Kreativní vzpoura dogmatickému myšlení a kapitálu
Tvořivost ve vynálezech se projevuje různým způsobem. K některým novým technologiím dozraje čas a nastane silná potřeba změny či vylepšení. Tak například v anglických dolech kutali černé uhlí stále hlouběji a musela se na povrch čerpat spodní voda. Při určitých hloubkách už běžné pumpy nestačily. Díky tomuto problému postupně vznikl první parní motor (ačkoli úplně první patří Hérónu Alexandrijskému), který vynalezli Thomas Newcomen a Thomas Savery. James Watt jej velmi významně zdokonalil a velmi zvýšil jeho účinnost. A tak bylo najednou možné pohánět párou kdeco: mlátičky, sekačky, válce, lodě i auta a samozřejmě lokomotivy. Ano, 19. století se stalo stoletím páry. Díky tomu se po celém světě budovaly železnice a bylo možné přepravovat ohromné množství lidí i zboží. Železnice změnily na zeměkouli život. Lidé se však potřebovali nejen přepravovat, ale i operativně dorozumívat, a tak byl logickým vyústěním vynález telefonu. Leč nastala také ohromná potřeba ještě jiného – dalšího zdroje energie než jen páry, a vznikl benzínový spalovací motor. Lidstvo brzo zažilo další revoluční změnu – elektrifikaci všeho možného. Do měst vstoupily elektromotory – Edisonův na stejnosměrný proud a Teslův na střídavý proud, který nakonec zvítězil a masově se rozšířil. Města se rozsvítila a obyvatelé si začali užívat večery, chodit do kina, poslouchat rozhlas (poprvé 1910 Lee Forest, běžně 1920) a později sledovat další převratný vynález – televizi (J. Logie Baird 1925). Koncem 19. a začátkem 20. století vyvstala potřeba rychlé přepravy osob, pošty a zboží mezi kontinenty, než bratři Wrightové přišli s konceptem letadla a v roce 1903 uspěli. Svět začal ve velkém létat. To je jen několik příkladů vynálezů vynucených naléhavou potřebou doby. Jsou i vynálezy, které původně nikdo z běžných lidí nepotřeboval, přesto se rozšířily a dnes si bez nich život neumíme představit, např. internet a mobilní telefony. Do oblasti vynálezů, které zaplavily svět a jsou spíše výsledkem náhody nebo zvídavosti jednotlivců, patří např. perlivé nápoje, zmrzlina na špejli, kypřicí prášek, celuloid, zip, rentgen, fotografie a mnoho dalších. DEVELOPEŘI NEOMEZENÝMI PÁNY? Globalizace přináší mnoho požehnání, ale také mnoho zlého. Velký nadnárodní kapitál si v mnoha zemích dělá, co chce. Někteří developeři třeba ničí veřejný prostor stavbami, které budou hyzdit města 30 až 50 let. Všechny stavby jsou si podobné, šedé, nezajímavé, studené, nepraktické. Mají jediný cíl, rychlý zisk. Je potěšující, že v některých zemích, kde mají pokročilejší demokracii a městské úřednictvo není tak korumpovatelné, vznikla občanská stavební iniciativa Baugruppe. Styl bydlení Baugruppe je určený lidem, kteří chtějí žít blízko centra, mají nápady a nehodlají platit vysoké provize developerům. Je extrémně populární v Německu, Švýcarsku a Rakousku, začíná se šířit i do Nizozemska a Velké Británie. V Česku tento projekt nyní představuje výstava v pražské galerii Kvalitář. Princip Baugruppe je jednoduchý – město vlastní těžko zastavitelný pozemek, o který nemají developeři zájem. Líbí se ale architektům, proto se dohodnou se skupinou podobně smýšlejících lidí, že jej společně zastaví. Radnice souhlasí, pozemek nájemníkům podrží tak dlouho, dokud na něj nemají vyřízenou hypotéku, a architekt zatím kreslí návrh podle přání budoucích obyvatel. Když je hypotéka schválena, Baugruppe si najme k architektovi projektového manažera i stavební firmu a začne se stavět. S každým vzrůstajícím patrem jim pak banka uvolňuje další peníze podle hodnoty hrubé stavby. Když je vše hotovo, obyvatelé domu se stěhují do bytů podle vlastního