Bod zlomu v inovacích Chápeme správně inovace dneška? Rozumíme principům, jak vznikají? Nemarníme čas a další zdroje v R&D? Můžeme se nějak poučit z minulosti, kam napřímit podnikové inovační snažení? Rozumíme megatrendům a slabým signálům budoucích trendů? Jak si zajistit prosperitu? Parní stroj a prosperita Když sledujeme vývoj lidstva za nějakých 8000 let, zjišťujeme, že proběhlo mnoho vynálezů a lidských počinů jak život zlepšit. Například člověk domestikoval psa, koně a další zvířata, vynalezl kolo, písmo, hodiny, matematiku, fyziku, kompas a sextant, střelný prach, dalekohled, sklo apod. Antropolog Ian Morris se vývojem lidstva dlouho zabýval a došel k překvapivému závěru (vynesl do grafu přírůstky čtyř faktorů – růst světové populace a růst hodnot společenského rozvoje). Na jeho grafu vidíme, že nic neohnulo křivku vývoje společnosti tak prudce, jako vynález parního stroje zdokonaleného Jamesem Wattem. Za následujících 200 let se naprosto změnila tvář světa i životní styl lidí, a stroje ovlivnily všechen známý průmysl. Parní stroj dal postupně vzniknout výrobě elektřiny a později i spalovacím motorům. Potřebu vynálezu parního stroje vyvolala nutnost čerpat vodu s hlubinných dolů, protože běžné pumpy již na vysoký sloupec vody nestačily. I parní stroj se dlouho vyvíjel. V roce 1712 jej vynalezl Thomas Newcomen a později zdokonalil (zlepšil účinnost – snížil spotřebu uhlí na polovinu) John Smeaton. Teprve od roku 1765 jej po čtyři roky zdokonaloval James Watt, jemuž je připisována hlavní zásluha. Podle Erika Brynjolfssona a Andrewa McAfee z Center for Digital Business Institute při MIT parní stroj od svého zlepšení pronikl do všech oblastí lidského života. Nastal prudký rozmach dílen a továren, které se už mohly budovat kdekoliv, nejen u vodních toků. Nastal neuvěřitelný rozmach železniční i lodní dopravy a začalo se ve velkém vozit uhlí pro továrny i domovy, zboží po celém světě a lidé začali masově cestovat, stěhovat se za prací i poznávat svět. Díky tomuto jedinému vynálezu vznikly stovky dalších. Právě dopady zásadního vynálezu do všech odvětví lidské činnosti působí masivní rozvoj produktivity a přidané hodnoty. Ekonomové Gordon a Coven považují vynálezy výkonných technologií za ústřední pohon hospodářského rozvoje. Některé vynálezy jsou podle nich tak významné, že dokážou urychlit normální vývoj ekonomiky. K tomu je však nutné, aby se rozšířily do všech oblastí průmyslu. Nemohou zůstat v jediné oblasti. Parní stroj a elektřina pronikly všude. Ekonomové je nazývají tzv. univerzálními technologiemi – General Purpose Technologies – GPT. Podle historika ekonomie Gavina Wrighta: „Důmyslné myšlenky nebo techniky mohou mít významný dopad do mnoha ekonomických sektorů. Dopad v tomto případě znamená výrazné zvýšení výroby díky vyšším výnosům a nápadům.“ Máme i dnes podobné GPT ? Podle některých uznávaných ekonomů dochází od 70. let ke zpomalení ekonomického růstu. Efekty velkých vynálezů se vyčerpávají. Odborníci tvrdí, že skončila doba, kdy jsme jedli ovoce stromů, které bylo na dosah. Jak z toho ven? Máme čekat převratný vynález podobný parnímu stroji? Ekonom Gordon uvádí, že je užitečné nahlížet na proces inovace jako na řadu jednotlivých vynálezů následovaných postupnými zlepšováními, které využijí plný potenciál původního vynálezu. Z tohoto pohledu žijeme uprostřed vrcholu nového GPT s významem parního stroje. Jako současné GPT můžeme označit celou oblast ICT – informačních a komunikačních technologií. Mají za sebou cca 50 let postupných inovací – podobně jako parní stroj. Začínaly jako jednoduché softwary a hry do PC, postupně se stávají náročnější a náročnější a integrují funkce různých doposud samostatných komunikačních zařízení. Nyní jde o masivní propojení počítačů, mobilních telefonů, televize, her a zábavy i vzdělávání pomocí internetu do jedné multifunkční krabičky – chytrého telefonu či hodinek. Asi za 5 let dojde k propojení miliard mikročipů, které budou ve všem, na co se podíváte (brýle, klíče, lednice, auta, výrobní linky) a všeho myslitelného elektronického zařízení pomocí internetu do celosvětové sítě internetu věcí. Vrcholem plného využití potenciálu ICT bude algoritmizace všech jednoduchých rozhodovacích a