Politika? Spíš jde o peníze

Evropské státy si ordinují lék pro vyšší bezpečnost: ropné zásoby na co nejdelší dobu. Ropa je na rekordech pokud jde o ceny. Státy, které ropu vyvážejí, dosahují rekordní zisky za její prodej. Třináct členských zemí OPEC loni utržilo 730 miliard dolarů za prodej ropy a zemního plynu, což bylo meziročně o 12 procent víc. Tučná leta určitě ještě nekončí. OPEC očekává ve výhledu do roku 2030 zvýšení spotřeby ropy ve světě o víc než 50 procent a zároveň věří, že produkce s růstem spotřeby krok udrží. Ještě v roce 1999 se barel ropy prodával pod deseti dolary, loni už se začala pokořovat dříve magická hranice 100 dolarů a letos se již málokdo odváží nové magické hranice stanovovat. Při porovnání, kolik stála ropa v letech tzv. ropné krize v počátku sedmdesátých let, by to bylo po přepočtu na tehdejší cenovou hladinu jen necelých 100 dolarů. V zemích OPEC se těží více než třetina světové produkce ropy a tyto státy disponují asi třemi čtvrtinami známých zásob této suroviny. Největší světový vývozce ropy - Saúdská Arábie - utržil loni 206 miliard dolarů, což je meziroční zvýšení o 9,6 procenta. OPEC však odmítá tvrzení, že je hlavním viníkem růstu cen. Podle zemí OPEC je viníkem především slabý dolar - a pak spekulace s ropou na burzách, kdy se obchody uskutečňují s výhledem na růst ceny, aniž by šlo přitom o ropu samotnou - ta se ke spotřebitelům vůbec nedostane. Producenti ropy a zemního plynu slibují, že při nynějších cenách surovin už se vyplatí investovat do technologií, které jsou ve většině případů dost zastaralé. Je třeba modernizovat také přepravní cesty a všechna související technická zařízení. Světový obchod s ropou se však může narušit, stačí změna politiky některých zemí, vzájemné odvety apod. Kdyby byl např. napaden Írán, dal by se očekávat výpadek jeho těžby, což by se promítlo do celého sektoru: navíc by sehrál roli i odpor vůči USA, které by za případným zásahem stály. To, co se v posledních týdnech děje s dodávkami ropy do České republiky, je v těchto souvislostech zatím spíš jen jakási hra. Kohoutky nejsou přivřeny natolik, aby nedostatek ropy skutečně Česko poškodil, ruský dodavatel se odvolává na technické problémy, nikoli na politické, celá záležitost se medializuje. Protesty proti radaru se přitom oficiálně na ruské straně vedou zcela jinými metodami. Ruský premiér Vladimír Putin dokonce vyzval vládu, ať dohlédne na dodávky ropy do Česka. „Vypracujte opatření, aby k přerušování dodávek nedošlo,“ prohlásil Putin a popřel, že by za sníženými dodávkami ropy stála politika. České ministerstvo průmyslu a obchodu Putinův krok pochválilo, pokládá ho za vstřícné gesto. Současný vývoj ve světě vede Evropskou unii k úpravě pravidel pro ropné rezervy. Ministři financí států EU se shodli na tom, že úroveň ropných zásob budou muset do Bruselu členské státy hlásit nejen každý měsíc, jak je tomu nyní, ale každý týden. EU připravuje ještě další pravidla pro ropné rezervy, chce tak posílit ochranu států proti případným ropným krizím. Povinnost mít rezervy ropy na 90 dnů vznikla v roce 1968 Česká vláda již ale rozhodla, že v Česku bude vhodné zvýšit rezervy ropy a ropných produktů až na 120 dní - mohlo by to pomoci řešit nenadálé situace, které nemusí mít jen zahraniční původ. Loni to byla např. neočekávaná delší odstávka v rafinerii Unipetrolu. V západní Evropě se strategické zásoby udržují někde až na 200 dní. Pokud bude v Česku zákon schválen, Správa státních hmotných rezerv by udržovala rezervy jako dosud na 90 - 100 dní a podnikatelská sféra by musela mít zásoby ještě na dalších 20 až 30 dní. V případě krize by byly nejprve rozpouštěny průmyslové zásoby, poté státní a rozhodovala by o tom vláda. Dovozci a výrobci to však pokládají za další finanční zátěž. Zejména pro to, že na rozdíl od státních podniků MERO a ČEPRO nemají dost skladovacích prostor a musely by si je najímat. V dalších státech EU je však povinnost držet strategické zásoby i v podnicích poměrně běžná. Milena Geussová