gusta, město se zbavilo problémového brownfieldu, a navíc získalo nadprůměrnou architekturu. Pokud pozemek už má majitele, nabídne ho pro „společnou věc“ výměnou za byt v domě. V Berlíně takových staveb už vzniklo okolo dvou stovek, další vznikají ve Freiburgu či Hamburku. Kdy se toho dočkáme i v Česku zatím nevíme. V každém případě bude-li zájem o tyto stavby mezi lidmi stoupat, developeři budou muset dávat prostor nápaditým architektům, jinak byty v jejich stavbách půjdou hůře na odbyt. Před mnoha lety si občanské iniciativy a malé soukromé firmy vymohly na úřadech západoevropských metropolí zřízení půjčoven kol a budování cyklostezek. Občané svépomocí oživují ulice, náměstí i nádraží klavíry a piany, půjčovnami knih – pouličními knihovničkami nebo poeziomatem, což je poslední nápad kavárníka Ondřeje Kobzy. Kéž by takových iniciativ bylo více, mnohem více. PŘEKVAPIVÉ VYNÁLEZY V poslední době mne zaujalo pár vynálezů. Před několika lety jsem v seriálu Svět budoucnosti televize Discovery viděl studentku techniky, která vymyslela sadu mikropiezoelektrických spínačů, jež chtěla v USA ve velkých městech zabudovat do chodníků a vozovek. Spočítala, že na rušných místech, kde projdou tisíce lidí, jejich kročeje vyrobí dostatečné množství elektřiny pro okolní osvětlení, signalizaci apod. Kdyby se piezoelektrické spínače zabudovaly do rušných vozovek, vyrobily by relativně ohromné množství elektrické energie. Byl jsem zvědav, kdy a kde se tento nápad ujme. Jsem mile překvapen, jak lze piezoelektrický jev využít pro auta. Goodyear vymýšlí pneumatiky, které umějí vyrobit elektřinu. První, kterou zamýšlí zavést do sériové výroby, má označení BH 03 a je to výrobek určený v první řadě pro elektromobily. Díky tomu, že je schopen vyrábět elektřinu, mohl by podstatně prodloužit dojezd těchto bezemisních vozidel. Dalším vynálezem, který mne nadchnul, je nový způsob povrchové úpravy oceli. Vědci přišli na to, jak vyrobit kovový materiál, který odpuzuje vodu tak intenzivně, že se na něm neudrží ani kapička. V autech by to mohlo možná pomoci. Vědci z University of Rochester upravili běžný povrch kovu tak, aby extrémně odpuzoval vodu. Super-hydrofobní povrch vytvořili za pomoci laseru. Kapka vody, která na takový povrch dopadne, se doslova odrazí pryč. Sami vědci zdůrazňují, že hydrofobní vlastnosti látek jsou důležité třeba v rámci prevence rezivění nebo zamrzání povrchů. Jenže do doby, než bude tato technologie v praxi opravdu použitelná, asi ještě zbývá dost času. Zatím se totiž tým Chunlei Guoa a Anatolije Vorobjeva dopracoval k tomu, že dokázal takovou povrchovou úpravou opatřit plátek oceli o ploše jeden čtvereční palec. Úprava přitom trvala hodinu. Během ní vytvořil laser na povrchu kovu zvláštní strukturu, která právě zaručuje onu extrémní vodoodpudivost. Celá úprava je také energeticky mimořádně náročná. Případná aplikace v automobilismu bude muset nejspíš počkat. Výzkum totiž financovala Bill & Melinda Gates Foundation, takže je jisté, že úspěšné výsledky se použijí především ke zlepšení kvality života v rozvojových zemích. Autoři vynálezu například hovoří o toaletách, které by zůstávaly čisté i bez použití vody, tak vzácné v mnoha místech. Právě k jejímu zachycování pak mohl materiál paradoxně sloužit – voda by se totiž nedržela na něm, ale bez problémů stékala do nádrží. Vědecký tým se také snaží použít stejnou techniku i na jiné materiály. Třeba se dočkáme i čelního skla s takovými vlastnostmi. Tým z University of Rochester už má za sebou podobné úspěchy. Laserovou technikou se mu již dříve podařilo vytvořit právě černý povrch jinak stříbřitě lesklého kovu a vznikl také materiál s přesně opačnými