Varianta delta viru SARS-CoV-2 se od svého prvního výskytu v Indii na konci roku 2020 stala dominantní variantou ve velké části světa. Vědci nyní možná přišli na to, proč je tak úspěšná.
Ve zkratce se varianta viru SARS- -CoV-2 zvaná delta, jinak označovaná také jako linie B.1.617.2, snadněji šíří. Lidé, kteří se jí nakazili, produkují mnohem více viru než lidé nakažení původní verzí, což velmi usnadňuje její šíření. Podle současných odhadů by varianta delta mohla být více než dvakrát přenosnější než původní kmen SARS-CoV-2. Otázkou, proč tomu tak je, se zabýval epidemiolog Jing Lu z Centra pro kontrolu a prevenci nemocí provincie Guangdong v čínském Kantonu. Se svými kolegy sledoval 62 lidí v karanténě, kteří byli vystaveni covidu-19 a byli jedněmi z prvních lidí v pevninské Číně, kteří se variantou delta nakazili. Tým zjišťoval virovou nálož účastníků studie. V podstatě se tedy snažili zjistit hustotu virových částic v odebraném vzorku a z ní odhadnout celkové množství viru v těle. Měření prováděli každý den v průběhu infekce, aby zjistili, jak se množství viru postupně mění. Průběh infekce účastníků výzkumníci následně porovnali s průběhem infekce 63 lidí, kteří se v roce 2020 nakazili původním virem SARS- -CoV-2. Tedy „originální variantou“. V preprintu zveřejněném 12. července vědci uvádějí, že virus byl u lidí s variantou delta poprvé detekován čtyři dny po expozici. S původním kmenem to přitom bylo dní šest. To naznačuje, že delta se začíná replikovat v těle výrazně rychleji. Studie potvrzuje také to, že v den, kdy byl virus poprvé detekován, bylo u lidí nakažených variantou delta viru v těle již podstatně větší množství. Odhadovaná virová nálož byla v daný den 1 260krát vyšší než u lidí nakažených původním kmenem. Nákaza tedy nastoupila rychleji a byla prudší.
Smysluplné Kombinace vysokého počtu virů a krátké inkubační doby smysluplně vysvětluje, proč by se varianta mohla šířit rychleji, řekl pro vědecký časopis Nature epidemiolog Benjamin Cowling z Hongkongské univerzity. Samotné množství viru v dýchacích cestách znamená, že nakažený pravděpodobně nakazí více lidí a že lidé mohou začít šířit virus dříve poté, co se nakazí. Krátká inkubační doba ztěžuje vysledování kontaktů v zemích, jako je Čína, která systematicky sleduje kontakty každé nakažené osoby a vyžaduje jejich karanténu. „Když se to všechno sečte, je opravdu obtížné deltu zastavit,“ říká Cowling. Práce ovšem rozhodně není dokonalá a neodpovídá na všechny otázky. Jistý problém spočívá v tom, že měření probíhalo pouze a výhradně za pomoci PCR testů. Ty ovšem, jak patrně víte, neměří přímo množství viru ve vzorku, ale pouze množství virové RNA, tedy genetické informace. Jinak řečeno: to, co testy měřily, nemusel být nutně množení schopný virus, ale pouze jeho úlomky nebo „mrtvé“ částečky. Tato výtka je možná až příliš skeptická, protože obvykle se množství RNA zachycené v PCR testu považuje za dobrý ukazatel množství viru v těle, nicméně v jádru je správná. Delta se může chovat v těle jinak než původní „pratyp“ viru, a je tak možné, že infekce sice produkuje podstatně více částic, ale mnohem větší podíl z nich je zmetkovitých. Řada vědců si však myslí, že lze hypotézu o rychlejším nástupu infekce u varianty delta považovat za věrohodnou. Například genetička Emma Hodcroftová z univerzity ve švýcarském Bernu souhlasí, že pozorování dává smysl. Ona i Cowling předpokládají, že odhady přesného rozdílu ve virové náloži mezi deltou a původním kmenem se budou pravděpodobně měnit s tím, jak bude virus studovat více vědců v různých populacích. Řada dalších otázek týkajících se varianty delta zůstává nezodpovězena, případně na ně nemáme jasnou a přesvědčivou odpověď. Stále není třeba jasné, zda je pravděpodobné, že způsobí závažné onemocnění spíše než původní kmen, a jak dobře se dokáže vyhnout imunitnímu systému. Hodcroftová očekává, že některé z těchto informací se objeví, až se vědci podrobněji zaměří na širší a rozmanitější populace lidí nakažených deltou a dalšími variantami. V každém případě se dnes považuje za dosti pravděpodobné, že varianta delta snáze nakazí očkované. Ne že by u nich vyvolala nějakou vážnou nemoc s větší pravděpodobností než jiné varianty. Jde spíše jen o to, že očkování současnými vakcínami zřejmě přece jen staví méně účinnou hráz proti šíření viru v této verzi než v případě původního viru, který se objevil v roce 2019. Znamená to tedy, že neočkovaní (u nás větší část dobrovolně, malá pak ze zdravotních důvodů) nemohou spoléhat na to, že se k nim nemoc v brzké době znovu nedostane. Během příští sezóny respiračních onemocnění může být šíření nemoci znovu poměrně razantní. Těžko si představit, že by bylo podobně rychlé jako na podzim roku 2020, ale také nelze v tuto chvíli uvažovat o tom, že by ho stádní imunita zastavila. A to jak kvůli tomu, že očkovaní jsou novějšími variantami zřejmě infikováni (a také infekční) častěji, než se doufalo, tak také kvůli tomu, že proočkovanost je prostě nižší, než by bylo pro vytvoření skutečně silné stádní imunity nutné./jj/
