Mezinárodní energetický veletrh POWER GEN představuje oborové trendy a inovační produktovou špičku v branži. Třebaže se navenek postupně transformuje v elektronickou katalogovou kontaktní akci, poslání kultivovat evropskou energetiku se nezpronevěřil ani počátkem letošního deštivého června ve vídeňském veletržním areálu.
EVROPSKÁ ENERGETIKA NA ROZCESTÍ? Tuto obavu signalizovaly již předchozí ročníky POWER GENu. Evropa se po řadě let ekonomické prosperity a rozvojového optimismu ocitla tváří v tvář některým krizovým jevům. Zaregistroval to i Brusel? Na svých ambiciózních energetických a ekologických programech duchu lisabonské směrnice 20-20-20 zatím změnil minimum. Disproporce mezi drahými a osamocenými energetickými projekty Evropanů a „zbytku“ průmyslového světa byla zřetelná už na milánském setkání energetiků, investorů a obchodníků s energiemi v roce 2011. Teze o průkopnické roli Evropy při ekologizaci energetiky a teplárenství, o progresivní substituci uhlíkové stopy perspektivnějšími alternativními zdroji, o zásadním přínosu společného evropského energetického trhu pro posílení konkurenceschopnosti zdejší průmyslové a zemědělské produkce na světových odbytištích se ukázaly jako diskutabilní. Zatímco se politické a ekologické garnitury některých států EU27 vrhly na širokou implementaci AZE (badatelsky, technicky, legislativně a nezřídka i investičně odtrženou od reality a od skutečných možností té které země), na nekonečné slovní půtky mezi zastánci a odpůrci jádra, propagátory plynofikace, či naopak elektrifikace dopravy – USA, Kanada a státy BRICS pokročily v rozvoji oboru a dnes v něm udávají tempo.
HODNĚ UŽ NAZNAČIL 8. ENEF V předvečer POWER GENu se v Praze uskutečnilo 8. evropské jaderné fórum (ENEF), na němž mj. vystoupili předsedové vlády České a Slovenské republiky a s nimi evropský komisař pro energetiku Günther Oettinger. Patrně nejenom tiskové centrum akce zaregistrovalo, že zatímco se Petr Nečas a Robert Fico jednoznačně vyslovili pro další rozvoj jaderné energetiky a bez diplomatických servítků upozornili, že Evropa díky své neprozíravé energetické politice z posledních let ztrácí konkurenceschopnost, pro Oettingera byly nadále mnohem atraktivnější otázky investic do nízkouhlíkové energetiky. Anebo rozpracování tzv. Zelené knihy 2030. Evropská komise ji zveřejnila v březnu a chce odstartovat rozsáhlou diskusi o hlavních aspektech dalšího rozvoje klimaticko-energetické politiky EU po roce 2020. Ani na POWER GENu ve Vídni nikdo nezastíral složitosti evropské energetiky. Imperativ, že se bude muset urychleně rozhodnout, zda a jak naváže na stávající lisabonskou koncepci 20-20-20 (podpora AZE – razantní omezení emisí skleníkových plynů i posílení energetické účinnosti), anebo přijmout kritiku z řad energetiků, průmyslníků a investorů a zvolit jiné (krizové realitě adekvátnější) cíle, byl a je zřejmý. Plus minus polovina států EU27 má jasno. Bude pokračovat nebo se postupně vrátí k jádru. Garantuje jim jak dostatek cenově a ekologicky akceptovatelné energie po několik příštích desetiletí, tak nezbytnou energetickou bezpečnost a nezávislost na externích surovinových vstupech. Jaderná energetika za současného stavu vědeckotechnického vývoje v oboru zároveň umožní substituovat zastaralé zdroje na uhlí a radikálně omezit emise škodlivých látek do ovzduší, půd a vod.