vlastnostmi než ten současný – vodu přitahující. BRUTÁLNÍ OBLUDNOSTI KOMUNIKACI NEPOZVEDNOU Když jako vizionář sním o tom, jak bude svět vypadat v roce 2050, domnívám se, že v řadě zemí bude panovat nový druh demokracie a kapitalismu, který umožní prosazovat veřejný zájem nad zájmy korporací. Společnost bude investovat do umělců a uměleckých děl a veřejný prostor bude patřit k oblastem s mimořádným akcentem na kvalitu a hloubku pozitivního prožitku. Jakousi první vlaštovkou je nápad britského ministra Johna Hayese, že silnice a okolí by měly splňovat estetická kritéria. Lidé jsou ochotni utrácet za krásná auta značné sumy. Když už pak člověk jede v designovém klenotu, vidí okolo sebe jen šeď, špínu, bariéry... Současný způsob myšlení (v krabici) velí, že u silnic je hlavní funkčnost a zase jen funkčnost. Nemohou však mít i vozovky estetickou hodnotu? Silnice dokážou naprosto znehodnotit okolní prostředí. A proto to chce britský ministr John Hayes změnit. Tento konzervativní poslanec tvrdí, že komunikace, které se na ostrovech napříště postaví, musejí „pozvednout duši“. Neměly by vypadat jako „brutální obludnosti“, které vznikaly v minulosti. Nové silnice a dálnice by v budoucnu měly ve výběrovém řízení procházet něčím jako je test krásy. Do jejich podoby mají výrazně promluvit místní obyvatelé. Estetickou hodnotu projektu ocení speciální panel tvořený zástupci veřejnosti, architekty, inženýry, úředníky a dodavateli. Britská vláda plánuje během příštích 5 let postavit silnice za 15 mld. liber (asi 555 mld. korun). „Chci, aby se staly atrakcemi, které se v příštích desetiletích budou objevovat v turistických průvodcích. Chci, aby vznikaly mosty, které jsou nejen užitečné, ale jsou i oblíbené lidmi, kteří je používají. Zatím ale silniční okruhy, mosty pro pěší i podchody vyvolávají pocit odcizení,“ míní Hayes v deníku Daily Mail. Ministr přirovnává dopravní stavby k domům. V poválečném období vznikala v Británii nevzhledná betonová sídliště. Za město s největší koncentrací paneláků je považován Glasgow. Odcizení, které jeho obyvatelé pociťují, je uváděno jako jedna z příčin tzv. glasgowského efektu – u místních je zaznamenáván o poznání horší zdravotní stav a kratší délka života, než u ostatních Britů. Velké dopravní stavby mají podle Hayese podobný efekt. MATERIÁLOVÉ INŽENÝRSTVÍ ZMĚNÍ SVĚT OD ZÁKLADŮ Při výrobě používáme staré a klasické způsoby získávání a zpracování surovin. Avšak nová éra 3D tiskáren a nanorobotů bude pracovat už jen s jednotlivými prvky na molekulární a atomární úrovni. Další vlaštovkou do budoucího konceptu jsou inteligentní materiály. Již v 90. letech firma Toyota vyvinula konstrukční materiál na nosné stavební prvky pro seizmicky aktivní oblasti, který se v případě poškození dokáže sám opravit. Dnes po delším přerušení koncept pokračuje. Podle Karla Javůrka z VTM vědci vyvinuli materiál, který dokáže rozpoznat poškození a sám se pomocí tepla opraví do původní formy. Lidské tělo a jiné živé objekty mají oproti strojům a neživým materiálům jednu hlavní výhodu – dokážou se částečně opravit. Samozřejmě nelze uvažovat o vyléčení jakékoli větší části těla, spíše se jedná o menší zranění. U některých živočichů, například mloků, lze dokonce pozorovat i kompletní obnovu celé končetiny. Tak daleko v případě neživé hmoty sice nejsme, vědcům se ale podařil alespoň jeden z prvních kroků, který se týká základní opravy materiálu do původní podoby a pochopení této funkce. Tento materiál je z polymerů, které tvoří velký počet molekul, jež mohou být i různých druhů atomů. Výzkumníci laboratoří MIT již před lety vyvinuli strukturu, která se snaží napodobovat lidské tělo. Takzvaná