Jak zalesnit Saharu – od recese k realizaci
Již 7 let dávám manažerům v kurzech kreativity úkol napsat esej na téma: „Jak zalesnit Saharu“. Bylo to vždy jen takové fantazijní cvičení. Nenapadlo nás, že k realizaci dojde tak brzo. Těchto esejů se mi za 5 let sešly desítky, a je to velmi zajímavé čtení. Podle toho, jak je esej napsána, obvykle poznám profesi autora. Jinak ji napíše technik – konstruktér, jinak architekt, jinak manažer, jinak umělec či voják. V tomto čísle přinášíme další zajímavé projekty. Ulítlá – kreativní řešení
POHLED PANÍ DAGMAR Z ROKU 2007
Člověk se nikdy nespokojil a nespokojí jen s udržováním současného stavu, ale pořád bude uskutečňovat zdánlivě neproveditelné projekty. Proto stojí pyramidy, proto se v raném středověku vztyčily nádherné románské katedrály, proto jsou nyní překlenuta údolí a mořské úžiny odvážnými mosty, do horských masivů a mořských den se zavrtaly dlouhé tunely, proto je člověk již zcela běžně ve vesmíru. Člověk byl na Měsíci. A u toho bych se pozastavila. Ve snaze o dobytí Měsíce se jasně ukázalo, že je skoro všechno možné uskutečnit, je-li dostatek vůle a finančních prostředků. Proto si můžeme i říct… „proč nezalesnit Saharu“… a nemusí nás nutně považovat za blázny. Je otázkou, zda bylo nutné stanout na Měsíci a je-li nutné zalesňovat Saharu. Ale zdánlivě bláznivé létání na Měsíc přineslo své ovoce ve formě nových poznání, které do teď zúročujeme. Proto můžeme předpokládat, že i projekt Zelená Sahara přinese další pokrok ve vývoji lidstva. A teď tedy to nejmenší. Jak na to. Napadají mne dva způsoby, jak tam dostat sladkou vodu. Jednou z možností by bylo získat vodu z ledovců, které by se dopravily z oblastí Arktidy pomocí vlečných lodí buď přímo do středu pouště prokopaným kanálem, nebo na okraj pouště a odtud by se voda rozváděla potrubími až k jednotlivým „spotřebičům“ (pole, či přímo kořeny rostlin). První varianta by znamenala velké náklady na kanál, ale menší na rozvod vody. Druhá varianta zase vetší náklady na rozvod. Určitě by bylo nutné investovat do stavby velké jaderné elektrárny. Druhým způsobem by bylo odsolování mořské vody a její rozvod ke spotřebitelům. Tato varianta by znamenala velké náklady do výroby energie v jaderných elektrárnách. Velkou pozornost by bylo nutné věnovat výběru vhodných rostlin. Nejlepší by byly takové, které by zastínily co největší plochu, aby docházelo k co nejmenšímu odparu a aby došlo celkově ke snížení teploty.
POHLED TOP MANAŽERKY JEDNÉ Z NEJVĚTŠÍCH FIREM V ČR, KTERÁ MÁ UMĚLECKÉ SKLONY
(Tato práce byla hodnocena jako nejlepší ze všech s ohledem na míru kreativity.) Je prosincová neděle roku 2006. Stěhuji se spolu s dětmi do nového útulného bytečku. Začínáme novou životní etapu. Profesionální život mám naštěstí v pohodě, vystudovala jsem přírodní vědy a teď pracuji ve výzkumném ústavu. Hrabu se v hlíně, zkoumám vliv různých klimatických podmínek na rostliny. Za okny svítí pouliční lampy s vánočními dekoracemi, tiše padá sníh a já si užívám tu nádhernou atmosféru. Už babička mi říkala, že si mám pamatovat sen, který se mi zdá, když někde spím úplně poprvé. Je ticho, vnímám jen tikot hodin v kuchyni a sladce usínám. A sen přichází… Nádherná prosklená kancelář ve dvacátém patře, spousta tropických květin, průhledný oválný svítící stůl, tiše hrající hudba… to snad ani není hudba, ale zvuky oceánu. Výhled na celý Johannesburg. „Paní ředitelko, máte návštěvu, je tady šejk Mohamed al Nahir z Ar Riádu,“ vyrušil mne můj asistent Josh. Tito šejkové neví, co s penězi a marnotratně investují do přepychu. Mohamed je však světlá výjimka. Je velmi vzdělaný a veškeré své peníze vkládá do vědy, do výzkumu. V té době jsem byla ředitelem vesmírné organizace Xytopa pověřena vedením celosvětové společnosti, která má z modré planety vytvořit nejnavštěvovanější planetu vesmírné soustavy. „Ráda vás opět vidím milý Mohamede,“ vítám svou návštěvu. Vím, proč za mnou přijel. Už dva roky naše týmy nejlepších expertů na světě připravují projekt zalesnění Sahary, která se stane nejoblíbenějším místem pro relaxaci všech pozemšťanů i mimozemšťanů. „Krásný den Sarah, v lednu začínáme pokládat potrubí, je třeba ještě doladit některá strategická rozhodnutí,“ usmívá se na mne Mohamed. Je to velmi jednoduché, je navržena celá distribuční síť hlínovodů. Největším problémem bude tyto velké roury vést přes Gibraltarský průliv. Paralelně s potrubím hlínovodu je potrubí pískovodu. Je zřejmé, že po skončení velkolepé akce, která na naší planetě nemá obdoby, nebudou tato potrubí potřebná. Experti v Kanadě vyvinuli speciální materiál, který je pevný, z jedné strany absorbuje vlhko, z druhé strany je absolutně nepropustný, ale co je nejdůležitější, po šesti měsících se rozloží na prach, aniž by jakkoliv ničil životní prostředí. Cílem projektu je dostat stejné množství hlíny, jako je písku na Sahaře, z Asie a Evropy do Afriky. Saharský písek bude využit na písečné pláže v nově budovaných obrovských vodních střediscích okolo velkých jezer, ať už přírodních či umělých, kterých je na území Evropy a Asie bezpočet. Vše hradí Mohamed, jen zanedbatelná část investic jde z peněz Xytopy. Je to stále stejné – vymysli něco velkolepého, ale peníze ti nedáme, musíš si je nějak sehnat sama. Ještě že je Mohamed tak krásná dušička, která chce investovat do budoucnosti! Procházíme s Mohamedem bod po bodu, vymýšlíme krizové scénáře. Nemůžeme si dovolit, aby něco neproběhlo tak, jak je naplánováno. Vždyť po aktivaci potrubí bude odpočítáván čas šesti měsíců, kdy se nám musí podařit přepravit písek i hlínu zároveň. „Sarah, doufám že jsi nezapomněla na jednání s kafilériemi příští týden,“ připomíná mi Mohamed. Jak bych mohla zapomenout. Pan Smith, předseda celosvětové organizace Ekologická kafilérie, mne bombarduje svými dotazy již několik měsíců. To já jsem jednání příští týden vyvolala. Videotelefony jsou skvělá věc, ale osobní jednání je přece jen nejlepší způsob komunikace. Je v mém zájmu, aby půda na Sahaře byla úrodná, plná živin a minerálů. Transport produktů kafilérií celého světa nebude takový problém. Část zvládnou velké námořní tankery, dále nákladní rychlovlaky napájené ze solární energie či jiné moderní přepravní prostředky. „Zvu tě na oběd, určitě máš taky hlad,“ navrhuje Mohamed a pokračuje: „V jiném prostředí nás zajisté napadnou nové věci.“ To už odlétáme ze střechy mrakodrapu, kde sídlí má organizace, na oběd do Durbanu na pobřeží Indického oceánu. Sedíme v luxusní plovoucí restauraci. Už samotný pohled na hladinu oceánu vyvolává spoustu nápadů. No právě – vždyť jsme ještě neprobrali systém zavlažování Sahary! „Na severu Alžírska jsme našli obrovské množství podzemní vody,“ informuji Mohameda. Určitě chci zachovat pár oblastí, kde bude kousek pouště včetně malých oáz uvnitř, jako atrakci pro další generace, aby vůbec věděly, jak to kdysi na Sahaře vypadalo. Poslouchám vyprávění Mohameda o problémech u nich v Saúdské Arábii, uvědomuji si, že začínám vnímat pouze jeho hlas, jako zvukovou kulisu a do popředí se dostává zvuk oceánu. Je to nádhera! Neskutečně nepříjemný zvuk budíku. Jak já ho nenávidím! Kde to jsem? Takže vše byl jen sen? Ale byl velmi barvitý. Spěchám do práce. Na obědě vše vyprávím svému kolegovi Petrovi. Vyprávím svůj sen s takovým