Energetický mix každé členské země EU27 se vytváří dlouhodobě a adekvátně ke zdrojovým možnostem i energetickým a teplárenským potřebám obyvatelstva, výrobní a terciární sféry toho kterého státu. Podobně tomu bylo a je i v České republice. Evropská energetika se zatím opírá o fosilní bázi. Velké naděje však vkládá do AZE. I v našem národním energetickém mixu (podle zjištění ERÚ) na konci loňského roku ještě dominovaly parní elektrárny o celkovém výkonu bezmála 11 000 MW. V podílovém vyjádření: přes 52 %. Se značným odstupem následují jaderné zdroje (4400 MW, resp. 20 %). Třetí příčka na pomyslných stupních vítězů náleží vodním zdrojům: 2200 MW, resp. 10,9 %. Co se týká vzpomenutých AZE, v období 2010–2012 se zformovala jejich relativně už stabilizovaná struktura. Vévodí jí fotovoltaika (s cca 2000 MW, resp. 9,9 %), před bioplynovými zdroji (555 MW, resp. 2,7 %) a eolikou (223 MW, resp. 1,1 %). Z pohledu bruselské centrály, ale i řady členských zemí EU27 – ideálně sestavený a provozovaný mix na přechodu od někdejšího monopolu fosilní energetiky k vyváženější skladbě, v níž se stále více a aktivněji prosazují jaderný sektor a lisabonskou smlouvou preferované AZE. PADLA KOSA NA KÁMEN? Zmíněná lisabonská direktiva „20-20-20“ mobilizuje členské státy EU27 k rychlejší transformaci a k nezbytné ekologizaci národních energetik. Mimo jiné vytyčila náročný úkol zabezpečovat do roku 2020 nejméně pětinu národních energetických potřeb na bázi AZE. Velkým impulzem pro jejich razantnější výstavbu a provozování byla paradoxně katastrofa JE Fukušima po těžkém zemětřesení v březnu 2011 a záměr některých evropských vlád opustit jadernou koncepci, resp. ji co nejdříve nahradit alternativními zdroji. Jak naznačují první průběžné statistické bilance, 20procetním podílem AZE ve svém národním energetickém mixu se bude moci na konci této dekády pochlubit jen hrstka států. ČR mezi nimi nebude. Naše možnosti pro rozvoj a exploataci AZE jsou limitované. Jejich reálný podíl v roce 2020 experti odhadují v rozmezí 12–14 %. Přecenili jsme své síly a investiční možnosti? Podlehli jsme ekonomicky a technicky ne reál ným ekologizujícím vizím? Anebo se jedná pouze o dočasný nesoulad mezi zelenou predikcí a hnědočernou uhelnou skutečností? SOLÁRNÍ BOOM PO ČESKU… Myšlenka dynamicky rozvíjet a exploatovat AZE vyvolala na startovní čáře také u nás poměrně širokou podporu laické veřejnosti a značné obavy energetiků-profesionálů. Čas ukázal, že skepse odborníků byly na místě. Mediálně i subvenčně silně preferované koncepce tzv. zelené energie nenaplnily v praxi optimistické prognózy svých vyhlašovatelů. Ve finále nejenom prodražují ceny energie a tepla v ČR. Navíc: na dlouhé období. Zároveň komplikují a zpomalují rozvoj AZE. Viz třeba zádrhele okolo jinak správných a potřebných aplikací solárních panelů na střechách domů. Politické, právnické a ekonomické komplikace okolo AZE zelenou energetiku v očích široké veřejnosti demýtizovaly. Lidé si uvědomili jak jejich neschopnost zabezpečit stálý a spolehlivý chod energetických a teplárenských soustav za cenově akceptovatelných podmínek, tak snadnou zneužitelnost k honbě za neopodstatněnými zisky do rukou úzké skupiny (v Čechách nezřídka anonymních) podnikatelských subjektů. Pojem „boom fotovoltaiky po česku“ patří dnes v EU27 k odstrašujícím mementům pro politiky, ekonomy i občany, čemu všemu se třeba při rozvoji AZE vyhnout. Česká vláda a parlament se sice snaží (alespoň ex post) rozkrýt vlastnickou strukturu majitelů fotovoltaických zdrojů vybudovaných a provozovaných na území ČR, změnit chybný systém subvencí a dokonce i v podmínkách pokračující hospodářské krize alespoň zčásti pokrývat dotační výdaje za jejich provoz. Rozhodující podíl občanů a firem na úhradě důsledků nepromyšleného fotovoltaického boomu je však factum. Těžce doléhá jak na rozpočty domácností, tak na