Virus ptačí chřipky zmutoval v rámci „kožešinové“ farmy natolik, že získal schopnost „množení“ i v buňkách savců. Hrozí podobný scénář i lidské populaci? V říjnu 2022 začali ve zvýšené míře hynout norci na velké farmě v Carralu na severozápadě Španělska. Přivolaní veterináři se údajně domnívali, že viníkem může být virus SARS- -CoV-2. Ten se v chovech těchto zvířat objevil v posledních letech mnohokrát a vedl k utracení řádově desítek milionů zvířat tohoto druhu. Genetický rozbor ovšem ukázal, že v tomto případě byla příčina jiná, jak popisuje studie zveřejněná letos v odborném časopise Eurosurveillance. U zvířat se našla varianta viru ptačí chřipky H5N1 (konkrétně 2.3.4.4b), která se v posledních letech šíří po celém glóbu a zdevastovala nemalou část ptačích chovů mimo jiné i v Evropě. Úmrtnost mezi norky se rychle zvyšovala, až dosáhla zhruba 4 % týdně. Nákaza se mezi nimi šířila v několika ohniscích z klece do klece. Nakonec tedy úřady rozhodly, že všechna zvířata budou utracena a chov uzavřen. Došlo i na testování všech zaměstnanců a pracovníků, kteří se na likvidaci farmy podíleli. Nikdo z nich nebyl ptačí chřipkou nakažen, ale událost přesto nejen autoři zprávy a další odborníci považují za závažné připomenutí možného budoucího vývoje. „Je to nesmírně znepokojivé. Přesně tímhle způsobem by mohla začít pandemie [chřipky] H5,“ řekl pro slavný odborný časopis Science virolog Tom Peacock z londýnské Imperial College. Jsme na „neznámém území“, nechala se citovat neméně slovutným periodikem Nature viroložka Wendy Puryearová.
Zatím mu to nejde
Jak patrně víte, viry ptačí chřipky, jako třeba H5N1, ale i další podobné (H5N8), se ve svých současných podobách a mutacích nešíří příliš dobře mezi savci. Lidé, u kterých se případy nákazy samozřejmě sledují mnohem více než u jiných druhů, se téměř vždy nakazí od infikovaných ptáků, nikoliv mezi sebou navzájem. Španělský případ ale ukazuje jiný scénář šíření. Virus se postupně šířil z několika ohnisek v chovu do dalších klecí. První zvířata se tedy nejspíše skutečně mohla nakazit třeba kontaktem s ptáky (např. nemocnými ptáky, které zatáhla do klece), ale pak se virus šířil od jednoho norka k druhému. To podle odborníků naznačuje, že se virus v savcích dobře replikoval; bylo ho tolik, aby se od nich mohl šířit dále. Přispělo k tomu patrně i to, že virus získaný z nakažených zvířat obsahoval mutace, které by měly zlepšovat jeho „množení“ právě v buňkách savců. Dodejme, že k šíření zatím došlo ve velmi nepřirozených podmínkách. Zvířata jsou na kožešinových farmách chována doslova téměř „hlava na hlavě“. Volně žijící norci jsou v podstatě samotářská zvířata, v českých chovech před jejich zrušením byla norma klecové plochy na jednoho norka zhruba čtvrt čtverečního metru. Šíření viru je tedy v takových podmínkách výrazně ulehčeno. Existuje tak nezanedbatelná možnost, že virus H5N1, který nyní řádí mezi ptáky po celém světě, by mohl napadnout další chovy norků a postupně se změnit v něco mnohem nebezpečnějšího i pro člověka. Norci patří mezi zvířata, která trpí nejen na ptačí, ale také na běžnou chřipku. Z tohoto pohledu je tento druh malých šelem vhodnou půdou pro jakési „křížení“ obou typů chřipky do druhého (i čeští oborníci používají nejčastěji výraz reasortment). Při něm hypoteticky může vzniknout chřipka obrazně řečeno napůl ptačí a napůl lidská, která bude mít nové vlastnosti. V nejhorším případě tedy to, že se bude dobře šířit vzduchem i mezi lidmi a zároveň bude pro lidi výrazně nebezpečnější než běžná chřipka, mimo jiné i proto, že může jít o virus pro náš imunitní systém úplně nový.
Do neznáma
V tuto chvíli se nikdo z odborníků neodváží spekulovat, zda k tomu dojde ani jak by virus mohl být nebezpečný. Od ledna 2003 do listopadu 2022 máme zaznamenáno 868 případů nákazy nějakou formou viru H5N1 z 21 zemí. Celkem 457 z nakažených zemřelo, což je 53 % z nakažených. Statistiky jsou ovšem velmi neúplné. Nikdo nemůže odpovědně tvrdit, že epidemiologové a lékaři pochytili všechny případy nákazy tímto virem. U zaznamenaných případů byla skutečně úmrtnost ve vyšších desítkách procent, další lidé ovšem jistě setkání s virem a případnou infekci překonali s žádnými či malými obtížemi, a tyto případy unikly pozornosti. Díky viru SARS-CoV-2 ovšem víme, že i virus, který smrtelně ohrožuje malé procento obyvatelstva, může napáchat značné škody jak na životech, tak na chodu společnosti. Zároveň není vůbec jisté, zda skutečně k „přeskoku“ na savce, potažmo člověka opravdu dojde (a ani případně kdy). O možném riziku se hovoří již od prvních let 21. století. Riziko možného vzniku nějakého pandemického viru považovalo za dosti vysoké, virus se kolem roku 2005 přiklonil zase spíše k ptákům. Vývoj se může znovu opakovat, události ovšem také mohou nabrat zcela nový směr. Jde o hru s náhodou, ve které bohužel přesně neznáme, jak přesně jsou rozdány karty (jak vysoká je pravděpodobnost vzniku nějakého nového viru a jak nebezpečný by mohl být). Zároveň je ovšem jasné, že osud je zbytečné pokoušet. /jj/
