S maximální rychlostí zhruba od 100 do 200 m/h si lenochodi tříprstí své jméno zaslouží. Přesto se pravidelně, zhruba jednou za týden, vydávají z relativního bezpečí stromových větví na zem, kde je loví jaguáři, oceloti či divocí psi. Při těchto výletech zahyne možná až polovina dospělých zvířat. Přitom jeho nejbližší příbuzný, lenochod dvouprstý, se bez těchto nebezpečných výletů obejde a potřebu vykonává z výšky stromových větví. Když si vědci nepochopitelné záliby lenochodů v rizikovém sportu všimli, přišli samozřejmě hned s pokusem o vysvětlení. V 70. letech se objevila hypotéza, že lenochodi tímto způsobem hnojí stromy, které poskytují jejich oblíbené listy, a tak je zvýhodňují proti jiným druhům. Moc silná hypotéza však není. Lepší, zajímavější a složitější vysvětlení podali letos Jonathan Pauli a Zachariah Peery z Univerzity Wisconsin. Lenochodi tříprstí podle nich výlety na dno pralesa pomáhají motýlům, kteří žijí v jejich dlouhé srsti. Článek vědců vyšel v časopise Proceedings of Royal Society B. Jde o několik drobných druhů z čeledi zavíječovitých, které zhruba připomínají běžné moly, ale jsou spíše menší. Hmyz se vyvíjí jen v trusu lenochodů. Když se tedy lenochod vydá na zem a vykoná svou potřebu, oplodněné samičky „jeho“ motýlů nakladou do trusu vajíčka. Po vylíhnutí z trusu vylétnou noví motýli, najdou nějakého lenochoda a na něm partnery, se kterými se mohou spářit, a také místo, kde umřít. Zavíječi, kteří zahynou na těle lenochoda, se podle všeho pak sami stávají potravou. Jejich tělíčka rozkládají houby a bakterie, které tak z nich uvolňují cenná hnojiva, především dusíkaté látky. Tyto látky pak slouží jako živiny pro hojné řasy žijící na lenochodovi. Řasy vytvářejí v srsti dospělých viditelnou zelenou vrstvu. Jejich celková hmotnost dosahuje dvou až tří procent hmotnosti zvířete (tj. cca 100 až 150 gramů). Vědci zelený porost pokládali především za kamufláž, která lenochody pomáhá chránit proti dravým ptákům. Ale nejde jen o maskování. Pauli a Peery z rozboru obsahu žaludku lenochodů zjistili, že řasy zřejmě představují pro zvířata zdroj potravy. Když si lenochodi pročesávají srst, část řas jim zůstane na drápech, které pak olizují. Řasy obsahují množství tuků a jsou mnohem výživnější potravou než listy, které tvoří základy lenochodí stravy. Listí samo je tak nevýživné, že podle propočtů biologů jsou lenochodi tříprstí neustále na pokraji hladovění. Bez řas, které spotřebovávají látky z těl mrtvých motýlů, by tedy dost možná lenochod nepřežil. (Některé druhy lenochodů jsou v jídle méně vybíravé a zdá se, že bez pomoci řas se zřejmě obejdou.) Energetické zisky z tohoto malého ekosystému jsou malé, jak dokládá lenochodův životní styl, který však evidentně funguje.
