Poučný seminář na téma: Sanace starých ekologických zátěží Německé firmy nabízejí pomoc

Německo-česká obchodní a průmyslová komora uspořádala 23. června 2010 v pražském hotelu Jalta seminář na téma Sanace starých hornických a průmyslových ekologických zátěží. Bylo to setkání německých firem, pod záštitou LMBV, což je organizace řízená státem a se státní podporou určená k odstraňování starých ekologických škod, spolupracující s českými úředníky ministerstev MPO, MŽP a MF a některými zájemci o spolupráci. Seminář byl nesmírně poučný, jak pro podniky zajímající se o možnosti sanace, tak i pro nezaujatého posluchače, který se nevyzná v detailech velké Ekologické zakázky v objemu cca 120 mld. korun, což je způsobeno, „špatnou prácí médií“, jak konstatoval zástupce MF Ing. Jaroslav Zíma. Rozdílnost v rychlosti a zřejmě i důslednosti sanace německých opuštěných důlních děl byl způsoben zřejmě především již hotovou legislativou bývalého Západního Německa a dostatkem finančních prostředků. Zajímavé je, že na sanaci se podílely především německé firmy z bývalé NDR. Výsledkem je ovšem nesmírně rozsáhlý a již realizovaný program zaplavení bývalých těžebních prostor vodními nádržemi s úpravami krajiny, jež jsou využívány nejenom k rekreaci, ale i k zemědělské produkci. Ze zhruba 100 000 ha asanovaných ploch je 17 000 ha vodních ploch, což zásadním způsobem změnilo krajinu bývalých hnědouhelných dolů. I Němci se museli vyrovnat se zátěžemi po pobytu sovětských vojsk, což byla další podobnost čistě náhodná, mezi našimi problémy a problémy na německé straně hranic. Česká cesta, jak jinak, je samozřejmě složitější. Především se příslušná ministerstva nemohou shodnout na tom, zdali naše legislativa je dostačující, či nikoliv. Je pravdou, že z ní čiší snaha nezavazovat podnikatele k ničemu, co není „spojeno s produkcí.“ Zřejmě zásadní informací je, že o odstraňování starých ekologických škod se stará především MF, přičemž MPO má vlastní programy zahrnující sanaci lomů v severních Čechách v Ostravskokarvinské pánvi a dodatečně i v hodonínském okrese, kde se těžila ropa a plyn. Proč je však většina programů v gesci MF, přičemž podmínky sanace a tím i hodnoty znečištění stanovuje Česká inspekce životního prostředí, tedy zařízení MŽP, je dáno slibem státu během privatizace, že zaplatí odstraňování starých ekologických zátěží novým vlastníkům. To byl zřejmě velkorysý slib, ale vzhledem k tomu, že nikdo v tu chvíli nedokázal odhadnout ani rozsah nedbalosti a nezodpovědnosti a tím ani výši finančních prostředků, které bude zapotřebí, začíná to vládu trápit. Jen pro představu, postupně bylo vybráno zhruba na 300 velkých případů ekologických zátěží a dodnes, tedy za bezmála 15 let, se podařilo odstranit jen 100 případů. Jde o velmi zdlouhavé procesy, výběr dodavatele, oponentní posudek navrhované technologie atd. až ke schválení účinnosti opatření a vynaložených prostředků, takže nakonec není divu, že MF přišlo s nápadem shrnout všechny zbylé případy do jedné zakázky, kde by firma vzešlá z výběrového řízení nakonec zodpovídala za všechny procesy – a dostala uvedených 120 mld. korun. Utěšovat nás může pouze skutečnost, že tyto peníze neplynou ze státního rozpočtu, ale z výnosů privatizace. Tento program má však několik záludností, které dost rychle odhalili již diskutující a zástupci německých firem, které by evidentně o podobné práce měly zájem. Hned prvním problémem pro dodavatelskou firmu bude například nejasnost a nejednoznačnost rizik, tedy stanovení hranic skutečné zátěže ve chvíli, kdy se například skládka otevře. Kdo ponese v takovém případě rizika zvýšených nákladů? Ale tím není potížím konec. Proto MF zřídilo zvláštní informační dataroom, kde jsou shromažďovány a ukládány všechny informace o jednotlivých případech starých ekologických zátěží. Jak ale tento postup dopadne, zatím nikdo neví. Ještě více nejasností do případu vnesla i volba nového ministra životního prostředí z řad ODS, který se bude zřejmě snažit zcela změnit úlohu a postavení tohoto úřadu v blízké budoucnosti. Ostatně, stejná situace tu už jednou byla, někdejší MŽP prohlašovalo, že ekologické zátěže nejlépe odstraní nový provozovatel zprivatizovaného podniku a výsledkem je například platba za údajnou škodu vzniklou současnému majiteli bývalého podniku Ostramo ve výši 2 mld. korun. Odstranění starých ekologických škod je závaží minulosti, které s sebou táhne každá nová vláda a jejich rozsah začíná budit zájem sousedních zemí. Velká ekologická zakázka, jakkoliv se snaží být nejjednodušším řešením, může však přinést více problémů než užitku. A představit si nějaké velkorysé řešení po vzoru Německa je v současné hospodářské situaci ČR naprosto nemožné. A přitom zde bylo tolik nezaměstnaných strojníků schopných obsluhovat těžké stroje, a inženýrských organizací, jež mohly dostat příležitost. Pokud však budeme nadále posuzovat odstranění ekologických (a velmi nebezpečných) zátěží za třešničku na dortu prosperity, nebudeme ani nadále civilizovanou, ale rozvojovou zemí. Jan Baltus