Proti krizi je jediné rozumné řešení – různorodost trhů : Podniky si musí vychovávat svůj dorost

Ing. Jan Rýdl poskytl TT rozhovor o fúzích ve světě výroby obráběcích strojů, o svých zkušenostech s čínským trhem a v budoucnosti výroby obráběcích strojů v České republice. Připomínáme, že Ing. Jan Rýdl zprivatizoval společnost TOS Varnsdorf a byl v 90. letech zvolen manažerem roku. Kromě náročné činnosti v továrně je znám svojí angažovaností pro zachování průmyslové výroby v ČR a v současnosti je i členem předsednictva Svazu průmyslu a dopravy. Jako jeden z prvních podnikatelů vstoupil na čínský trh formou joint venture. ? V poslední době jsme svědky obrovských fúzí i v oboru výroby obráběcích strojů, až se zdá, že vše směřuje k určitému ochuzení variability výroby, tedy snížení počtu výrobců. Jak se díváte na tyto změny i v kontextu znalostí čínského trhu? Trend fúzování tu je, nelze jej popírat a existuje i na čínském trhu. I já jsem se dlouho domníval, že synergické úspory vzniklé takovou fúzí musí být značné, nicméně dnes na to mám jiný názor. Na trhu obráběcích strojů, který prodělal a ještě určitě prodělá mnoho změn, obstojí podnik, jenž se dokáže rychle přizpůsobit potřebám zákazníka, a to bez ohledu na svoji velikost. Já vím, že je to trochu otřepané heslo, ale dnes už nestačí jen reagovat na to, co trh žádá, dnes je třeba zákazníkům nabízet vstřícně nová řešení. Zákazníci to prostě očekávají. Potřebujete tedy firmu, jež se dokáže rychle rozhodnout a bleskurychle změnit program a technologii, je-li to třeba. Potřebujete rychlou reakci na nové poznatky a schopnost naučit své spolupracovníky změnit i způsob komunikace se zákazníkem. Tak já vnímám změny na trhu, tedy nejenom změny sortimentu ale i změnu chování firmy. A jsme vlastně u druhé části odpovědi. Vždy existují výroby, kde se vyplatí velké série a zákazník si vybere z velké nabídky. TOS Varnsdorf je jiný typ výrobce, dodáváme stroje doslova ušité na míru, tedy po konzultaci se zákazníkem a po studiu jeho skutečných potřeb. A v tu chvíli potřebujete onu pružnost, o níž jsem hovořil. Máte pak samozřejmě větší možnost zákazníka přesvědčit, že jste tím pravým dodavatelem jeho řešení a potřeb. Jste menší, změna technologie je okamžitá, stejně jako rozhodnutí. Dám vám příklad, italská PAMA, největší výrobce strojů v naší kategorii. Odolala fúzím a vede si dobře, přitom má možná max. 450 zaměstnanců. Takže já fandím například Altě, která spojila některé naše výrobce, nicméně, dávám přednost oné pružnosti, kterou si zde ani nemůžeme do detailu vysvětlovat, ale pružnosti, která nám zajišťuje zákazníky. ? Chcete-li však naplnit dobře svoji ideu pružného, rychlého a moderního podniku, potřebujete zřejmě i pracovníky nových profesí, neboť dnes je například poptávka po strojích schopných dobře obrobit titanové slitiny, ale jsou zde požadavky na strukturované povrhy a další technologie, jež byly donedávna neznámé. Jak řešíte tento problém? Velice podporuji myšlenku silného výzkumného centra, které technologie budoucnosti v předstihu zkoumá a dokáže nám poradit. Myslím, že je povinností SST a nás výrobců podpořit chod Centra (mluvím o Centru při ČVUT vedeném prof. Houšou) a pak z jeho vědomostí čerpat. I když vývojoví pracovníci tvoří v naší firmě asi 10 % celkového počtu lidí, silně se zasazujeme za existenci a činnost Centra. ? To je ostatně běžná praxe například v Německu, ale tím jsme se dostali i k programům CECIMO v rámci EU, kde se tvrdí, že čeští výzkumníci se moc neprosazují. A je to zřejmě škoda, protože myšlenka společného postupu evropských výrobců proti konkurenci Asie není špatná. To vede i k otázce jiné: italští výrobci jsou nespokojeni s úrovní domácího výzkumu a hojně spolupracují, na komerční bázi samozřejmě, s Fraunhoferovými instituty v Německu. Je něco takového obvyklé i u nás? Domnívám se, že určitá forma spolupráce na mezinárodní úrovni mezi Centrem prof. Houši na ČVUT a v Německu existuje. Němci disponují opravdu značnými výzkumnými kapacitami a jsou v evropském prostředí určitě největšími výrobci v našem oboru. Je proto téměř jisté, že se podobné spolupráci, o jaké hovoříte, tedy italských výrobců s Fraunhoferovými instituty, nevyhneme. ? To