opakujících se činností a totální digitalizace výroby a služeb spojená s kybernetikou (AI) a robotizací. Pracovně to nazýváme Průmyslem 4.0. Tím se potenciál „staré“ (lineární) ICT vyčerpá. Pak postupně – plíživě nastoupí nový princip ICT – éra tzv. kvantové mechaniky (fyziky), kdy se celé ICT dostane z lineárního světa do nelinearity a teorie chaosu a kdoví do čeho ještě – například biologizace ICT. Aby toho nebylo málo, rýsuje se další GPT (do 10 let), a tím je nové materiálové inženýrství, které smete současný systém těžby surovin, zpracování a polotovarů, opracování a nahradí výrobu předmětů „bez jediné molekuly odpadu“. První etapou tohoto GPT jsou 3D tiskárny a začínající nanotechnologie – bezodpadové technologie. Tyto tři revoluce – digitalizace, nové materiálové inženýrství a využívání ICT pomocí kvantové fyziky, přinesou lidstvu úžasný blahobyt. Co jsou to inovace dneška Různé vědecké přístupy na ně pohlížejí různě. Někteří odborníci si myslí, že cílem inovace není přinést něco velkého a objevného, ale spíše rekombinace věcí, které již existují. Čím více odborníci studují vynálezy a objevy, tím více se přiklánějí k rekombinantnímu pohledu na inovace. Takto například vznikla inovace, která získala v roce 1993 Nobelovu cenu. Jde o vynález polymerázové řetězcové reakce (PCR), dnes již všeobecně známé metody pro replikaci úseků DNA, kterou vymyslel Kary Mullis. Když Mullise myšlenka napadla, málem ji zavrhl, zdála se mu příliš jednoduchá, protože v jeho novém schématu nebyla jediná neznámá. Všechny použité kroky již byly před tím někým vymyšleny a provedeny. Mullis jenom rekombinoval dobře známé postupy, aby z nich vytvořil postup zcela nový. A přes to je jeho rekombinace nesmírně cenná. Vědec v oboru komplexity Brian Arthur prozkoumal mnoho inovací, vynálezů a objevů a dospěl k přesvědčení, že podobné příběhy, jako je Mullisův, jsou pravidlem a ne výjimkou. Ve své knize The Nature of Technology píše: „Něco vynalézt znamená nalézt to v něčem, co již existuje.“ Proto je tak dobré se inspirovat v jiných oborech a přenášet jejich principy do svého oboru – využívat exaptace. Ekonom Paul Romer podporuje Arthurův názor slovy: „K ekonomickému růstu dochází kdykoliv, kdy lidé vezmou zdroje (pozemky, techniku, čas, um – znalost fungování principů, fantazii, peníze, emoce – energii a chtění) a zkombinují je způsobem, který zvýší jejich hodnotu. Možnosti se nesčítají, ale násobí se.“ Jak tedy inovativně myslet? Jakou kreativitu ve firmě potřebujeme? Kde hledat inovace Když to pochopíme, je to snadné. Geniálně jednoduché. Jak uvádí Steven Johnson, teoretický biolog Stuart Kauffman vymyslel kombinacím prvního řádu podnětný název – Nejbližší možné. Ten odráží jak meze, tak kreativní potenciál změn a inovací. Nejbližší možné představuje jakousi stínovou budoucnost, která se míhá za hranicí současného stavu, jakousi mapu všech cest, jimiž se může přítomnost vydat. Podle Johnsona to však není nekonečný prostor ani hra bez pravidel. Nejbližší možné znamená, že svět je sice sto se kdykoliv proměnit od základů, avšak reálné jsou pouze některé z fundamentálních změn. Fascinující zvláštností při tomto zkoumání hranic nejbližšího možného je, že se tím tyto hranice rozšiřují jako důsledek jejich zkoumání. Každá nová kombinace včlení do původní množiny celou skupinu nových kombinací. Lze si to představit jako byt nebo dům, který se zázračně zvětší o novou místnost pokaždé, když otevřete nové dveře. Začnete v místnosti se čtvero dveřmi, z nichž každé vedou do nové místnosti. Tyto čtyři místnosti představují množinu nejbližšího možného. Ale jakmile dveře otevřete a vejdete jimi do nové místnosti, objeví se v nich další troje dveře do dalších tří místností, do nichž jste před tím neměli přístup. Takhle lze vybudovat „palác inovačních příležitostí“. Takhle se dnes vynalézá – krok za krokem a pod odborným vedením. Nejbližší možné má limity Nejbližší možné také znamená, že se může vynalézt a začít používat jen to, co je momentálně technologicky možné. Můžeme tedy teoreticky vynalézt cokoliv, ale pak uplynou desetiletí i staletí, než se převratná inovace zrealizuje. Scénáristé sci-fi filmů nám nabízí nejrůznější vynálezy, jako např. teleportaci, cestování v