První brněnská strojírna pokračuje v tradici dodávek kvalitních kotlů

Když řeknete v Brně První brněnská strojírna, lidově První Brno (PBS), je dodnes každému jasné, o co jde. Výrobní areál na Olomoucké ulici, odkud po léta vyjížděly kamiony s turbínami, částmi kotlů a dalším energetickým zařízením. Koncem 80. let zde pracovalo na 7000 lidí a spolu s pobočnými závody v Třebíči, Velké Bíteši, Oslavanech a Mikulově měla firma více než 10 000 zaměstnanců. Následovalo období privatizace, když prvním krokem bylo obnovení a. s. již v roce 1990. V roce 1993 založila PBS společný podnik s významným světovým výrobcem energetických zařízení Asea Brown Boveri (ABB), kam vložila celý areál na Olomoucké a spolu s tím i své hlavní podnikatelské obory – výstavbu elektráren, výrobu kotlů a výrobu turbín - a který pracoval pod názvem ABB První brněnská strojírna. Svůj podíl (33 %) v tomto společném podniku PBS po cca čtyřech letech prodala ABB a podnik byl přejmenován na ABB Energetické systémy. Dalším vývojem (již bez účasti PBS) se výroba turbín stala součástí společnosti Siemens a výroba kotlů společnosti ALSTOM. Z vlastní PBS byly postupně vyvedeny pobočné závody a vytvořeny z nich samostatné akciové společnosti. Další majetek – učiliště, hotel, rekreační střediska atd. – se prodal a ve firmě, až na minimální konstrukční a obchodní skupiny, nezůstal prakticky žádný produkční potenciál. Staré dluhy a závazky zde však zůstaly a tak byla PBS určena prakticky k zániku a zapomnění. Přesto dnes stále nejen žije, ale v posledních letech zaznamenává i rozvoj. S dluhy se dokázala vypořádat, kromě jiného uzavřela i dlouhodobou a komplikovanou problematiku spojenou s projektem v Íránu. Pro odborníky něco jako zázrak, o nějž se zasloužil i člověk, jehož jsme požádali o rozhovor. Hovoříme s Ing. Vladimírem Koudelkou, generálním ředitelem a místopředsedou představenstva PBS. ? První brněnská strojírna tedy žije, je podnikatelsky aktivní a bez dluhů. Čím se zabývá a na jaké největší zakázce pracuje? Je to dodávka kompletní kotelny vč. příslušenství, vybavené kotlem na spalování biomasy vlastní konstrukce o výkonu 40 t páry za hodinu pro teplárnu Domoradice v Českém Krumlově. Provoz bude kogenerační, to znamená, že se tam má vyrábět vedle tepla pro byty ve městě také elektrická energie parním turbogenerátorem o výkonu 9 MWe. Náš podíl na projektu o celkové hodnotě téměř půl miliardy korun je hodně přes 200 mil. Dokončen a uveden do provozu bude do konce roku 2012. V současné době jsou již hlavní části kotle na místě a následují montáže dalších obslužných zařízení, jako úpravna vody, sušení paliva, transport paliva, elektrické vybavení a nakonec i řídicí systém. To vše musíme stihnout do září, aby do konce roku mohly proběhnout provozní zkoušky a celá teplárna se předala do běžného provozu. Tím jsem vlastně představil i současné zaměření PBS. Naší hlavní náplní jsou dodávky kotlů na spalování biomasy. Vedle toho máme vyvinuty vlastní technická řešení kotlů středních výkonů na další druh paliv. ? Opět se nacházíte v původním areálu, tedy v prostorách, jež patřily PBS před vytvořením společného podniku s ABB. Znamená to, že jste obnovili i některé výrobní provozy v areálu, nebo i v některých detašovaných provozech v Třebíči či Oslavanech? Do poloviny loňského roku sídlila firma na ulici Hlinky v sousedství výstaviště. V budově na Olomoucké, která dnes patří společnosti ALSTOM Power, jsme pro naši činnost našli vhodnější podmínky. PBS je dnes čistě inženýrsko- dodavatelská