OČEKÁVÁNÍ I KRITIKA V konkrétních expozicích i v kuloárech vídeňského Messe Prater se nesetkávali pouze výrobci a prodejci moderní energetické a teplárenské techniky. Do Vídně se vydala také řada činitelů z bankovní a investorské sféry. Buďme objektivní: někteří už neskrývali skepsi. Rozhádanou a krizí zdecimovanou evropskou energetiku opouštějí. Hledají nové možnosti na energeticky hladovém Dálném východě a indickém subkontinentu, v USA a v Kanadě s jejich obřími zásobami břidlicového plynu, příp. v dynamicky se rozvíjejících státech BRICS. Koneckonců, i tam POWER GEN ve svých reinstalacích doputuje. Padala slova o kolapsu evropské energetické koncepce, o dotačních kotrmelcích okolo AZE, o absenci potřebných přenosových kapacit, o riziku black-outů, ale také o chaotickém vývoji cen energie a tepla v Evropě. Ani ve Vídni nikdo neupřel jednotlivým členským zemím EU27 právo rozhodovat o svém energetickém mixu samostatně. Některé excesy s nízkoemisními zdroji (mj. boom soláru po česku) však vyvolávají v táboře investorů nedůvěru. Podle kritiků Bruselu nestačí pouze formulovat jeden energetický balíček za druhým, event. individualisticky gradovat zelené koncepce „ať to stojí, co to stojí“. Politici v každé zemi musí přemýšlet a přijímat energetická rozhodnutí nikoliv v horizontu svého volebního období, ale několika dekád. Pokud se Evropané urychleně nedohodnou na racionálním řešení současných krizových momentů na svém energetickém trhu, starému kontinentu hrozí fatální problémy. Jak v produkci a distribuci energie, tak v celkovém fungování zdejšího tržního prostředí. Současná Evropa už podle nich nemá síly, ani prostředky, aby zvládla svou domnělou průkopnickou roli spočívající na jednostranných závazcích k maximální ekologizaci energetiky a teplárenství. Hesla o 30, 50 či dokonce 95procentním omezení emisí (kupř. CO2) jsou akademicky možná progresivní. Věcně, v globálním měřítku – mimo realitu života. Mimo možnosti velkoodběratelů energie a tepla, ale i terciární sféry či jednotlivých domácností. V halách na vídeňském pravém břehu Dunaje padala také řada konkrétních čísel a komparací. Snad největší rezonanci měly bilance rozdílnosti cen energií v Evropě a v USA, jež jsou v posledním období obdivovány za gigantický energetický comeback: zatímco Evropané nyní platí za elektřinu (oproti počátku poslední ekonomické krize) o 35 % více, v USA za stejné období o 4 % méně. Zatímco Evropané musí hradit dodávky importovaného zemního plynu o 38 % dráže, americké fi rmy a domácnosti ho mají o 60 % levnější…
OSTRÉ DISKUSE V ŘADÁCH PRŮMYSLNÍKŮ Cestu do červnové Vídně vážili rovněž představitelé mnoha průmyslových firem s vyšší spotřebou energie. Nepřijeli pouze za konkrétní nabídkou moderní a úsporné techniky. Někteří se přijeli definitivně ujistit, zda má při gradujících problémech a cenách elektřiny i plynu smysl nadále podnikat na starém kontinentě anebo urychleně přenést energeticky náročnou produkci do levnějších a předvídatelnějších regionů planety. Někteří už tak učinili. Zejména strojírenské, metalurgické či chemické firmy. Další zvažují. I to by měli mít na paměti evropští politici a berlaymontská exekutiva. Exodus velkých firem (a tudíž i velkých zaměstnavatelů a plátců daní) nelze zastavit ani opakovaným chlácholením kapitánů průmyslu, ani jednorázovými pobídkami. Problémy ohrožující velké podniky, dopadají dvojnásob na firmy malé a střední. Potíže, které si Evropa způsobila v energetice, se odrážejí nejenom na úrovni její konkurenceschopnosti, ale i na stavu nezaměstnanosti, na vývoji poptávky a spotřeby aj.
EXISTUJÍ VÝCHODISKA ZE SLEPÉ ULIČKY? Český premiér Nečas na vzpomenutém 8. ENEF prohlásil, že to „co se dělo v Evropské unii v minulých letech, se ukázalo jako slepá ulička.“ Na vídeňském POWER GENu by mu řada přítomných odborníků, ale i výrobců a prodejců moderní energetické techniky dala jednoznačně za pravdu. Jenže vzápětí by jej upozornila, že to musí být právě chladně uvažující politici, kteří prosadí v Bruselu konkrétní opatření k brzké a účinné nápravě. Nesmí nás ukolébat predikce Mezinárodní agentury pro energii (IEA), že nehledě na současnou globální ekonomickou krizi, celosvětová spotřeba elektřiny do roku 2035 vzroste, a to o více než 70 %. Třeba si uvědomit, že nejaktivněji se o židli u budoucího energetického stolu derou tzv. rozvojové ekonomiky. A nelze také ignorovat až dramatická tempa a objemy spotřeby především v obou nejlidnatějších zemích planety – v Číně a v Indii. POWER GEN 2013 se šmahem neztotožnil s názorem, že se Evropa ocitla na periférii světového energetického dění. Ovšem také nevyvrátil, že pokud setrvá na svých izolacionistických ekologických pozicích, dříve nebo později tam dospěje. Ať se to komukoli z nás líbí či nikoli: EU27 bude muset ze svých předchozích bezuhlíkových a bezjaderných ambicí v lecčem slevit. Nastal čas reálně zvážit národní, ale i celoevropské potřeby a možnosti. Jinak nám vlak ekonomických, technických, technologických a investičních změn v oboru ujede. POWER GEN 2013 nabídl řadu konkrétních impulzů pro energetický a teplárenský výzkum a výrobu i plejádu produktových inovací. V příštích vydáních TT se k nim vrátíme detailněji.