První etapa komplexní obnovy elektrárny Tušimice II finišuje

Většina současných uhelných elektráren Skupiny ČEZ pochází z konce 60. a z počátku 70. let minulého století. Postupně dožívají a rok 2010 bude pro ně zlomovým, zejména co se jejich odsiřovacích zařízení a výrobních technologií týče. Do komplexní obnovy uhelných elektráren hodlá proto Skupina ČEZ investovat na 100 miliard korun. V současné době již probíhá realizace výstavby nového bloku o výkonu 660 MW v lokalitě elektrárny Ledvice. Do svého finiše se pak blíží první etapa komplexní obnovy čtyř 200MW bloků elektrárny Tušimice II za zhruba 25 miliard korun. Začala odstavením a demontáží dvou výrobních bloků 2. června 2007. Zkušební provoz zrekonstruovaných bloků 23 a 24 by měl být spuštěn v první polovině roku 2009. Intenzivně se pracuje i na koncepci projektu obnovy elektrárny Prunéřov II, jejíž výrobní parametry budou po modernizaci 3x 250 MW. To nejlepší, co je na trhu k mání Jak uvádí Otakar Tuček, ředitel elektráren Tušimice a Prunéřov, nová technologie je tou nejlepší, co je nyní na trhu k mání. „Zařízení, které stavíme v Tušimicích a které použijeme i pro Prunéřov, je v současné době tou nejlepší variantou, co na trhu je. Všechna zařízení kupujeme od renomovaných výrobců a ve srovnání se stejně velkými jednotkami v Evropě směrem na západ jsme buď lepší nebo na stejné úrovni. Účinnost je přitom dána velikostí zařízení a v našem případě jsme na špičce efektivnosti a účinnosti provozu. Nikdo v současné době nevyrábí turbínu či kotel s vyšší účinností než my máme plánované pro Tušimice nebo Prunéřov. To samé se týká nového odsíření. Samozřejmě, něco jiného by bylo, kdyby se stavěl 1000 MW blok,“ říká Otakar Tuček. To ovšem za současných podmínek, hlavně v případě dostatku a postupně se snižující kvality vytěženého uhlí nejde. Nic ovšem nebrání tomu, aby obnovené zdroje splňovaly všechny emisní limity a stropy, které budou platné od roku 2015. Technologie je navíc navrhovaná tak, že je bezodpadová. Veškerá voda se dále využije pro provoz v elektrárně. Pokud poteče ven, bude čistější, než tok, do kterého bude odváděna. Zbytky po spalování nebo odsíření budou přepracovány na stavební materiály určené k rekultivaci důlních prostorů. Dalších 25 až 30 let provozu „Skupina ČEZ musí přizpůsobit zařízení očekávané kvalitě paliva. To bude podstatně horší než současné. Rovněž využijeme maximálně možné vylepšení z hlediska účinnosti, které je efektivní pro jednotky 200 až 250 MW. Minimálně tím splníme ekologické limity, které budou v době provozu již zmodernizovaných zařízení v platnosti. Proti současnému stavu přinese použitá nová technologie snížení emisí CO2 o 15, emisí SO2 o 70, emisí NOx o 65 a emisí popílku o 40 procent. Dalším parametrem je, aby zařízení bylo schopno provozu po dalších 25 až 30 let. To je hranice jeho ekonomické i technologické životnosti, protože za tu dobu se dostane technika natolik kupředu, že nebude mít cenu dál nyní modernizované bloky udržovat v provozu,“ dodává k tomu Otakar Tuček. Podle uhlí modernizace nebo nový zdroj Hned na začátku zpracování koncepce obnovy a výstavby nových zdrojů přijala Skupina ČEZ zásadu, že tam, kde je zásoba uhlí umožňující provoz elektrárny více než čtyřicet let, půjde realizace nového zdroje. To je případ současné výstavby moderního nadkritického bloku o výkonu 660 MW v elektrárně Ledvice, která má dostatečnou zásobu uhlí ze sousedních Dolů Bílina. „Tam, kde má elektrárna zásoby uhlí jen na určitou dobu, jsme se rozhodli pro modernizaci. Zmodernizujeme ji, co nejvíc to půjde a moderní zařízení využijeme k tomu, aby se co nejefektivněji spotřebovala zásoba uhlí, co je k dispozici. Protože z lomu Libouš nás mohou Severočeské doly zásobovat uhlím ještě po dobu pětadvaceti let, přistoupilo se ke komplexní obnově elektráren Tušimice II a Prunéřov II. Až do konce své existence v roce 2015 bude tímto uhlím zásobována i elektrárna Prunéřov I,“ podotýká k tomu Otakar Tuček. účinnost se zvýší na 38 