„Přemýšlej…Doletíš“, skvělá kampaň za spolehlivou leteckou dopravu Bezpečné nebe nad Českou republikou

Letecké nehody nebo lépe letecké mimořádné události jsou oblíbeným evergreenem novinových rubrik „Černá kronika“ a tučným soustem pro bulvár a televizní stanice. Médii vytvářený obecný názor o tom, že leteckých nehod neustále přibývá, je alarmující a vede k tomu, že široká veřejnost vnímá letectví jako něco mimořádně společensky nebezpečného. Je tomu skutečně tak? Obrátili jsme se s touto otázkou na osobu z nejpovolanějších, ředitele Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod Ing. Pavla Štrůbla. _ Z názvu vašeho ústavu je sice víc než patrná jeho pracovní náplň, ale přesto bych se zeptal na ÚZPLN jako na instituci. Jak dlouho existuje a co vše má jako instituce na starosti? Ústav vznikl a zahájil svoji činnost 1. ledna 2003 na základě změny a doplnění zákona o civilním letectví č. 49/1997 Sb. Byla to jedna z podmínek vstupu ČR do Evropské unie. Jeho hlavním úkolem je, jak z názvu vyplývá, zjišťování příčin leteckých událostí, vydávání bezpečnostních doporučení s cílem zabránit opakování událostí ze stejných příčin, to znamená prevence. Dále je to evidence veškerých událostí v oblasti bezpečnosti, ke kterým dojde na území ČR, vedení této databáze s možností jejího využití i mezinárodními institucemi. _ Kdo je zřizovatelem ÚZPLN a kdo jeho nadřízeným orgánem? Zřizovatelem ÚZPLN je Ministerstvo dopravy ČR, statut Ústavu schvaluje vláda ČR a na návrh ministra dopravy jmenuje ředitele. Jinak Ministerstvo dopravy ČR je v ostatních oblastech naším nadřízeným orgánem, už proto, že rozpočet Ústavu je vydělenou součástí jeho rozpočtu. _ Pro důvěryhodnost každé instituce podobného zaměření jako je ÚZPLN je důležitá nezávislost, jak je tomu u vás? Tak jak jsem uvedl v předchozí odpovědi, ředitele Ústavu jmenuje vláda. Tím je vyjádřena i jeho nezávislost ve zjišťování příčin leteckých nehod a incidentů. Myslí se tím, aby odborné složky i Ministerstva dopravy ČR a dalších institucí neovlivňovaly výsledky šetření. _ Jaké má ÚZPLN postavení na mezinárodním poli a v rámci EU? Těch světových a hlavně evropských organizací a institucí je, hlavně v rámci Evropy, dle mého názoru velmi mnoho. V celosvětovém měřítku má Ústav zastoupení v organizaci ISASI, což je v překladu Světová asociace vyšetřovatelů a má taky svoji evropskou část. Na evropské úrovni je to organizace (EASIA), která sdružuje ředitele podobných organizací v rámci Evropské unie a další podobnou organizaci, ve které pracují všichni evropští ředitelé, tedy i mimo EU. Velmi významnou organizací je Evropské středisko pro systém hlášení (ECCAIRS), který je evropskou databází veškerých leteckých událostí. Zmínil bych ještě pravidelná setkání s kolegy z Polska a Slovenska. Mohu říct, že postavení ÚZPLN v rámci Evropy je na velmi dobré úrovni. _ Máte přehled i o tom kolik je v současné době v ČR registrováno letadel všech kategorií? V naší zemi existují dva letecké rejstříky – Úřadu civilního letectví (ÚCL) a Letecké amatérské asociace (LAA). Celkový počet letadel registrovaných na ÚCL je více jak 2500 a k tomu přes 6500 pilotních licencí. V LAA je registrováno zhruba 8400 „létajících zařízení“ a 9200 pilotních licencí. To znamená, že celkem je registrováno kolem 11 000 všech létajících zařízení a vydáno přes 15 000 pilotních licencí. V porovnání s tím zaznamenáváme několikanásobné zvýšení vzletů a pohybů letadel, obecně řečeno zvýšení hustoty leteckého provozu. A musím upozornit, že to jsou pouze registrovaná letadla a nejsou v tom zahrnuty padáky. _ Kolik bylo v ČR leteckých nehod a mimořádných leteckých událostí na začátku působení ÚZPLN a v loňském roce? Uznávají oficiální statistiky dělení nehod podle kategorií? Veškeré letecké události se rozdělují na letecké nehody, vážné incidenty, incidenty a události bez vlivu na bezpečnost. Pro ilustraci uvedu údaje pouze o leteckých nehodách. Celkově od začátku působení ÚZPLN, to znamená od 1. 1. 