Příběh izraelského hospodářského zázraku Vynikající kniha na našem trhu

Nakladatelství Aligier Praha (www.aligier.cz) vydalo knihu Dana Senora a Saula Singerse s názvem Start –up Nation, která poprvé vyšla v New Yorku v Grand Central Publishing. Do češtiny ji přeložila Hana Škapová s přispěním Velvyslanectví státu Izrael v České republice a předmluvu k ní napsali takové osobnosti jako prezident státu Izrael Šimon Peres, bývalý předseda vlády ČR Jan Fischer a velvyslanec Izraele v ČR Yaakov Levy. Už to samo o sobě na knihu upozorňuje, a můžeme prozradit, že izraelský prezident v příbězích technologického rozvoje státu Izrael má několikrát důležitou roli. Dvojice autorů, tedy Američana a Izraelce, není náhodná. Jak se dozvíme z několika příběhů, izraelské vědomosti a osobnosti, jež děj vytvářejí, zvolna pronikly do amerických firem, které ovlivnily a podílejí se tak na jejich know-how. Není bez zajímavosti, že na NSDAQ je dnes kótováno více IT a softwarových firem z Izraele, než firem z Jižní Koreje, Japonska nebo Singapuru. ALE O ČEM TO VLASTNĚ JE? Napsat poutavé dílo o technologickém vývoji jedné malé země je jistě složitý úkol. Naštěstí je se o co opřít. Jak o osobnosti, které známe z veřejného politického života, tak rovněž o postavy světa obchodu, odborníkům také známé. Představit inovační úsilí, náladu a trendy jednoho malého národa se zdá být většině politiků na této planetě, a zvláště v jisté malé zemi uprostřed Evropy, nedůležité. Slovo inovace používají politici jako kloktadlo v předvolebním boji, ale jen při troše znalosti historie by si museli uvědomit, že to byli vědci a konstruktéři, kteří vyhráli válku nad Hitlerem a že úroveň techniky určuje postavení národů ve světovém společenství. Ne jinak je tomu v Izraeli a musíme říci, že zvláště v Izraeli. Je to země, která od pradávna trpí nedostatkem vody, vyprahlá krajina a polovina rozlohy je doslova poušť. Nic neobvyklého na Blízkém východě, řeknete. Ale jen v Izraeli přišli na systém kapkové závlahy, který maximálně využívá každou slzičku vody pro zemědělskou produkci. S nástupem plastů z ní dokázali vytvořit nejenom dobrý systém, ale celý obchodní průmysl, který obestřel svět. Na tento zdánlivě banální nápad jednoho ze zemědělských kibuců (usedlostí prvních osadníků zaměřený na zemědělskou produkci), se posléze změnil na průmyslové podnikání, jež doplnilo a rozšířilo pohled na činnost kibuců, jako takových. Dnes je doplněno dalšími vědeckými poznatky: z klimatologie, počítačových systémů a řídicích systémů, ovládajícími závlahami celé krajiny. JAK VZNIKA INOVAČNI PROSTŘEDI Nemá smyslu v recenzi knihy prozrazovat její jednotlivé příběhy, ale některé musíme naznačit, abychom pochopili proč právě v Izraeli došlo k tak mohutnému inovačnímu rozvoji. A nepřijmout obvyklou teorii o vzepětí národa, který si v zoufalství vývoje svého osudu v 19. a 20. století našel kus své bývalé vlasti, aby přežil. Podněty k inovačnímu chápání vývoje světa mají v Izraeli hlubší kořeny a vyplývají z jiných, než pouze historických okolností. V jedné z povídek o technologickém rozvoji se například dozvíte, jak práce při sledování teroristů, především jejich finančních aktivit, napomohla inovovat bezpečnost platebních karet nejen společnosti Visa, ale i dalších. Příznačné je, že izraelským mládencům trvalo dost dlouho, než dostali vůbec šanci předvést na 400 000 adresách předmětné americké firmy, že to, co trvalo Američanům v Kalifornii celé