procent Elektrárna Tušimice II se čtyřmi 200MW bloky byla uvedena do provozu v letech 1974–1975. Postavena byla, shodně jako ETU I, přímo u zdroje paliva Dolů Nástup Tušimice Severočeských dolů, odkud přichází palivo pásovou dopravou až do kotelny. Elektrárna je uspořádána blokově s vyvedením výkonu do přenosové soustavy 400 kV. Odsířena byla v letech 1994 až 1997. Vyrobeným teplem zásobuje město Kadaň. Komplexní obnova, která se jako první akce z programu obnovy zdrojů ČEZ uskuteční v letech 2007– 2010, zlepší parametry všech hlavních technologických celků elektrárny od hlavního výrobního zařízení kotelny přes strojovnu až po odsíření. Proběhne při ní i obměna či modernizace systému kontroly a řízení, elektročásti, zauhlování, vnitřního spojovacího potrubí a venkovních provozů. Obnova zvýší účinnost bloků na 38 % a umožní spalovat méně kvalitní energetické uhlí, které bude k dispozici v lokalitě Libouš po roce 2010. Při zásadní modernizaci a instalaci nových technologií lze počítat s dobou provozu na dalších 25 let. Generálním dodavatelem stavby je Škoda Praha Invest, kotle dodají Vítkovice a turbíny Škoda Power. Dodavatelem odsíření je Austria Energy & Enviroment. Řídící systémy a elektro zajišťuje firma Siemens. Stavební část pak probíhá v režii firmy Viamont ve spolupráci se Stavbami mostů Praha. Vše začalo odstřelem komína „Modernizace Tušimic probíhá podle plánu, i když stejně jako každá stavba má své drobné odchylky. Všechny zatím byly řešitelné. V současné době je již 99 procent dodávek na místě. Finišuje montáž a je nutné přeložit zbytek silové i sdělovací kabeláže. Pak bude pochopitelně nutné celé zařízení oživit. Na náběh do zkušebního provozu se připravujeme na přelomu let 2008/2009. Stále se přitom pohybujeme v nadstandardních termínech pro realizaci projektu podobného druhu,“ konstatoval Otakar Tuček s tím, že následně se rozběhne komplexní obnova výrobních bloků 21 a 22. I když fakticky začala vlastní komplexní obnova elektrárny Tušimice II 2. června 2007, přípravy na ni probíhaly několik let. Za start rozsáhlého programu obnovy severočeských elektráren Skupiny ČEZ pak lze považovat 26. listopad 2005, kdy se k zemi poroučel 196 metrů vysoký železobetonový komín elektrárny Tušimice I. Pár sekund před pravým polednem tak během 8 s skončila životnost této již v prosinci 1998 definitivně odstavené elektrárny. Bez zajímavosti není fakt, že s odstřelem tak vysokého „železobetoňáku“, který měl v průměru 15 metrů a tloušťku zdi 70 centimetrů, dosud nikdo neměl v Česku zkušenosti. Do komína bylo přitom zapotřebí navrtat 318 děr, použito bylo 39 kilogramů trhaviny danubit. St arší sestra již neexistuje Elektrárna Tušimice I byla uvedena do provozu v letech 1963–1964. Měla šest 110MW bloků a s plným instalovaným výkonem pracovala až do začátku 90. let 20. století. Tehdy byla zařazena do útlumového programu, přičemž v letech 1991 – 1993 byly odstaveny tři bloky. Zbývající tři bloky se odstavily koncem roku 1998. V srpnu 1999 pak bylo rozhodnuto elektrárnu co nejvýhodněji zlikvidovat. Byl zpracován projekt, který obsahoval likvidaci všech objektů a technologických zařízení, pro které se nenašlo využití. Definitivní tečku za existencí elektrárny udělal 26. listopadu 2005 odstřel komína. V pátek 29. listopadu 2008 navíc uplynulo 10 let od chvíle, kdy byl v 1:29 hodin jako poslední odstaven výrobní blok č. 5. Vzhledem k probíhající komplexní obnově její mladší sestru elektrárnu Tušimice II podobný osud minimálně dalších 25 let nečeká. Tři sta metrů vysoký komín však ano. Po celkové modernizaci elektrárny budou totiž veškeré spaliny odváděny kouřovodem do chladicí věže. Komín se ovšem rozebere. „Jeho odstřel není z bezpečnostních důvodů možný. Stojí totiž uprostřed staveb a technologie, které jsou důležité pro chod elektrárny a nemá kam spadnout. Proto bude po skončení komplexní obnovy postupně rozebrán,“ řekl na závěr Jiří Hampl, vedoucí odboru péče o zařízení Elektráren Tušimice a Prunéřov. Ota Schnepp