Okřídlené rčení o tom, že peníze
jsou vždy až na prvním místě, mne tolik
neovlivnilo v osobním podání Václava
Klause, ale až ve chvíli, kdy jsem
viděl beznaděj v očích technického
ředitele kdysi prosperujícího podniku
po prohraném nabídkovém řízení. Bylo
po bitvě o peníze pro fabriku, pro
lidi. Ostatně, pravdivost tohoto pravidla
dnes známe všichni.
Tím více mne fascinovaly oslavy
Budování kapitalismu v Čechách.
S úžasem jsem se dozvídal, že jsem
vlastně, stejně jako moji spoluobčané,
odmítal kapitalismus a v duchu jsem
se omlouval vlastní matce, neboť ač jí
komunistický režim vzal vše, majetek,
perspektivu a práci, a systém vytvořený
kolektivem Václava Klause nic nevrátil,
podporovala jej společně
s mnoha dalšími spoluobčany svým
hlasem. Umožnila mu v demokratické
volbě realizovat své představy i s chybami,
z nichž mnohé mají dodnes fatální
dopad. Ne, moje matka, pane
prezidente, kapitalismus neodmítala,
ona jej ze svých 14 m2 koupené plochy
družstevního bytu vášnivě podporovala,
i když přišla o své úspory v Moravia
bance. Pravda, její nadšení velmi
rychle ochladlo, když viděla jak se
rozpadají podniky a podsvětí vystrkuje
růžky. Nepřestala podporovat kapitalismus,
jen přestala tolerovat podvody
a bezpráví.
Dnes by se dozvěděla, že máme jinou
společnost ne díky jí a volbě
mnoha dalších spoluobčanů, kteří se
znovu a znovu vraceli do práce aby
zachránili výrobu, a tím i práci pro
sebe a své kolegy, ale díky hrstce lidí,
kteří seděli v sále na oslavách - čeho
vlastně?
V tomto čísle najdete rozhovor
s Ing. Janem Vrbou, na němž sice nenašli
řečníci oslav 15 let kapitalismu
dobrý ani chlup, nicméně právě jemu
byly zřejmě poučky kapitalismu bližší,
než politická kariéra.
Pro mne je na rozhovoru sympatické
především jeho zaujetí pro uchování
znalostí, jimiž se živíme už tři století.
Strojařinou. A totéž je pro mne
hlavní důvod, proč se dívám na působení
členů oné podivné oslavy s despektem.
S lidskými znalostmi a dovedností
nelze hazardovat v politické
hře. Pak jsou peníze pro společnost až
jako poslední. . JAN BALTUS
