Mezi módní a adrenalinové sporty patří v poslední době také potápění. Pro většinu turistů,
kteří každoročně odlétají do oblastí tropických moří, však zůstává podmořský život tajemstvím.
Už při plavání po hladině s potápěčskými brýlemi užasnou nad krásou podmořského
světa. A tak mnozí by si rádi zachytili okamžiky setkání s podvodní přírodou fotoaparátem.
Nejjednodušší cestou je fotografovat s jednoduchou vodotěsnou kamerou na jedno
použití, což je vlastně i nejlevnější investice. Cena se pohybuje přibližně mezi 300 až 500
Kč a vodotěsné kamery najdete v každém turistickém obchůdku v přímořských letoviscích.
Kamera vyhovuje pro hloubky až do 5 m a někdy bývá vybavena i bleskem.
Barevný film o citlivosti 200 až
400 ASA zpravidla na 24 obrázků
vám vyvolají přímo na místě, včetně
zhotovení fotek, za vcelku přijatelnou
cenu. Povede-li se alespoň jeden
obrázek, už vás to chytí a jdete si
zakoupit další jednoúčelový aparát.
Ale to už se budete snažit dostat se
trochu hlouběji pod hladinu, neboť´
jste poznali, že snímky, pořízené shora
směrem ke dnu, postrádají atmosféru.
A to znamená vypůjčit si, případně
zakoupit základní potápěčskou
výzbroj: ploutve, brýle, dýchací trubici
(tedy snorchel). Jak známo, mořská
voda má větší hustotu než sladká,
proto pro hlubší zanoření budete
potřebovat zátěž, která se navléká na
opasek a připevní k tělu. Za mírnější
poplatek půjčují základní výzbroj
všude u moře. Vlastní potápění chce
trochu tréninku a hlavně dodržování
bezpečnostních zásad. Tou prvotní je
nepotápět se nikdy sám, minimálně ve
dvojicích. Zpočátku postačí dostat se
plynule pod vodu a vydržet v hloubce
2 - 3 m po dobu alespoň 15 s. Ideální
by bylo absolvovat základní kurs bez
přístroje, at´už doma ve sladké vodě
nebo přímo u moře. Nezbytnou podmínkou
je vždy souhlas lékaře. Teprve
poté získáte pocit jistoty a budete se
cítit pod vodou bezpečně i s fotoaparátem.
At´už výše zmíněný jednorázový
nebo si ke svému přístroji zakoupit
vodotěsný obal.
Před 40 lety, kdy jsem s fotografováním
pod vodou začínal, se tato
technika teprve rodila. V zahraničí
jako první se objevil legendární
Rolleimarin, který proslavil tvůrce
filmů s podmořskou tematikou oceánograf
Hans Haas. V obalu, který
umožňoval fotografování v hloubkách
do 50 m, byla uložena znamenitá
dvouoká zrcadlovka Rolleiflex
na svitkový film 6 x 6. Jeden z průkopníků
potápění u nás Ing. Pavel
Kraus vyrobil, doslova na koleně,
na naší zrcadlovku Flexaret několik
dokonalých vodotěsných obalů,
dodnes známých jako Flexamarin.
Dnes už mne rozesměje vzpomínka,
kdy Papinův hrnec posloužil jako
první obal a byl modifikovaný tak,
aby bylo možné ovládat základní
funkce fotoaparátu včetně ovládání
přídavného zábleskového zařízení
na žárovky. Flexamarin II byl již
navržen jako plnohodnotný podmořský
přístroj a slouží dodnes.
Přesto jsem si na výpravu k Rudému
moři vzal s sebou digitální přístroje.
Malé potápěčské dobrodružství jsem
podnikl po dlouholeté pauze, během
loňského podzimu. Vzhledem k tomu,
že jsem zamýšlel potápět se s dýchacím
přístrojem, musel jsem znovu
absolvovat náročný výcvik. Je mi
73 let a kvůli mírné hypertenzi
mne paní doktorka poslala
na důkladné vyšetření a testy.