organizace, která již nemá nic společného s původními detašovanými provozy, a také nebude vlastní výrobní kapacity obnovovat. Skutečnost, že stejný název nesou i společnosti v Třebíči a Velké Bíteši, s nimiž nejsme majetkově nijak propojeni, se opírá o vzájemnou smlouvu o používání značky, jejímž majitelem jsme my. Naším jediným akcionářem je dnes EP Industry, a.s., která patří do jedné z nejvýznamnějších českých energeticko- -průmyslových společností Energetický a průmyslový holding. Zmínil jsem se, že máme své vlastní know-how v oboru různých druhů kotlů. Znamená to, že vlastními inženýrskými kapacitami kotel navrhneme, provedeme všechny výpočty, zpracujeme výrobní dokumentaci a předložíme ji ke schválení autorizované instituci, tzv. jmenovanému místu. Výrobu jednotlivých komponentů kotle podle námi zpracované výrobní dokumentace pak zadáváme renomovaným českým i zahraničním výrobcům. Tyto komponenty jsou pak pod naším přímým vedením montovány na staveništi a doplněny opět pod naší odpovědností o další příslušenství (úpravna vody, elektročást, řídicí systém atd.). Pak již následuje uvedení celého komplexu do provozu, prokázání garantovaných parametrů a předání zákazníkovi. ? Čili soustřeďujete se na energetické celky menších výkonů. Mluvil jste o současném projektu, stavbě kotle na biomasu. Dá se říci, že kotle na tento duh paliva v poslední době převažují? Ano, je tomu tak. V souvislosti se zásadními změnami v české ekonomice na začátku 90. let poklesla spotřeba elektrické energie, a to zejména v průmyslu, kde celá řada podniků omezovala svoji výrobu, nebo dokonce zanikla. Náš tradiční trh průmyslových a městských tepláren přestal prakticky existovat. Proto jsme se asi před 10 lety rozhodli, a čas to ukázal, že jsme se zcela správně zaměřili na obor kotlů na spalování obnovitelných zdrojů, zejména biomasy. V prvním období šlo hlavně o kotle na dřevní štěpku, které se podařilo uplatnit i na náročném německém trhu. Tam jsme získali dva kontrakty, další jsme realizovali pro společnost Dalkia ČR v teplárně Krnov. Dokončujeme biomasovou teplárnu na Slovensku, další rozpracovaný projekt je v Kutné Hoře, jehož součástí je kotel na spalování slámy o výkonu 30 t/h. O projektu Domoradice jsme již hovořili. Technická řešení našich kotlů jsou výsledkem vlastního výzkumu a vývoje, pro který jsme získali významnou podporu ze zdrojů MPO. Kromě technologie kotlů na spalování dřevní štěpky máme vyvinuty i technologie na ekologické spalování výlisků vznikajících při výrobě olejů, odpadu (výpalků) z výroby bioethanolu a také na spalování tříděného městského odpadu. Nezapomínáme samozřejmě ani na klasická paliva – uhlí, olej, plyn, která budou mít i v budoucnu v palivovém mixu stále svoje místo. ? Ale když se díváte na energetický trh a vidíte určitou nedůvěru společnosti k alternativním zdrojům, včetně chyb, jež se staly s podporou fotovoltaiky a částečně i eoliky, jak vidíte další možnosti rozvoje spalování biomasy? Nemáte určité obavy z toho, že by se trh s alternativními palivy mohl opět zhroutit? Biomasa samozřejmě nemůže mít rozhodující podíl na výrobě energie z alternativních zdrojů, nemluvě o podílu na celkovém energetickém mixu českých zdrojů energie. Rozvoj spalování biomasy má své přirozené limity dané disponibilitou paliva. Je chybou obávat se, že by se u biomasy mohla opakovat situace jako u fotovoltaiky. Slunce svítí všude a téměř všude ho lze využít. U biomasy tomu tak samozřejmě není, té je jen tolik, kolik „nám ji příroda dá“, a to se týká i