Projekt Spolana dioxiny

Dioxin je triviální název pro dvě skupiny sloučenin, jimiž jsou polychlorované dibenzo-p-dioxiny a dibenzofurany. Patří mezi nejjedovatější látky na zemi, jsou asi 70krát jedovatější než nejprudší jed kyanid draselný (KCN), kterým vytrávila nedávno Draslovka Kolín všechno živé v Labi a Vltavě na několik let. Jsou to navíc látky silně karcinogenní a trvale poškozují lidský plod. Jejich účinky na dospělého člověka mají na očích všichni Ukrajinci, pokud se podívají na svého prezidenta, kterého se zatím neznámý pachatel snažil otrávit právě dioxinem. Podobě postižen je neuvedený počet lidí ze Spolany a okolí, kteří byli v provozu výroby zaměstnáni v 60. letech. Spolana Neratovice je podnikem s tradicí výroby chlorové chemie. Důsledky nezabezpečené výroby herbicidů a pesticidů provozované lehkovážně a nezodpovědně v tomto závodě v letech 1965 až 1968 jsou strašné. Jean-Luise Chaussade, ředitel společnosti Suez Environmental 24. ledna v zahajovacím projevu k otevření technologie instalované k odstranění dioxinů z prostoru Spolany poznamenal, "že koncentrace těchto látek v prostoru bývalé výrobní haly překračuje 1000násobně doporučení WHO." To je 1 až 4 pikogramy na kg hmotnosti člověka (pikogram je jedna triliontina gramu). Ředitel britské společnosti TCSR Grahame Hamilton, podniku specializovaného na práci s nebezpečnými látkami, zase uvedl, že "projekt podobného rozsahu je největším na světě." Uvedl dále, "projekt Spolana Dioxiny se od jiných sanačních projektů liší i tím, že vedle míry kontaminace a náročnosti projektu (v hodnotě 2,9 mld. Kč, poznámka redakce), je výrazným rysem ochota české vlády a podniku Spolana upravit silně znečištěný a nebezpečný prostor při dodržení přísných bezpečnostních měřítek." Těmi jsou například přítomnost obytných budov v sousedství a provoz závodu, nepoužití spalovacích procesů k likvidaci dioxinů, zajištění kvality vody z technologie a celková dekontaminace budovy a jejího okolí. Sanace zahrnuje nejenom dekontaminaci obou budov, v nichž se TCDD, tedy 2,3,7,8 tetrachlor-dibenzo-paradioxin, vyskytuje, ale i likvidaci sudů s již nedefinovatelnými látkami z nepovedených marží výroby, jež byly v uzavřených budovách skladovány. (A byly předmětem zájmu ekologických organizací v průběhu povodní v roce 2002.) O jejich existenci se veřejnost dozvěděla až při záplavách v roce 2002, ekologičtí aktivisté o nich informovali již dříve. Vlastní aktivitou rozhodně Spolana i v tomto případě nehýřila. ZAHRANIČNÍ ZAKÁZKA Zástupce Spolany k zahájení celého projektu dekontaminace řekl: "Není to náš projekt, proto předávám slovo povolanějším. Představme je: řízení projektu převzala společnost SITA CZ ve spolupráci se svým partnerem společností BCD CZ, která je společným podnikem britské TCSR specializující se na podobné práce. SITAje dceřinou společností francouzské SUEZ Environmental, která se angažuje v dodávkách pitné vody a zásazích do životního prostředí. Jde tedy o zahraniční společnosti, které práce na dekontaminaci území Spolany provádějí. (Sesterská společnost Ondeo CZ patřící SUEZ byla prvním privatizačním investorem ve vodárenství v Brně, Ostravě a Karlových Varech.) Projekt zajišťuje odstranění dioxinů ze znečištěných látek v rozsahu asi 35 000 t. V dané situaci je to likvidace dvou silně zamořených a "dodatečně odpady obohacených" budov označovaných jako A 1030 a A1420 to znamená nejdříve zastřešení objektů a jejich zapouzdření k zajištění absolutní