Nakonec jsem prošel, získal
oprávnění a odjel s výbornou
partou z brněnského
klubu Trygon. Díky péči
mladé, zkušené, milé
a hezké instruktorce Jitce
Zezulové jsem se nejen
ve zdraví vrátil, ale
přivezl jsem i několik
podmořských snímků.
Protože jsem nechtěl
riskovat případné utopení
dražších aparátů,
opatřil jsem si poměrně
nenáročný digitální
kompakt Olympus C-
460 Zoom a vodotěsný
obal Olympus PT-021.
Syn Milan už mírné
zkušenosti s fotografováním
pod vodou v té
době měl, a proto se
vybavil poněkud lepším
kompletem řady
Olympus, aparátem
C-750 Ultra Zoom a vodotěsným obalem
PT-018. Blesk Epoque ES-150
DS, který jsme testovali, je navržen
pro podvodní fotografii a je odpalován
vestavěným bleskem ve fotoaparátu.
Původně jsme zamýšleli si vše vzájemně
vyměňovat, ale nakonec se ukázalo
lepší snažit se je dostat do ruky během
relativně krátké doby pobytu u moře a
pracovat každý se svým nádobíčkem.
Výrobce těchto obalů zaručuje
vodotěsnost do hloubek 40 m. Dosáhli
jsme několikrát až 35 m bez závady,
neprojevilo se ani orosování optiky,
které vzniká při přehřátí obalu na
slunci a následné ponoření do chladnější
vody. Lepší je připravený obal
s fotoaparátem uvnitř chránit
ve stínu. Těsnění
dělicích ploch je
gumovým Ok
r o u ž -
kem, potřeným silikonovou vazelínou.
Uzavření obalů je řešeno excentrickými
zámky a je rychlé a spolehlivé.
Ovládat je možné všechny funkce,
včetně nastavení do režimu makro
a korekce vyvážení bílé barvy, případně
aktivování nastaveného blesku.
Pokud nastavíme předem režim
Auto, ale bez aktivace blesku, můžeme
začít s fotografováním pod vodou bez
jakýchkoli korekcí. Zpravidla se totiž
při prvních ponorech, ať už s přístrojem
nebo bez něj, budeme pohybovat
v menších hloubkách, takže vyvážení
barevné teploty nebude zapotřebí. Při
hlubších ponorech mizí teplé barvy
a podmořský svět se zatahuje modrou
clonou. Použijeme-li blesk, který má
barevnou teplotu denního světla, barvy
se na snímku objeví. Pro fotografování
bez blesku ve větších hloubkách
je nutná úprava vyvážení bílé, nejlépe
zkušebním snímkem na bílou plastovou
destičku. Výběr motivu lze uskutečnit
pouze na
obrazovce, což není pod vodou právě
snadné. Při troše cviku je možné fotografovat
přes horní část podvodního
obalu odhadem, zvláště pokud používáte
širokoúhlý objektiv. Citlivost snímání
není zapotřebí upravovat, bud´ ji
ponecháme v režimu Auto nebo nastavíme
IS0 200. Vestavěné autofokusy
u obou fotoaparátů pracovaly i pod
vodou bezchybně, stejně jako expoziční
systém.
Vše vypadá jednoduše, že? Možná
se tážete sami sebe proč již jste dávno
podvodní fotografii nezkusili. Tyto řádky
nejsou určeny potápěčům, kteří prošli
náročným výcvikem přístrojového
potápění a získali mezinárodní oprávnění.
Směřuje k těm, kteří se už naučili
základům potápění volného a mnohdy
litují, že se potkali pod vodou s nádherně
barevnou rybou, proplouvali kolem
bohatě ozdobných korálových útesů
a fotoaparát jim zkrátka chyběl.
TEXT A FOTO OTAKAR ŠAFFEK
