Vyhledávací výzkum – kouzlo hledání exaptací Je málo vrcholových vynálezců, kteří přijdou s převratnými inovacemi každého půl roku. Naprostá většina inovací vzniká kombinací různých principů či jejich prvků do nových výrobků. Čím dál více firem, které chtějí inovovat, využívá tzv. vyhledávacího výzkumu. Dnes si ukážeme, jak snadno lze nalézt kombinaci požadovaných prvků. Jak už jsem v tomto seriálu řekl, většina vynálezů je v režimu odhalování nejbližšího možného. To znamená, že pokud někdo takříkajíc nějakým nápadem předběhne dobu, často se stává, že technologická úroveň nedovolí vynález realizovat tak dlouho, až nazraje čas i technologie k praktické aplikaci. Elektromagnetické dělo: posledním z příkladů je elektromagnetické dělo, které testuje americká armáda. Je to technicky úžasný vynález, protože střely nepoužívají střelný prach a jsou tisíckrát levnější než jedna raketa Tomahawk. US NAVY vyrábí tato elektromagnetická děla již řadu let, ale dosud se nedařilo uchovat po střelbě nepoškozenou hlaveň. Byl to tvrdý oříšek pro materiálové inženýry již po několik desítek let. Jako první přišel s myšlenkou využití elektromagnetického pole pro urychlení dělostřeleckého náboje francouzský vynálezce Louis Octave Fauchon-Villeplee okolo roku 1906. Svůj nápad si nechal patentovat už v roce 1919. S myšlenkou elektromagnetického děla si za druhé světové války pohrávali také němečtí konstruktéři. Vypracovali dokonce detailní plány. Jejich projekt ale nikdy nebyl realizován, protože tehdejší technologie na zkrocení a využití Lorentzovy síly v hlavni nestačily. Papírový internet: dalším příkladem je pokus o zavedení papírového internetu v Belgii v roce 1912. Jeho obdobu se ale snažili dva belgičtí právníci, Paul Otlet a Henri La Fontaine, vytvořit už na počátku minulého století. Chtěli sesbírat veškeré světové znalosti, zpřístupnit je světové veřejnosti v jakési tehdejší podobě internetu, a tím nejen přispět k šíření vědomostí, ale především míru. Pomoci jim měly nejmodernější technologie jejich doby a také jejich vlastní dokonalý katalogizační systém. Internet, tak jak ho známe dnes, se začal rodit až v druhé polovině 20. století na principu celosvětové elektronické sítě. Plány jim však nevyšly. Před 100 lety byla Belgie naplno stižena hrůzami front první světové války. Přesto jsou dnes archivy, soustředěné nyní v Monsu na jihu Belgie, zajímavým a ceněným svědectvím myšlenkového bohatství přelomu 19. a 20 století. Představa 12 mil. na kartičkách pečlivě katalogizovaných a vzájemně na sebe odkazujících informací, ke kterým je možné se odkudkoliv ze světa dostat na prosté vyžádání telegramem, výrazně předběhla svou dobu. A to Otlet jen tak mimochodem už v roce 1906 poměrně přesně popsal jeden ze současných velkých obchodních zájmů amerického vyhledávacího kolosu: „Zítra bude telefonování bezdrátové, jako je telegrafování. Jak by tomu bylo možné nevěřit? Budeme svědky transformace knihy. Každý bude nosit malé zařízení v kapse.“ Už před více než 100 lety se také zabýval otázkami masového zpracování dat, možnostmi pořádání toho, čemu se dnes říká videokonference a podobně. Škoda, že nám toho nemohl sdělit více. V tomto případě brzdou onoho vynálezu nebyly technologie, ale válka, která obvykle nějaký nadějný pokrok zastaví a v něčem jiném jej urychlí. Lidé měli na dlouho jiné starosti. HLEDÁNÍ EXAPTACÍ Jak už jsem v jednom z minulých dílů napsal, moudré vývojářské týmy se věnují tzv. vyhledávacímu výzkumu. Určení pracovníci vývoje a konstrukce s širokým rozhledem systematicky „projíždějí“ internet a hledají v jiných odvětvích a oborech příklady exaptací – tedy použití určitých principů k jinému účelu než byly původně zamýšleny (Guttenbergův tiskařský stroj byl před tím jen lisem na ovoce). Vývojáři mapují vše zajímavé, co je možné dohledat a dávají svému vedení návrhy, do čeho by se firma mohla se svými technickými, kapitálovými a lidskými zdroji pustit. A vedení, jako obvykle, „moudře“ rozhodne. Tedy žádné složité vynálezy, spíše výborné kombinační myšlení a vynikající představivost co s čím a jak zkombinovat, aby to byla zajímavá inovace (např. vynález chilských studentů – kolo, které lze prostředkem rámu jednoduše za 20 s zamknout okolo sloupu či stromu). HEURISTICKO-IDEIZAČNÍ TECHNIKA I když je heuristicko-ideizační technika uváděna mezi kreativními technikami, jde spíše o použití logiky, o kombinačních schopnostech. Princip této metody je založen na předpokladech: 1. Nové nápady jsou většinou kombinací různých prvků či vlastností již existujících. 2. Podstata nového nápadu se dá stručně vysvětlit kombinací dvou elementů. 3. Kombinace vzdálených prvků je účinnější než kombinace podobných prvků. Hledejte nové kombinace, o kterých se zatím neuvažovalo. Do kolonek – okének vpisujte procenta, jimiž se požadovaná vlastnost vykytuje u jednotlivých prvků. Předem musí být stanoveno, od kolika procent – jaké úrovně se budou brát v úvahu. Příklad: firma potřebovala vymyslet nové sedadlo do vlaku, které by splňovalo všechny parametry pohodlí, dlouhé životnosti, odolnosti, požární bezpečnosti, bylo odlehčené apod. Pak se hledal materiál na povrch sedadla. Vybral se materiál, který obdržel nejvíce procent v každé požadované vlastnosti. Tabulka může být dlouhá a materiálů mnoho. Co je důležité, doplňovat do řádků, na kolik procent daný materiál splňuje požadovanou vlastnost. Pokud ve všech důležitých parametrech dosáhne materiál vysokého procenta, pak je vybráno. Tato metoda šetří mnoho času a je mezi vývojáři oblíbená. Na výsledné materiály je možné použít další analytickou techniku, např. brainstorming, KJ metodu, analýzu SWOT či CATWOE. Ale o nich někdy příště. PhDr. Karel Červený, MSc, MBA, vedoucí lektor kurzu kreativity MBC (Master of Business Creativity)