týdny, dokáží algoritmy Izraelců sledujících teroristy, věčnou hrozbu Izraele, za několik hodin. Ale to nic nevypovídá o slíbeném popisu inovačního prostředí, které dovedlo tuto zemi do předních linií v počtu investorů, a to navzdory neustálým teroristickým útokům a občasným válkám. Proč do společnosti Iscar investoval například Warren Buffett, známý především nedůvěrou k zahraničním akvizicím? Při osobní návštěvě, což dělá vždy, kupuje-li firmu, byl ohromen systémem, v němž firma Iscar pracuje a o svém dobrém odhadu byl ujištěn ihned vzápětí: když vypukl izraelsko-libanonský konflikt, byla část Izraele nejblíže libanonských hranic terčem nejhustšího ostřelování raketami Hisballáhu. Do okolí továren Iscaru jich dopadlo 4200. Přesto dostal pan Buffett hned na počátku konfliktu v roce 2002 dopis od Eitana Wertheimera (o jeho otci Steffovi jsme vydali několik článků), že Iscar dostojí svým obchodním závazkům. Udělal to dokonce s předstihem a jak řekl později Eitan Wetheimer, „byla to naše pracovní odpověď teroristům“. Tato věta byla jakoby kopií filozofie jeho otce. Ten se vždy zasazoval o to, aby všechny rasy žijící na území Izraele dostaly dobrou práci. Tento popis událostí trochu zavání ideologií. Ale inovační prostředí Izraele tkví především ve způsobu chování lidí, kteří vědí, a život generace jejich předků je naučil, že hledat nové možnosti, učit se a přizpůsobovat se, znamená přežít. A to je provázeno i takovými jevy jako schopnost otevřeně oponovat chybným rozhodnutím nadřízených a neuznávat autority, nejsou-li autoritami přirozenými. INTEL A TY DALŠI Mohl bych vás zahrnout napínavým příběhem o tom, jak izraelští mládenci od počítačů určili další a úspěšný osud Intelu, ale to si přečtete jistě sami, neb se kniha čte jako detektivka. Spíše vás nalákám na příběh nedávný a nesmírně závažný, týkající se nás všech. Ropa. Jistý přemýšlivý mladý muž, jinak zaměstnanec firmy SAP, dokázal přesvědčit Šimona Perese, nositele Nobelovy ceny, aby se pokusili začít něco, co by změnilo svět – mobilitu. Stručně řečeno, Šimon Peres pochopil, že myšlenka Shai Agassiho podpořit výzkum vozidel bez výbušných motorů může skutečně zbavit svět závislosti na ropě. Po první schůzce se jen prostě zeptal: Čím vám mohu pomoci? Pomohl tak, že svým jménem oslovil 5 zástupců největších automobilových firem, přičemž američtí nepovažovali za nutné odpovědět ani zdvořilým ne. Na osobní pozvání Perese do Davosu, což bylo jistě správné místo k takové schůzce, neboť Peres i Agassi tam jezdili především naslouchat novým požadavkům ekonomů, se dostavil jediný pozvaný. Carlos Ghosn, CEO Renaultu a Nissanu. Osobnost automobilového průmyslu. A co více, četl pečlivě zprávu a vizi Agassiho a byl na ni připraven. Dále nebudu vyprávět, podstatné je, že v letošním roce bylo autem roku zvoleno elektricky poháněné vozidlo z produkce Renault-Nissan. Těm nevěřícím v budoucnost jiného pohonu automobilů, než výbušným motorem spalujícím uhlovodíky, bych připomněl například objev digitalizace a následně internetu. Řekněme si upřímně, který evropský politik je zapleten v dobrém slova smyslu, do tolika technologických projektů jako Šimon Peres a další izraelští politici. Která země vkládá tolik prostředků do školství, ale propracovaného školství, jako Izrael. Která země se stará o imigranty tak, že je učí jazyku a matematice a která země vybírá své talenty tak masově a přitom selektivně jako Izrael. Jan Baltus www.startupnation.cz