čase, trikodery, ale uskutečnit se mohlo zatím jen něco. Tvůrci sci-fi seriálu Návrat do budoucnosti předpověděli 10 inovací, které se již zrealizovaly. Film byl natočen roku 1985 a představil vynálezy, které se podařilo v posledních 10 letech vyrobit a jsou běžné: Chytré brýle (Google-glass), tenké televizory na zeď, tablety, videokonference, digitální rozpoznávání obličejů, čtečky otisků prstů, internetové bankovnictví, 3D filmy, pohybové videohry a drony. Vynalézat něco, co je hudbou budoucnosti, je ošidné a někdy zbytečné. Na druhé straně neusilovat ve firmě o odvážné vynálezy se nemusí vyplatit, protože je vynalezne konkurence. Obvykle se totiž stává, že jeden a týž vynález vynalezne několik lidí v krátké době po sobě, aniž by o sobě věděli. Fenomén tzv. paralelních objevů je úžasný. Na počátku 20. let minulého století se dva vědci z Columbijské univerzity, W. Ogburn a D. Thomasová, rozhodli vypátrat a sepsat všechny paralelní objevy, které půjdou dohledat. Našli jich 148. Mezi ně patřily: parní stroj, telefon, telegraf, elektronka, rádio, televize, v podstatě všechny zásadní vynálezy. Jak je to možné? Dobré nápady představují sbírku již existujících částí, která se časem rozrůstá. Někdy jsou tyto dílky koncepční – nový pohled na principy a fyzikální zákonitosti, nové pohledy na způsoby řešení problémů či nové definice toho, co je vůbec za problém. Někdy jsou tyto dílky doslova mechanické. Jak uvádí Stephen Johnson, než se mohli Priestley a Scheele pustit do studia složení vzduchu, potřebovali nejprve koncepční rámec, zda to vůbec stojí za to, jestli se opravdu skládá z různých plynů. Potřebovali také pokročilou jemnou váhu, aby mohli měřit nepatrné změny hmotnosti v důsledku oxidace. Teprve až byly tyto všechny předpoklady splněny, ocitl se objev kyslíku v množině možného. Předcházet musely jiné objevy a technologické pokroky. Věci musejí dozrát. Jak už bylo řečeno, prvkem konceptu nejbližšího možného jsou i limity. Pokud nějaká myšlenka „přeskočí“ do vzdálených místností, stejně si musí počkat na reálné možnosti realizace. S obdivem říkáme, že něčí nápady předběhly svou dobu (např. Leonardo da Vinci), ale vynálezce z toho nic nemá. Některé da Vinciho nápady čekaly 300 let. I vaše firma potřebuje něco rychlého, co opravdu zazáří. Meta myšlenky Ekonom Romer také zdůrazňuje důležitou kategorii myšlenek, které jsou tak důležité, že jim říkáme meta myšlenky. Nejdůležitější myšlenky jsou o tom, jak podpořit tvorbu a přenos dalších myšlenek. Existují dvě bezpečné prognózy. Podle první z nich se vedoucím státem v 21. století stane země, která zavede inovaci, jež efektivně podpoří tvorbu nových myšlenek v soukromém sektoru. Filozof Joseph Basilé k tomu již v roce 1970 poznamenal: „Tvůrčí představivost je zdrojem pokroku. V blízké budoucnosti bude dokonce tvůrčí fantazie znamenat pro národy více než přírodní bohatství. Jedna země předstihne druhou v té míře, v jaké bude mít více imaginativních mozků.“ Z druhé prognózy vyplývá, že se nám podaří najít nové podobné meta myšlenky. Každé odvětví, každý obor v rámci odvětví si může vymyslet zastřešující meta-myšlenku, která určí smysl konání a směr vývoje v odvětví či v oboru. Jako když prezident Kennedy počátkem 60. let prohlásil, že Američané do konce šedesátých let přistanou na Měsíci. Tomuto cíli se pak téměř vše podřídilo. Nejdůležitější výrok pro pokrok Nesmíme také nikdy zapomenout na Einsteinovu poučku: „K řešení problému nemůžeme použít způsob myšlení, který vedl k jeho vzniku“. To znamená, že musíme změnit způsob myšlení a podívat se na daný problém z úplně jiné perspektivy. Společenské a podnikové problémy vznikly v určité době na určité úrovni myšlení, podle určitých vzorců myšlení, kterým dnes říkáme myšlení v krabici. Je třeba naučit manažery a vývojáře myslet jinak – kreativně, nelineárně. K tomu slouží řada metod a technik, kterým se lze snadno naučit. Avšak naučí se je jen lidé, kteří jsou zvídaví, otevření a myšlenkově pružní. Máte takové lidi ve firmě? Najděte je a svěřte jim náročné výzvy. Pamatujte: svým nejlepším lidem nedávejte řešit problémy, ale využít příležitosti. Jen tak můžete úžasně vyrůst a překonat konkurenci. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA
