Nedávno uplynulo 60 let od převratného momentu v dějinách moderní vědy – 25. dubna 1953 zveřejnili James Watson a Francis Crick na stránkách časopisu Nature objev trojrozměrné struktury deoxyribonukleové kyseliny (DNA) a vytvoření jejího věrného dvoušrobovicového modelu. Oba byli za svůj objev ještě s Mauricem Wilkinsem v roce 1962 oceněni Nobelovou cenou za medicínu. DNA je v současnosti základním stavebním kamenem poznání živých organismů. Jedná se o nukleovou kyselinu, která nese genetickou informaci a určuje tak vývoj a vlastnosti celého organismu. Skládá se z nukleotidů, které jsou vždy složeny z cukru deoxyribózy, fosfátové skupiny a jedné ze čtyř nukleových bází. Informační funkci mají báze, jimiž může být adenin (A), guanin (G), cytosin (C) nebo thymin (T). První dvě báze patří mezi puriny, druhé dvě mezi tzv. pyrimidiny. Dvoušroubovici DNA tvoří dvě navzájem spletené šroubovice, z nichž každá míří opačným směrem. Mezi protilehlými bázemi obou vláken se vytvářejí vodíkové můstky, a to mezi guaninem a cytosinem, nebo mezi adeninem a thyminem. Tvar dvoušroubovice je velmi stabilní. Krátce po tom, co bylo popsáno, jak dvoušroubovice funguje, se o ni začali zajímat vědci z mnoha oborů. Byly vyvinuty rozličné techniky, jak ji izolovat, separovat, barvit, sekvencovat nebo uměle syntetizovat. To vedlo k dalším převratným pokrokům ve výzkumu. Znalost DNA se tak stala důležitou podmínkou při diagnostice nemocí, objasňování zločinů nebo šlechtění plodin. První diagnostické testy založené na analýze DNA byly vyvinuty v 80. letech 20. století. Vznikla tak molekulární diagnostika, která od té doby hraje klíčovou roli v odhalování příčin nemocí. V roce 2001 vstoupila molekulární biologie do nové éry netušených možností, poté co byla oznámena první sekvence lidského genomu. /pj/
