Podle jedinců chovaných v zajetí víme, že gepard je nejrychlejší známé suchozemské zvíře. Spolehlivě mu byla změřena rychlost 29 m/s, tedy 104 km/h. Ale běhá tak rychle i v přírodě? To odhalily až letos v červnu zveřejněné výsledky sledování gepardů publikované v časopise Nature. Vědci pozorovali čtveřici zvířat žijících v Botswaně a kupodivu se ukázalo, že gepardi obvykle při lovu na svou maximální rychlost nespoléhají. Byla jim sice naměřena okamžitá rychlost až 93 km/h, ale pouze jednou ze 367 pokusů. Nejvyšší okamžitá rychlost při průměrném lovu byla zhruba 55 km/h, a to jen po dobu 1 až 2 s. Což může být dáno tím, že čtyři sledovaní gepardi pocházeli z Botswany a lovili hlavně impaly. Kdyby žili na východoafrických savanách, kde velkou část kořisti gepardů představuje gazela Thompsonova, která je asi (přesné údaje ještě nejsou) rychlejší než impala, museli by možná přidat. Z „technického hlediska“ jsou však nejzajímavější údaje o zrychlení. Zvířata obvykle vyrazila z úkrytu rychle, ale před kořistí zpomalila, aby se připravila na souboj v obratnosti. Gepardi při lovu dokázali během jediného pohybového cyklu (tedy kroku všech čtyř nohou) zrychlit o zhruba 3 m/s. Během jednoho krokového cyklu také sníží rychlost o 4 m/s (při běhu přitom dělá zhruba tři kroky za sekundu). V reálu tak gepardi z 50kilometrové rychlosti na 10kilometrovou zpomalili během tří kroků (tedy zhruba sekundy). Sníží tak poloměr zatáčky ze zhruba 20 m na něco přes 1 m. V poměru výkon/hmotnost dosahují gepardi hodnoty cca 100 W/kg. Výsledkem je pak už dříve naměřená „stovka“ za zhruba 3 s, během které také kočka dosáhne zhruba svojí maximální rychlosti. Usain Bolt během svého rekordního výkonu dosáhl maximální rychlosti 12,27 m/s po 65 m běhu (byť už po 25 m běžel cca 11 m/s.) Když jsme u jamajského rekordmana: Usain Bolt má poměr výkon/hmotnost 25 W/kg, chrti 60 W/kg. (Vozy Formule 1 mají přes 1000 W/kg.) I přesto všechno byli sledovaní gepardi při lovu úspěšní zhruba v jednom za čtyř případů. Překvapivé naopak bylo, že neloví jen na otevřených pláních a zhruba ve čtvrtině případů se odvažují i k lovu v porostu. Nabízí se také otázka, zda sledované údaje nemohly být ještě lepší. Obojky na krku zvířat vážily sice jen cca 340 g a byly samozřejmě navrženy podle nejlepšího svědomí biologů, ale nikdo nemůže vyloučit, zda zvířata přece jen trochu neomezují. Může se to zdát nepravděpodobné, ale vědci mají v paměti nedávný příklad tučňáků patagonských. Výsledky 10leté studie publikované v roce 2011 ukázaly, že tučňáci označení na křídlech páskami umožňujícími jejich identifikaci biology, to měli v životě těžké. Za dobu studie vyvedli o 39 procent méně mláďat a měli o šestinu nižší míru přežití (většina krátkodobých studií předcházející hromadnému značkování ptáků negativní efekt bohužel neobjevila). Biology zjištění nemile překvapilo a mimo jiné také vedlo ke korekci dopadu změn klimatu na tučňáky. Naštěstí gepardi s obojkem měli zhruba stejnou úspěšnost lovu jako zvířata sledovaná méně důkladně klasickými metodami. Zdá se tedy, že gepardům neublíží, když o nich bude víc informací dostupných on-line a přímo v reálném čase.
