Jaderné elektrárny o výkonu nejméně
4500 MW, tedy tolik jako tři bloky
s evropskými reaktory EPR nebo nejméně
čtyřmi temelínskými, se postaví v Polsku
do roku 2030. Vládní studie předpokládá,
že optimum, s největší pravděpodobností
však nedosažitelné, představuje v té době
11 500 jaderných MW (zhruba 6 temelínských
reaktorů). První atomový zdroj by
se měl spouštět kolem roku 2020, informoval
odborný časopis Nucleonic Week.
O jadernou elektrárnu má zájem celá řada
obcí. Souhlas vyslovily například pobaltská
Kopań, Klemipcz na Vartě i Nieszawa,
Chełmno a Tczew na Visle, které předpokládají,
že miliardová investice přinese do
jejich regionů práci a peníze na rozvoj infrastruktury.
Informace regionálního deníku
Głos Szczeciński zase uvádějí jako nejvážnější
uchazeče obce Gryfino a Drawsko
Pomorskie v polském západním Pobaltí.
Prvním krokem k obnovení polského
jaderného programu zastaveného začátkem
90. let minulého století se může stát
účast na výstavbě nového zdroje v litevské
Ignalině. Tamní dva uzavírané reaktory černobylského
typu o 1300 MW každý hodlá
Vilnius nahradit do roku 2015. Náklady
na výstavbu, na níž by se podle litevského
kabinetu měly podílet všechny postsovětské
pobaltské republiky i Polsko, se budou
pohybovat mezi 2,5 a 4 miliardami eur, což
je podle časopisu ekonomicky atraktivní.
Součástí polsko-pobaltského projektu je
mezistátní trasa velmi vysokého napětí. Má
přijít na 650 mil. eur a spojí Litvu, Lotyšsko
i Estonsko, dosud závislé na dodávkách
proudu z Ruska, s polskou a dále evropskou
přenosovou soustavou.
Prakticky veškerý polský proud pochází
z tepelných elektráren spalujících domácí
uhlí – a produkujících skleníkové plyny,
především oxid uhličitý CO2. Podíl obnovitelných
zdrojů může dosáhnout nejvýše
desetiny současné výroby, přičemž experti
předpokládají, že spotřeba elektřiny stoupne
v zemi do roku 2025 až na dvojnásobek.
Manévrovací prostor nynější vlády omezuje
navíc to, že po roce 2012 bude Evropská
unie požadovat rychlejší snižování emisí
skleníkových plynů; v roce 2020 by to mělo
být o 15 až 30 procent, v polovině tisíciletí
dokonce až o 60 procent.
Polský program jaderné energetiky se
jako neekonomický zastavil po politických
změnách v roce 1990. Přibližně z poloviny
dokončený blok v pobaltském Żarnowci
tehdy stát zastavil a celý odepsal. Reaktor do
Polska tehdy dodalo Československo, kde se
dosud vyrobilo celkem 21 jaderných reaktorů.
Po čtyřech VVER-440 dodala Škoda
Plzeň do Dukovan, Jaslovských Bohunic,
Mochovců a Pakse. Dva výkonnější VVER-
1000 běží v Temelíně a další tři zakoupili,
avšak neuvedli do provozu kromě Poláků
také Bulhaři (Belene) a východní Němci
(Stendal). Oba typy jaderných bloků vycházejí
z ruského projektu, který však byl v Československu
důkladně přepracován. Naše
firmy se na dodávkách technologií podílely
z 95 procent.