Odborníci varují, že bez technického vzdělávání dětí se ČR nestane lídrem evropských inovací nikdy. Naštěstí se situace začíná měnit a přibývá akcí na podporu polytechnické výchovy dětí a mládeže. Spolupráce Hospodářské komory hlavního města Prahy a magistrátu má za sebou několik úspěšných projektů zaměřených na odborné školy. Cílem aktuálního Komplexního programu rozvoje a podpory pražského školství je také zvyšování zájmu žáků o technické vzdělávání. Navíc rozvoj jemné motoriky a posilování manuální zručnosti jsou důležité nejen pro učně, ale také pro budoucí opraváře robotů nebo chirurgy. Projekt iKAP vychází z konceptu Polytechnických hnízd, které by mohly postupně nahradit dřívější školní dílny, jen ruční nářadí nahradí nová technika a moderní technologie. Od podzimu 2019 se žáci a vybraní pedagogové seznamují v sedmnácti pražských učebnách se základy mechaniky, robotiky a mechatroniky. Na realizaci výuky v Polytechnických hnízdech se podílejí i pedagogové a nejlepší studenti ČVUT. Z Fakulty strojní se přihlásilo dvanáct lektorů a již vyučují žáky druhého stupně ZŠ ve čtyřhodinových blocích. Naučí je pracovat s robotickými stavebnicemi, 3D tiskárnami, seznámí je s příkazovými řádky a s dalšími technickými výukovými pomůckami. Jedním z lektorů je také Ing. Martin Mulenko, doktorand Fakulty strojní ČVUT v Praze, Ústavu procesní a zpracovatelské techniky: Musel jste před výukou projít nějakým speciálním školením? Všichni lektoři museli absolvovat společnou čtyřdenní přípravu. Na programu byly stručné možnosti výukových stavebnic a součástí měly být i návrhy metodiky vedení hodin. Byla nutná příprava i pro vás? Působíte na fakultě pár let jako výzkumník i pedagog, tak máte asi dost zkušeností. To je sice pravda, ale přesto nebyla příprava ztrátou času. V Polytechnických hnízdech jsou mnohem mladší účastníci než studenti naší fakulty a k dispozici jsou úplně jiné pomůcky. Přípravu a průběh kurzů jsem si musel vymyslet tak, aby to žákům něco dalo, a technika je navíc bavila. Výuka na ČVUT mi dala schopnost rozvrhnout práci v hodině a zkušenosti s vedením skautského oddílu zase schopnost zaujmout děti a předat informace zajímavou formou. Jaké pomůcky máte k dispozici? Používáme 3D tiskárny a speciální stavebnice Mechatronic Education a VEX IQ, což je výukový robotický systém. Jsou to skvělé pomůcky. Nabízejí bohatou platformu pro vstup do oblasti vědy, techniky a matematiky a dají se s nimi realizovat i konkrétní výstupy. Kolik žáků povedete a co je stihnete v poměrně krátkém kurzu naučit? Kurz je krátký, celkem jen dvanáct vyučovacích hodin a záleží na tom, jestli se jej zúčastní stejní žáci, nebo se střídají. Počet žáků se pohybuje od 8 do 15, optimální počet je 12. Na učebně průmyslovky můžeme používat současně až 9 sad stavebnic. Cílem kurzu je prezentovat možnosti techniky jako mimořádně zajímavé aktivity s konkrétním výsledkem. Děti si například naprogramují auto na projetí určité dráhy, skladbu malého mechanismu nebo stavbu malého funkčního robotu. Samozřejmě chtějí vidět brzy výsledky, tak si mohou rychle vytisknout na 3D tiskárně třeba své jméno v plastické podobě. Jak žáci reagují na výuku? Převládají nadšenci, kteří se chtějí naučit co nejvíc? Zajímá je to a baví. Překvapilo mne, že holky z osmých a devátých tříd se umějí doslova nadchnout a jsou šikovnější než kluci. Všichni se snaží principy stavebnic pochopit a mívají hodně otázek. A to je výborný výsledek! Co bude s projektem Polytechnických hnízd dál? Vypadá to slibně, protože cílem není jen pár kurzů pro děti a dost. Kurzů se zúčastňují jejich pedagogové a ti budou na svých školách dál učit robotiku. A to je hlavní cíl projektu iKAP. Troufal byste si odhadnout, s kolika účastníky se po letech potkáte na fakultě strojní? Počet určitě neodhadnu. Jen předpokládám, že pár žáků si po letech cestu na ČVUT najde. Jestli přijdou na FEL, FIT, nebo na naši fakultu, to ukáže čas. Ladislav Lašek, FS ČVUT