hospodaření podniků, na prodražování jejich výrobků a služeb a na oslabování jejich konkurenceschopnosti na domácím i na mezinárodních trzích. Předběžné odhady, do jaké míry se prodraží nepodařený nástup fotovoltaiky v ČR, momentálně oscilují v rozmezí 1–1,1 bilionu (!) Kč. Jsme svědky ostré diskuse, kdo konkrétně u nás tuto neblahou situaci zavinil a kdo z ní finančně vytěžil. Uvědomit si příčiny, nástroje i původce chyby je určitě správné. Stejně důležité je však nalézt technicky, ekonomicky i právně schůdná řešení. Jako momentálně vygenerovaný nástroj do konce letošního roku poslouží kupř. 26procentní daň na výnosy, platná pro provozovatele solárních elektráren připojených k síti v letech 2009–2010. Firmy i občané bedlivě sledují každoročně upravovaná cenová rozhodnutí ERÚ na podporu jednotlivých druhů AZE, včetně již zmiňované fotovoltaiky. Je pozitivní, že kompetentní orgány si uvědomily závažnost problému. To samo o sobě však neuralgický bod české energetiky ještě neřeší. Výrobní a terciární sféra, občané- -finální zákazníci i hrstka majitelů a provozovatelů AZE čeká na jasná, komplexně vyvážená a dlouhodobě platná pravidla. SUBVENCE, SUBVENCE, SUBVENCE… Magické slovo, které k výstavbě a spouštění AZE vábilo (a stále vábí) jak české, tak zahraniční podnikatelské subjekty. Zároveň představuje třaskavou rozbušku v rukou masy nespokojených plátců za stále dražší českou energii a teplo, zatímco ceny analogických produktů a služeb okolo nás (a nejenom na zahraničních burzách) dílem stagnují a dílem dokonce klesají. Ani ekonomové, ani energetici nevylučují, že právě témata energie a teplo, resp. postoje jednotlivých politických stran k jejich dalšímu rozvoji, se mohou stát důležitým bodem volebních programů v ČR v nadcházejícím roce 2014 a při rozhodování voličů nad urnami. Ve hře nejsou pouze křesla v novém parlamentu a ve Strakově akademii. Jde o budoucnost tohoto strategického oboru v rámci celého hospodářského komplexu naší země, a to minimálně v horizontu této a příští dekády. Projekce, výstavba a zprovozňování nového energetického díla je vždy běh na dlouhou trať. Na rozdíl od nákupu konkrétního výrobního stroje, automobilu nebo oblečení – několikanásobná je i doba jeho užití. Řada perspektivních energetických a teplárenských oborů detailně rozpracovala koncepce dalšího rozvoje a po vzoru fotovoltaiky žádá o subvenční podporu. Platí to nejenom pro domácí rozvoj aplikací bioplynu, eoliky nebo biomasy. Přesvědčivá fakta položili na stůl rovněž zastánci širšího a dynamičtějšího uplatnění kogeneračních systémů, plynofikace dopravy aj. Je jasné, že nynější vládní koalice v době svého funkčního mandátu adekvátní prostředky pro ně už nenalezne. Podaří se to novému kabinetu, jemuž voliči svěří mandát nejpozději v půli roku 2014? ROVNÉ PODMÍNKY PRO VŠECHNY SUBJEKTY Zastánci AZE a transformace současné fosilní energetiky v ekologičtější formy ve svých požadavcích nepoleví. Nový parlament a nový kabinet vzešlé z příštích voleb budou muset velmi bedlivě naslouchat stoupencům i kritikům zelených koncepcí. A také reagovat na stále zřetelněji formulovanou myšlenku, že v tržním prostředí mají právo na existence pouze životaschopné projekty a subjekty. Budou muset (mimo jiné) garantovat rovné podmínky pro všechny účastníky trhu, energetický a teplárenský nevyjímaje? Česká energetika stojí v této dekádě před širokou škálou nových výzev i rozhodnutí. Na tempu nabírá i příslovečný rychlík technických a technologických inovací. Neměl by nám ujet. Pokud se budou ucházet o funkci jeho strojvedoucího pasažéři se zelenou jízdenkou, své spolucestující budou muset přesvědčit nejenom lepšími vědeckotechnickými, ale i ekonomickými a provozními parametry svých AZE. Mnohým se tento příkrý imperativ nezalíbí. Realita evropské a světové energetiky však za současné globální krize žádné výraznější úlevy nenalézá.