Autonomous Adaptive Structure je schopná pamatovat si původní tvar a v případě poškození či změny se vrátí do základní struktury. Stačí ji pouze zahřát. Látka zatím, podle Javůrka, pracuje s použitím infračerveného světla, které je nutné na dané místo vyzařovat. Jakmile se poškozené místo zahřeje na určitou teplotu (v současné fázi technologie stačí už 60 °C), polymerová struktura se obnoví nebo vrátí do původní formy. Bez energie to tedy nelze provést, všechna hmota je totiž tvořena ukrytou energií a jakákoli manipulace s ní proto vyžaduje další energii, která musí být nějakým způsobem opět dodána. Oprava do původní struktury není zatím dokonalá, při testech se ale podařilo obnovit materiál do 96 % jeho původních vlastností. A CO S TÍM TEĎ MŮŽEME DĚLAT? Možností použití této látky je mnoho. V budoucnu se tak pravděpodobně dočkáme speciálních barev a laků, které dokážou odolat škrábancům, využití najdeme například u fasád, automobilů a dalších přístrojů. Při vystavení běžnému slunečnímu záření či během teplé koupele v myčce se povrch opět vyhladí a auto či mobilní telefon bude opět jako nový. Dle odhadů se prvního nasazení možná dočkáme do dvou let, vše bude ale záviset na rychlosti výzkumu v této oblasti a náročnosti při aplikaci. Trochu vzdálenější budoucností je použití uvnitř elektronických čipů. Materiál se dokáže nejen opravit, ale snadno sám zjistí své poškození na konkrétním místě. Poškozený tranzistor tak může být během nanosekund odstaven a celý čip tak bude stále fungovat bez chyb. DATA BEZ CHYB Za několik let se možná objeví i kvalitnější a bezpečnější úložiště dat. Nebudou trpět žádnou degradací a v případě poškození se sama opraví. Tato technologie by jistě našla skvělé uplatnění v optických médiích, která však pomalu odcházejí do důchodu a nahrazují je paměti flash, stejně jako klasické pevné disky. I paměti flash však trpí postupným poškozením. Buňky pro ukládání jednotlivých bitů dat totiž po určitém počtu přepsání odumřou a nelze je již znovu použít pro zápis ani čtení dat. Moderní řadiče si s tímto postupným poškozením dokážou částečně poradit, ale vždy jen do určité míry v rámci celkového počtu všech buněk v čipu. Po určité době tak v závislosti na způsobu používání dochází k nefunkčnosti disku. NESMRTELNÉ STROJE Podobné materiály na bázi polymerů jsou sice známé již delší dobu, ale nyní je to poprvé, co byl odhalen přesný princip, jak tato vlastnost molekul funguje. Vědci se tak mohou vrhnout do přesné možnosti použití v různých segmentech, k dispozici jsou totiž i počítačové simulace. Oprava a detekce poškození je žádána především v extrémních a nebezpečných podmínkách. Nejdůležitějšími oblastmi se tak jeví například letadla, vesmírné rakety nebo zdravotnictví. Materiály budoucnosti by mohly vydržet mnohem více, než si dokážeme dnes představit. V případě komplexního použití v rámci celé struktury si můžete představit i opravu poškození větší části. Pokročilé možnosti jistě v mnohých z nás vyvstanou se známým Terminátorem T1000, který byl ve stejnojmenném filmu z tekutého kovu, jenž se dokázal po zahřátí opět vrátit do původní formy. Pravidelné sledování zpráv o nových objevech a vynálezech rozvíjí tvořivost hlavně inspirací a postupnou změnou postojů. Člověk si uvědomuje, že to jinde jde, a samotného jej to inspiruje k hledání exaptací – možnosti využití principu k jiným účelům, než bylo původně zamýšleno. Když pak má člověk možnost absolvovat ve firmě (i mimo ni) trénink kreativity a inovačního myšlení, tak může podobné konceptuální myšlení přetavit na peníze pro firmu i pro sebe. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA, vedoucí lektor kreativity a inovací