těch, tak často skloňovaných, rychle rostoucích dřevin. Jde hlavně o to, aby biomasa, jako doplňkový energetický zdroj, byla využita s maximální účinností, a to lze jen v kogeneračních teplárnách. Podle našeho názoru může v ČR efektivně pracovat 6 – 8 tepláren na spalování dřevní štěpky, každá o výkonu cca 10 MWe. Obdobně je tomu také u našich sousedů na Slovensku. Dnes již cca 50 % takových tepláren buď pracuje, nebo je ve výstavbě. Těchto omezení trhu s kotli na biomasu jsme si vědomi, proto obchodní aktivity zaměřujeme také na exportní trhy např. na Balkáně a na Ukrajině, kde ještě zdroje nevyužité biomasy jsou. Na českém trhu vidíme docela dobrou perspektivu pro uplatnění technologie spalování tříděného odpadu. Odpad již není jen obtížným „hmyzem“, jehož se chce každý rychle zbavit, ale regulérním zdrojem energie, který je třeba využít. Navíc zákaz skládkování odpadu, který „je na cestě“, využívání tohoto energetického zdroje zákonitě podpoří. Od roku 2016 mají platit nové přísnější emisní limity. Tento fakt povede k nutnosti rozsáhle rekonstruovat anebo i nahradit zejména uhelné kotle, které tyto limity dnes nesplňují. Účast na realizaci takových projektů je výzvou, jež před námi stojí. ? Jak je vidět, máte dobrý přehled o trhu a změnách, které jej čekají. To znamená, že sledujete i technický vývoj u konkurence, ale jste schopni akceptovat všechny tyto nové požadavky technicky sami, vlastním vývojem? To určitě ano, bez toho se nedá přežít. Rád bych zde zmínil velmi dobrou spolupráci s Energetickým ústavem fakulty strojního inženýrství VUT Brno. Jednak se podílí na úspěšné realizaci všech našich projektů výzkumu a vývoje, a jednak je pro nás zdrojem nových odborníků. V posledních letech jsme každoročně přijali několik jejich absolventů a všichni jsou dnes platnými členy našich inženýrských týmů. ? To je jistě vynikající vizitka, ale nepociťujete v tom případě jako nevýhodu, že vaši inženýři nemohou být hned vedle výroby a reagovat rychle na případné problémy? Samozřejmě by se mi líbilo, kdyby výroba byla tak říkajíc hned vedle a pod naší přímou kontrolou. Je však třeba vyjít z reality. I výroba prošla za posledních 20 let svým vývojem. Řada závodů po celé Evropě pro nedostatek zakázek skončila. Ty co se udržely, významně zracionalizovaly a tedy i zlevnily svoji výrobu při dodržení vysoké kvality. Náš systém, kdy kotel zpracujeme až do hloubky výrobní dokumentace a pak necháme po částech vyrobit jinde, není ve světě neobvyklý. Umožňuje také, kromě jiného, plné soustředění na technickou úroveň našeho výrobku. ? Energetika je dnes obor zmítaný vášněmi a nejasnostmi, stavba kotlů a spalování fosilních paliv jsou více méně v nemilosti. Někteří tvrdí, že emisní limity jsou vinny zdražováním energie a stěžují si na přísnou evropskou legislativu. Pociťujete to také tak? Emisní limity jsou technicky řešitelné a my i naše konkurence jsme na ně v podstatě připraveni. V tom není problém, to vše se dá technicky a za rozumné náklady zvládnout. Mnohem větší překážkou je neustále se měnící ekonomické prostředí a podmínky, v nichžpodnikáme. Není snad zákon, který se hned nenovelizuje, se změnou vlády se mění názory na zásadní záležitosti, jako je např. energetická koncepce státu, zavedení jednotné evropské měny, změny v DPH, daních, zaměstnaneckých záležitostech atd. K tomu všemu ještě přistupují populistické skupiny, které v principu ke všemu říkají jen „ne“ a právě toto jejich „ne“ často vede k dalším nákladům a tím i k hrozbě zvyšování cen energie. /bal/