filtrace a odsávání vzduchu a hlavně starého prachu s nejvyšším obsahem dioxinů z celého prostoru. Vedle této dostavované budovy je již nyní postavena procesní budova, kde je již instalována technologie k zpracování odpadu, stavební suti a železných zbytků konstrukce, která bude rovněž v mírném podtlaku 20 Pa, jako budovy kontaminované. Dekontaminace obou objektů proběhne ve dvou fázích, v první bude odstraněn kontaminovaný prach a vrchní vrstvy vysoce kontaminované omítky, při níž budou lidé vybaveni ochrannými obleky a vystaveni působení prostředí max. 4 h denně (za jakých podmínek tam nechráněni pracovali čeští dělníci?), v druhé fázi budou strženy budovy a i tento materiál bude podroben dekontaminaci. Následuje dekontaminace bezprostředního okolí budovy. Tyto přísné podmínky, tedy zajištění celého procesu dekontaminace bez vlivu na bezprostřední okolí, byly stanoveny zadavatelem vzhledem k blízkosti obytných budov. VLASTNÍ PROCES DEKONTAMINACE Zahraniční společnosti navrhly využití technologie BCD - Base katalyse Decomposition, složené ze dvou metod, ITD - nepřímé termické desorpce a vlastní BCD. Při využití ITD se zahřívá směsný stavební odpad na teploty 650 °C, při nichž se dioxiny rozpadají na jednodušší molekulární struktury. Proces probíhá za nepřítomnosti kyslíku, což zabraňuje nežádoucímu nedokonalému spalování. Uvolněné kontaminanty kondenzují ve zvláštních zařízeních a zpracovávají se dále v reaktoru BCD. Tato jednotka způsobuje chemický rozklad chlorovaných uhlovodíků, jež jsou často dosti stabilními látkami. Výslednými produkty reakce jsou sůl, voda a uhlíkové zbytky. Kovový odpad bude žíhán v jiných pecích (MPF Metal Parts Turbace) při teplotě 750 °C a posléze vychlazen. Výkon této pece je 14 t denně, zatímco proces ITD je schopen pojmout až 150 t materiálu denně v kontinuálním procesu. Kapacita procesu BCD je 10 t odpadů denně. Všechny použitelné procesní vody se odvádějí na speciální čistírnu s využitím koagulace, jenž je znám z běžných provozů, ale dále okysličováním pomocí ozónu s výkonem 35 až 50 m3 vody denně. To je vlastně nejvýkonnější čisticí proces, který je znám. Výkon sacího systému filtrace vzduchu, zajišťující celý proces proti úniku dioxinů do okolí je úctyhodných 210 m3.h-1. OPĚT SVĚTOVÉ PRVENSTVÍ Citujme ještě jednou z projevu Jean- Louis Chaussada, ředitele společnosti SUEZ Environment: "Projekt Spolana Dioxiny zařadí ČR jako evropský příklad v oboru dekontaminace. Podobně jako mnohé evropské země, čelí i ČR obrovskému problému likvidace odkazu těžkého průmyslu. Kontaminace, která byla zanechána v původním stavu, znamená dlouhodobě těžkou hrozbu pro životní prostředí a ohrožuje zdraví těch, kteří vedle ní pracují. Projekt je pro nás výzvou, neboť během 18 měsíců zde budeme upravovat na 35 000 t odpadu." Po těchto slovech nezbývá, než se zamyslet nad naší nedávnou minulostí, ale i současností s vědomím, že v otázkách odpovědnosti vůči lidem neplatí morální zásady formulované již Karlem Čapkem v knize Krakatit pouze pro ničivé bomby, ale i pro jakoukoliv technologii, jež je člověku nebezpečná, či nese ve svém důsledku zárodky smrti. Nic a nikdo nemůže ospravedlnit tzv. technický pokrok v "zájmu lidstva" (ale především zisku). Nikoli minulost, ale současnost ukazují, že tyto zásady nejsou mnoha lidem vlastní. Za těchto okolností pak musíme připustit, že služba nevládních ekologických organizací je službou zemi a lidem. Ať se to technikům líbí nebo ne.. JAN BALTUS