znamená, že prozatím o podobném případu nevíte, i když jej nevylučujete? Domnívám se, že i v nejbližší budoucnosti půjde spíše o spolupráci mezi specializovanými pracovišti, jako je Centrum nebo vysoké školy, ale o přímé spolupráci informaci nemám. ? Další základní otázka, jež trápí nejednoho výrobce: vyrábět na místě, doma, nebo vyrábět přímo na trhu, kde je nejvíce zakázek? Mluvíme samozřejmě o Číně a vaší tuším šestileté angažovanosti na tamějším trhu. Jak se na tento krok TOS Varnsdorf díváte dnes? Přesně řečeno, na čínském trhu se pohybujeme už 8 let a 6 let vyrábíme. O Číně se toho napovídá hodně, jisté je, že její ekonomika roste před očima. Jezdím do Číny třikrát ročně na sezení představenstva a vždy objevuji něco nového. A to nejenom obecně viděno, ale i v oboru. Bohužel, zde stále převládají názory, že bude trvat ještě mnoho let, než Čína nebude rozvojovou zemí. To je omyl, takto se to hodnotit nedá. Ale v odpovědi na vaši otázku, je jednoznačně lepší jít na trh zákazníka, pokud se vám to vyplatí a Čína dnes spotřebovává asi 40 % světové produkce obráběcích strojů. Proto je lepší tam být nejenom proto, že máte k dispozici levnější, zatím, pracovní sílu, ale že získáte i komponenty ke strojům ve stejné kvalitě jako od evropských výrobců. Že vám to pomáhá v obchodě, to je jasné. Takže kromě ekonomického přínosu je zde i styk se zákazníkem, který vás posuzuje očima svého trhu. Co je však největší výhodou, naučíte se pohybovat na trhu. Před oněmi šesti lety jsme do Číny vyvezli tak dva stroje ročně. Dnes jsme mnohem úspěšnější a reagujeme na přání zákazníků tím, že třeba i konstruujeme některé části strojů podle potřeb. Takže moje odpověď je: ano, na čínský trh se vyplatí jít. ? A co se týče pověstných kopií? Pro nás je to těžko pochopitelné, ale Číňané to tak neberou. Odvolávají se ostatně na čínské vynálezy, které si přisvojila Evropa. Ale samozřejmě to problém je a my mu čelíme tím, že některé uzlové body stroje konstruujeme a dodáváme od nás z Čech. Přesto se jim podařilo mnohé okopírovat ale to je cena, kterou platí každá firma na čínském trhu. Přesto se to vyplatí. Dodnes jsme v Číně vyrobili přes 130 strojů, tedy asi 20 strojů ročně, což je dost. Kdo není v Číně, přichází o hodně obchodních příležitostí. Já věřím, že ještě porostou. Z tohoto důvodu jsme si vytvořili v Číně i vlastní distribuční síť. ? Dá se říci, že vás třeba přítomnost na čínském trhu zpětně inspirovala k nějakému nápadu? Při poslední návštěvě Číny jsem jednal s několika podnikateli a jeden z nich mi ukazoval těžké stavební stroje. „ Na výrobu těchto strojů budeme potřebovat stroje,“ řekl. Pro našince to může vypadat jako bezcenná informace, ale je to k zamyšlení, neboť výroba v čínských továrnách probíhá většinou na ručně řízených strojích, NC řízených strojů je málo. Znamená to, že musíte nabídku svých strojů přizpůsobit podmínkám, které oni mají a dokáží je využít. ? Je odlišnost kultur tak silná, že působí potíže? Jsou firmy, které jsou proslulé schopností spolupracovat s místními odborníky. Jak to řešíte vy? Těžko můžeme srovnávat například společnosti Siemens nebo Westinghouse s Varnsdorfem, tyto firmy svojí vahou dokáží prosadit i svoji výrobní kulturu, my jsme to řešili trochu jinak. Ponechali jsme to na čínských odbornících s tím, že si hlídáme některá pravidla výroby jako u nás. Například, aby platilo to, co řekne přímý nadřízený nejenom dnes, ale i zítra. Číňané mají pocit, že mohou zasahovat do výroby vlastními nápady a mají pocit, že tím vlastně firmě pomáhají. Takže důslednost ve sledování kvality, a tedy i přesnosti. S čím máme problémy stále je pohled na hodnocení pracovní síly. V Číně převládá tendence omlouvat nedodržení technologické kázně, netrestat a tolerovat i opakované prohřešky. Na druhé straně, Číňané jsou nesmírně pracovití, takže při troše trpělivosti s tou odlišností se pracovat dá. Pokud vidí, že to firma potřebuje, přijdou i ve dnech volna bez přesvědčování. ? Vraťme se ještě k prodeji. Vy jste řekl, že pouhá přítomnost na trhu obrovsky pomáhá, tak proč ještě vlastní distribuční síť? Nezatěžuje vás to? Smlouva na joint venture je postavena na 12 let. To znamená, že jsme v polovině tohoto