2003, ročně evidujeme od 80 do 105 leteckých nehod. Musím říct, že i přes každoroční zvyšování počtu registrovaných letedel, zůstává tento počet na stejné úrovni. Například v roce 2003 bylo 99 leteckých nehod, 2009 – 80, 2006 – 105, v roce 2010 to bylo 88 nehod. Počet zahynulých osob na území ČR nepřekračoval dvacet. Vloni zahynulo 9 osob. _ Proč je tomu tak? Je to obecný trend nebo důsledek zvyšujícího se počtu registrovaných letadel a v návaznosti na to i zvyšování hustoty leteckého provozu? Je velmi složité srovnávat úroveň bezpečnosti pouze na číslech a počtech leteckých nehod, ale určitou vypovídající hodnotu to má. Navíc kvalifikace událostí byla dříve jiná. Například v roce 1990 bylo registrováno v ČR 419 letadel a došlo k 10 leteckým nehodám, včetně fatálních. Postupně docházelo k nárůstu počtů letecké techniky, registrovaných pilotů a také počtů leteckých událostí. Takže např. už v roce 1992 stoupl počet letadel na dvojnásobek a leteckých nehod na 17. Takže když srovnáme začátek devadesátých let (1992) se současností, došlo zhruba k více jak čtrnáctinásobnému navýšení počtu letadel a pouze k čtyřnásobnému navýšení počtu leteckých nehod. _ Zkoumají se všechny mimořádné letecké události a jak jsou děleny ve statistikách? Počítají se mezi ně i nehody parašutistů? V celém světě je hlavní pozornost všech institucí, nejenom organizací pro šetření nehod, věnována velké dopravě. Proto také řada hlášení, hlavně do sídla ICAO – Mezinárodní organizace civilního letectví – se týká pouze této kategorie letadel. Ve statistikách dělíme letedla podle váhy, a to na: – kategorie nad 5700 kg – kategorie 2250 – 5700 kg – kategorie lehká letadla do 2250 kg – kategorie SLZ. Kategorie SLZ je českou zvláštností a je dále dělena podle typu sportovního létajícího zařízení. Ale v rámci ČR evidujeme opravdu všechny události včetně událostí v parašutismu. Dokonce se poslední dobou připravuje další kategorie, a to jsou bezpilotní prostředky, kam patří i modely letadel. _ Co je, podle vás, hlavní příčinou leteckých nehod a mimořádných událostí? Technika, nebo selhání člověka? Především u letadel všeobecného letectví jde často o přecenění vlastních schopností, jako jsou meteorologické podmínky, nedodržování stanovených pravidel pro provedení letu, až po tzv. nekázeň pilotů. _ Domníváte se, že současný stav výchovy nových pilotů je vyhovující? Osobně považuji výcvik leteckého personálu za slabší stránku. Důkazem toho jsou přístupy některých leteckých škol a řada incidentů a leteckých nehod u pilotů, kteří dokončili výcvik. Vytrácí se všestranná příprava pilotů od základů, jako je např. srovnávací orientace. Soustřeďují se více na využívání moderního přístrojového vybavení, při jehož selhání dochází k fatálním chybám. Jak to jednou nazval jeden pilot z letecké dopravní společnosti, jsou to piloti „strojníci“. _ Je dozor nad leteckým provozem dostačující nebo jsou ještě nějaké rezervy, které by mohly přispět ke zvýšení bezpečnosti létání? Já si myslím, že dozor je dostačující, i když často velmi náročný. A to mluvím o všeobecném letectví. Jako jeden z velmi dobrých kroků je kampaň, která vznikla v loňském roce „Přemýšlej … Doletíš“. Tato kampaň je organizována ÚCL a LAA za přispění našeho Ústavu. _ Jaká je spolupráce s leteckými organizacemi – Aeroklub ČR a Letecká amatérská asociace? Ústav má uzavřenou řadu dohod jak s velkými leteckými dopravci, tak s organizacemi všeobecného letectví. Oceňuji práci v oblasti bezpečnosti právě u LAA, která v tom obrovském objemu letadel a pilotů dosahuje velmi dobrých výsledků. Je třeba vidět, že tato organizace je jednou ze čtyř světových velmocí ve výrobě a provozu létajících zařízení. Závěrem je tedy nutno poznamenat, že stav nehodovosti v letectví není až tak tragický. Pochopitelně, že každý zmařený lidský život je tragédií, ale je potěšující, že se příslušné instituce snaží vytvářet tlak na všechny účastníky letového provozu k větší odpovědnosti a několika cílenými programy přispívají ke zvyšování bezpečnosti létání, jehož nedílnou součástí je uvědomělá sebekázeň všech jeho účastníků. Proto všichni vítáme každou snahu o to, aby těch „leteckých mimořádných událostí“ bylo stále méně. František Kučera