Výsledky loňského roku bilancovala rovněž česká větrná energetika. Výkon naší eoliky se zvětšil o 29,9 MW. Z pětice nových projektů čtyři zabezpečila technologie VESTAS. Zbylý připadl společnosti REPOWER. I přesto, celkový podíl eoliky na českém energetickém mixu nadále tvoří jen 1,1 %. Největší kapacitou větrných zdrojů se mohou pochlubit v Ústeckém (87 MW) a v Karlovarském kraji (40 MW). Prizmatem technologických podílů jednotlivých firem na celém českém eolickém parku: dominuje vzpomenutá firma VESTAS (86,55 MW). V závěsu za ní jsou ENERCON (76,46 MW) a REPOWER (34,8 MW). Nástup větrné energetiky do českého prostředí nebyl snadný a nevyhnul se řadě vzrušených debat na úrovni energetiků, ekonomů, ekologických iniciativ, regionální exekutivy i občanů v lokalitách, kde byly vztyčeny první věže. Řadu problémů se postupně podařilo vyřešit. Dnes si na tomto decentralizovaném alternativním zdroji ceníme hned několika pozitivních faktorů: eolika využívá k výrobě proudu neimportované domácí zdroje a nezvětšuje tak bezpečnostní rizika a závislost české energetiky na zahraničních zdrojích. Neprodukuje žádné emise CO2, SO2. A protože není spjata s žádnými spalovacími procesy, negeneruje se tudíž ani prach a popílek. Nikoho také neohrožuje svými odpady (kupř. jako uhelné nebo jaderné zdroje) a zbytečně neblokuje zemědělsky využitelnou plochu i vodní zdroje. Po skončení doby provozu lze jednotlivé eolické věže i parky poměrně snadno a bez větší finanční zátěže z krajiny odstranit. Po likvidaci lze vytříděné materiály do značné míry recyklovat. Provoz jednotlivých větrných elektráren je pozitivní rovněž pro pokladní bilance obcí, na jejichž katastru se nachází. Z pohledu proexportní politiky státu je pak důležité, že tuzemské firmy úspěšně zvládly výrobu řady komponent pro špičkové větrné agregáty. To přispívá dodnes k řešení problematiky zaměstnanosti a k finanční stabilitě řady výrobních i montážních firem. /uai/
