Principy Průmyslu 4.0 v současné době do svých výrobních procesů aktivně zavádějí tři z deseti (29 %) českých strojírenských společností a v horizontu pěti let by se trend digitalizace a s ní související automatizace výroby měl podle ředitelů rozšířit na více než polovinu (56 %) firem. Velké rozdíly však v tomto ohledu vystupují v rámci sektoru mezi malými a velkými strojírenskými firmami. Zatímco velké společnosti aktivně zavádějí Průmysl 4.0 ve dvou třetinách (63 %) případů a v dlouhodobějším horizontu se tento poměr navýší dokonce na 86 %, u malých firem se jedná jen o 2 % z dotázaných. Výrazné změny ve výrobě neplánují malé firmy ani v horizontu pěti let, což potvrzují dvě třetiny (68 %) jejich ředitelů. „Těmto obrovským rozdílům v plánech na změnu svých výrobních programů odpovídají i rozdíly v plánech na zvýšení investic do informačních systémů, které firmy používají. Inovace se týkají v naprosté většině velkých firem,“ komentuje rozdíly Alena Burešová, ředitelka pro průmysl a ICT společnosti CEEC Research. „V našem oboru výrobních strojů lze velmi dobře sledovat naplňování jednotlivých aspektů Industry 4.0 zejména ve velkých, často zahraničních společnostech, které v tomto směru přirozeně představují špičku. Jedná se o silné evropské nebo už i světové hráče, tzv. tvůrce trhu, produkující vysoce konkurenceschopné finální výrobky splňující kritéria Industry 4.0. Jiná je samozřejmě situace u menších výrobních podniků. Firma, která se pohybuje na samé hranici efektivnosti, nemá na technologický rozvoj dostatek finančních prostředků, ani technických a lidských kapacit. Management malých a středních podniků tedy spíše čeká na kroky konkurence a usilovně se snaží plnit požadavky svých konkrétních zákazníků. V oblasti strojírenských technologií se nicméně podařilo řadě středních i menších podniků proniknout na světové trhy s vlastními sofistikovanými finálními produkty a realizovat tak zajímavou přidanou hodnotu. Mohu říci, že v tom je náš obor výrazně nad průměrem tuzemských průmyslových výrobců, kteří se z velké části nadále spokojují s rizikovou rolí montoven nebo subdodavatelů velkých zahraničních koncernů,“ vysvětluje Oldřich Paclík, ředitel Svazu strojírenské technologie. V několika etapách „V případě, že se rozhodneme pro zavedení Průmyslu 4.0 v plném rozsahu, bude nutné tento proces rozdělit do několika navazujících etap. Každá z těchto etap bude znamenat poměrně výraznou změnu současného stavu, a to zejména v technickém a SW vybavení jednotlivých pracovišť, nastavení infrastruktury, a hlavně doplnění vzdělání a změně myšlení pracovníků,“ říká Mojmír Čapka, předseda představenstva společnosti Brisk. „Vzhledem k rozsáhlému pokrytí procesů firmy, řekněme, ‚standardními softwarovými prostředky‘, vidíme jako další posun pro zvýšení efektivity širší využití, například ‚machine learning‘ či AI v těch oblastech, kde ‚standardní ICT systémy‘ neumožňují v pro nás dostatečné míře vyšší flexibilitu, modelování scénářů, a podobně,“ dodává Michal Košacký, CFO a jednatel společnosti Doosan Škoda Power. Ve výhledu do budoucna se více než polovina (53 %) ředitelů strojírenských společností shoduje na tom, že do tří až pěti let nebude úroveň ICT procesů aktuálně používaných v jejich firmách dostatečná pro další vývoj a bude muset dojít k jejich zkvalitnění a inovaci. U velkých firem je pak tento názor zastoupen dokonce ve dvou třetinách (64 %) případů. „Úroveň ICT procesů nebude v daném horizontu stačit pro potřeby naší firmy a musíme na ní stále pracovat. Je to nikdy nekončící proces,“ říká Rene Hilscher, generální ředitel firmy Cromodora Wheels. „Pokud by firma, čistě teoreticky, nebyla funkční ani při použití baťovských papírových výrobních průvodek, pak ji ani žádný moderní ICT systém nezachrání. Řada majitelů a manažerů je pod tlakem mediálního působení přesvědčena, že technického pokroku ve firmě lze dosáhnout nákupem či instalací nejmodernějších zařízení, ideálně plně řízeného počítači, a zapomínají na to, že tvořivost, jako matka jakéhokoli pokroku, je výsadou pouze lidského mozku. ICT nástroje pak mohou tuto tvořivost jen podpořit při jejím překlopení do reality firemního života,“ přidává svůj pohled na danou problematiku Petr Karásek, krizový manažer a viceprezident České asociace interim managementu. Dvě pětiny firem rozhodnuty investovat S vědomím potřeby zkvalitnění úrovně ICT procesů jsou dvě pětiny (37 %) strojírenských firem rozhodnuty v roce 2018 více investovat do ICT technologií. I zde je míra investic vyšší u velkých společností, u nichž plány na zvýšení rozpočtu na ICT technologie potvrdilo 6 z 10 (58 %) ředitelů. Opačná situace je u malých a středních firem, kde 8 z 10 (79 %) firem nebude v roce 2018 objem prostředků vynaložených na ICT technologie nijak měnit. V průměru přitom firmy investují do této oblasti 4 % ze svého rozpočtu, přičemž rozdíl mezi malými a velkými společnostmi není nijak výrazný. „Do ICT systémů budeme v příštím roce investovat, a to zásadním způsobem,“ souhlasí Petar P. Stanchev, ředitel společnosti Elitex Machinery. „Investice do ICT systémů je nutnost. Bez reálných dat v reálném čase bude firma nekonkurenceschopná. Propojení těchto systémů v rámci celého dodavatelského řetězce usnadní plánování výroby a zkrátí čas od podání objednávky po dodávku finálního výrobku zákazníkovi,“ tvrdí Jaroslav Franc, Plant Manager firmy Bühler Motor. „V příštích letech plánujeme rozšíření, vylepšení a zrychlení firemní síťové infrastruktury a nákup nových serverů, vše přibližně v hodnotě 2 mil. Kč. Kolem roku 2020 je v plánu výstavba nové výrobní haly, která bude spojená s kompletním zasíťováním a vybavením IT. V tomto horizontu tedy čekáme výraznější investice. Ovšem zásadní strukturální změnu některého z našich ICT systémů zatím neplánujeme,“ říká Petr Novák, generální ředitel a jednatel společnosti Koyo Bearings Česká republika (KBCZ). Nejčastějším důvodem, proč firmy nebudou v příštím roce více investovat do ICT technologií, je skutečnost, že investice již proběhly v letech 2012–2016. Na stupnici od 0 do 10, kde desítka představuje faktor maximálním způsobem ovlivňující rozhodnutí neinvestovat do ICT technologií, přiřadili ředitelé této skutečnosti známku 6,5. Dalším často zmiňovaným faktorem byla dostatečná funkčnost interních procesů (6,0 bodu z 10), optimalizace výrobních procesů (5,8 bodu z 10) nebo skutečnost, že zvýšené investice do ICT technologií nejsou aktuální prioritou společnosti (5,9 bodu z 10).