období, o další dohodě zatím nejednáme a může se stát, že druhá distribuční síť jednou převezme i výrobní kapacity. Každé joint venture je založeno na jednání s partnerem a jsou okamžiky, kdy si říkáte, kdybych tu byl tak sám, to by se mi jednalo lépe. To prosím berte s obrovskou nadsázkou, neboť zatím není náznak nějaké nespokojenosti s čínským partnerem. Dokladem je společný vývoj obráběcího stroje pro čínský trh, který probíhá. Takže uvažujeme i o rozšíření portfolia nabídky strojů, což by zase bylo využitelné i pro distribuční síť, kterou jsme vybudovali. Prostě si upevňujeme pozice na trhu, který považujeme za vysoce perspektivní. ? Před dvěma roky jsme zažili propad výroby, kdy se vše otřáslo v základech, dnes nám výrobci obráběcích strojů říkají, máme opět krizi, protože nestíháme vyrábět. Taková situace se však může opakovat a otázka tedy zní: co by měli dělat výrobci obráběcích strojů v této zemi, aby se jich krize nedotýkaly tak bytostně. Co by měli chtít například po státu, co by měli udělat v nejbližší budoucnosti pro to, aby výroba tohoto druhu, která je základním prvkem každého průmyslového státu, zůstala nejenom zachována, ale aby i rostla? Především, krize se nedotkla všech podniků stejně, někdo měl jen pokles výroby v procentech, ale stejně, vím co máte na mysli. Je to samozřejmě o možnosti obchodovat s více teritorii. Řeknu vám několik čísel o Varnsdorfu, i když nejsou příjemná. Před krizí jsme měli 75 % odběratelů v zemích EU. Takže jsme v krizi spadli ve výrobě asi na jednu třetinu objemu. Krize nás donutila razantně jednat, dnes jsme opět na obratu asi 1,7 mld. Kč, takže jsme zpět, ale otočili jsme poměr země původu odběratelů. Evropa dělá jen 40 % obratu, dalších 40 % dělá Asie, kam počítáme i Rusko, a zbylých 20 % země po celém světě, včetně Severní Ameriky. Takže je jasné, co tím míním. Nejlepším řešením pro výrobce je nebýt zaměřen jen na jedno teritorium, ale rozkročit se po celém světě. No a co pro to může udělat stát. Jen vytvářet podmínky. Tedy podmínky pro dobrý technický rozvoj budováním školství a vědecké základny. Vychovávat dobré odborníky. Za druhé, politické zarámování obchodu. I v zemi jako Čína dbají na to, aby obchod byl nějak zajištěn politickými dohodami. Diplomatickým jednáním. Otevíráním dveří. To ostatní je na nás. Na výrobcích. Což souvisí i s novou činností SST, tedy naší organizace výrobců obráběcích strojů. Je otázkou, jestli by se neměla věnovat i podpoře obchodu. Já rozumím i snahám výrobců velkých obráběcích strojů vytvořit společnou platformu, kde se bude nabízet společně technické řešení pro zákazníky, to je vše na rozhodnutí jednotlivých podniků, já osobně jsem pro myšlenku společné výzkumné platformy a v tomto smyslu také jednáme o budoucnosti Centra při ČVUT. ? V posledních letech jsme díky soutěži Nejlepší programátor CNC strojů nahlédli tak trochu pod pokličku výuky techniků, a to od učňovských oborů až po vysokoškolské studium. Některé poznatky jsou snad ani nepublikovatelné, ale shrňme to – všichni vidíme, že je nedostatek pracovních sil s kvalifikací. Asi nemá smyslu se vracet do dob, kdy podniky s ulehčením přivítaly sdělení, že nemusí podporovat učňovské obory, ale zůstala otázka: kde vychovat nové obsluhy strojů, když ne v podnicích? Pokud navštívíte nějaký velký podnik v zahraničí, první co vám ukáží, je učňovské středisko. V tom máte pravdu. V 90. letech si opravdu mnohé podniky myslely, že před bránou stojí lidé s čepicí v ruce, nicméně časy se mění a dnes je to naopak. Ale mnohé firmy si to uvědomují a i já jsem si dal předsevzetí, že ve Svazu průmyslu prosadíme změnu legislativy, aby si podniky mohly nějakou formou vychovávat své mladé lidi, zatím to prý kvůli legislativě nejde. Myslím, že i nový pan ministr školství uvažuje o změně statutu učňovského školství. Nikdo jiný než podniky totiž nemohou garantovat výuku toho nejlepšího v oboru, co je potřeba. Ostatně, dnes se změnil i postoj mladých lidí k profesi, například k CNC programování. To je dnes čistá a kvalifikovaná práce vyžadující dobré vzdělání. A jsme přesvědčen, že se nám podaří dosáhnout takové formy vzdělání i v učňovské úrovni, aby to odpovídalo současným potřebám podniků. /bal/