic stačil pokrýt
potřeby i velkých těl.
Ale nejde jen o kyslík, myslí si autoři
nové studie v časopise PNAS. Z jejich
rekonstrukce historického vývoje velikosti
hmyzu se zdá, že těla těchto tvorů
se od konce prvohor měnila nezávisle
na výkyvech podílu kyslíku v atmosféře.
Trend zmenšování vypukl zhruba v době,
kdy se objevil Archeopteryx a jemu
příbuzní první ptáci. Další zmenšování
mělo následovat na začátku třetihor, kdy
došlo k vývoji netopýrů.
Příčinou tohoto jevu bylo podle autorů
studie zvýšený tlak nových dravců
hlavně na létající hmyz. Větší druhy
byly méně pohyblivé než menší
a představovaly pro ptáky (a později
netopýry) snadnější kořist. Hmyz nemohl
bojovat s ohněm, protože díky
svému systému dýchání nemůže ptáky
z dlouhodobé perspektivy nikdy přerůst
a vždy byl jenom kořistí. Autoři
se tedy domnívají, že na rozdíl od dnes
panujícího přesvědčení se hmyz od objevení
ptáků zmenšoval především
kvůli ekologickým tlakům spíše než
kvůli změnám ve složení atmosféry.
Samozřejmě, hypotéza zatím není neprůstřelná.
Studie například nesledovala
další faktory, které mohou mít na velikost
hmyzu svůj vliv. Třeba změny průměrné
teploty Země či množství CO2. Vliv teploty
je jasný, oxid uhličitý zlepšuje růst
rostlin a tím zvyšuje množství dostupné
potravy. Vcelku ovšem tento argument
dává smysl a je dosti pravděpodobné, že
si časem najde místo i v učebnicích.
KOMÁRA KAPKOU NETREFÍŠ.
A KDYŽ TREFÍŠ, NEUBLÍŽÍŠ
Létání v dešti nemají rádi ani piloti, ani
větší létající tvorové. Netopýři zkrápění
deštěm údajně musí vydat dvakrát
více energie než za sucha. Ale těm, kterým
bychom to přáli – obtížnému hmyzu
– déšť bohužel samozřejmě nevadí.
Ten se nemá v dešti čeho bát, ukazuje
studie týmu z Atlanty.
Vědci sledovali hmyz v uměle vyvolaném
dešti v laboratoři pomocí kamery
s vysokou rychlostí snímání. Jak se
ukázalo, dešťové kapky jsou sice často
50krát těžší než hmyz, ale v podstatě
nikdy ho nezasáhnou nebezpečným
způsobem. Voda se obvykle sklouzne
po křídle nebo trupu hmyzu a pouze ho
dočasně připraví o stabilitu či nějakou
letovou výšku.
Pokud přece jen nějaká zasáhne přímo
tělo, hmyz je tak lehký, že kapka
ho jenom lehce „odstrčí“ z cesty. Ztratí
přitom pouze malou část své kinetické
energie, a pak pokračuje v dalším letu
téměř nezmenšenou rychlostí. Odborníci
na základě dalšího pokusu odhadují,
že kapky ztratí obvykle jen 2 až
17 procent své kinetické energie.
Komáří tělesná schránka je přitom
tak pružná, že snese i několikanásobně
silnější náraz. A konstrukce jejich
tělesné schránky je tak bytelná, že
snadno snese i ohromné přetížení při
nárazu. To může dosáhnout hodnoty
kolem 300 G, ale komárům tato chvíli
neublíží. Lidské tělo snese jen přetížení
kolem 25 G. ??????Josef Janků