nadšením, jako by to byla skutečnost. Petr se mi směje pod fousy. Nemůžu mu to mít za zlé. Vracím se ke svým výzkumům, vše dělám s úsměvem, vždyť mám přece nový byt, zdravé a šťastné děti. Co bych chtěla víc? Jak zalesnit Saharu – od recese k realizaciPíše se rok 2026. S tím sněním měla babička pravdu. Jsem ředitelkou celosvětové společnosti, která má udělat z naší modré planety ráj celého vesmíru. Projekt Sahara mám úspěšně za sebou. Mohamed už mne bohužel sleduje jen z nebe, asi před třemi lety náhle odešel. Bez něj bych to nezvládla. Stále cítím, že je se mnou, řídí mé kroky a pomáhá s důležitými rozhodnutími ve firmě. No řekněte, kolika lidem se vyplní jejich sen?! Zřejmě patřím k několika vyvoleným. O víkendu jsem byla se svými vnoučaty na Sahaře, byly to skvělé dva dny. Nádherné lesoparky, spousta poznávacích stezek a cestiček včetně naučných cedulek. Koupali jsme se v Azurovém jezeře na jihu Alžírska. Stromy krásně šuměly, ptáčci zpívali, všichni okolo nás vypadali šťastně a já jsem se zasnila a vzpomínala na svou milovanou babičku. Přestože mne mnoho lidí zrazovalo od mého šíleného plánu zalesnit Saharu a udělat z ní celosvětovou oázu odpočinku a relaxu, nedala jsem se. Obrovskou oporou mi byly mé děti a přítel Mohamed, bez nich bych to všechno nezvládla. Jsem už stará, ale šťastná. Můj život měl a stále má smysl, udělala jsem něco pro další generace. Zrovna jsem byla ředitelem Xytopy pozvána na slavnostní večeři, která bude příští měsíc v sídle této vesmírné organizace na Neptunu. Vím, že budu muset jeho pozvání odmítnout. Už mi ty dlouhé meziplanetární lety nedělají dobře. Pošlu svého zástupce. Je mladý a novými nápady nešetří.
REALITA DOBÍHÁ KURZ KREATIVITY
Tolik k výňatkům z prací studentů kurzu rozvoje kreativity. V Lidových novinách ze dne 8.12.2014 jsme si mohli přečíst, že vlády 11 afrických zemí se dohodly, že napříč jižní Saharou vysadí velkou „zelenou zeď“, která bude mít délku 7775 km, bude 15 kilometrů široká a bude mít rozlohu 11 662 500 hektarů. S myšlenkou zelené zdi napříč Saharou přišel v roce 2005 nigerijský prezident Olusegun Obasanjo a později ji podpořili šéfové vlád dotčených zemí. Tato zeď má za úkol zadržovat rozšiřování Sahary na jih. S výsadbou speciálních sazenic se začalo už v roce 2008 („nám to do kurzu nikdo neoznámil“) a účelu má být dosaženo okolo roku 2025. Do roku 2050 by se mohly velké plochy Sahary proměnit v zemědělské oblasti a lesy. Urychlit „výstavbu zelené zdi“ by mělo říjnové rozhodnutí EU a OSN, které pro boj s desertifikací uvolnily 41 milionů EUR na příštích 4,5 roků. Žel ne všechny země budují svůj díl, někde je překážkou nedostatek financí, jinde etnické boje, terorismus a politická nestabilita či nevzdělanost domorodců, kteří již vzrostlé mladé stromy používají jako palivo. Jak už bylo řečeno, Sahara byla kdysi zelenou zemí plnou jezer, lesů a luk. Podle Jeana-Luca Peiryho z univerzity Blaise Pascala z francouzského Clermont- Ferrandu už vysazené stromy v Senegalu a dalších zemích příznivě ovlivňují tamní mikroklima. Skupina pouhých osmi stromů může snížit okolní teplotu o deset i více stupňů a zvýšit vlhkost. Vzhledem k tomu, jaký význam může mít opětné ozelenění Sahary na celosvětové klima dnes, bylo by fakt dobré, aby se síly a finance zapálených lidí spojily a našly kreativní řešení pro Afriku, která se tak může stát obilnicí nejen samotné Afriky, ale i celého světa. V roce 2050 má být na Zemi okolo 11 miliard lidí. Kde vezmeme dostatek potravin? Zachrání nás jen vertikální farmy v mrakodrapech?
PhDr. Karel Červený, MSc, MBA, vedoucí lektor kurzu kreativity MBC (Master of Business Creativity)