Ministr Tomáš Chalupa, který
v rámci ozdravění ovzduší v ČR
propaguje farmářské trhy, jmenoval
Jana Stráského, úředníka pro každý
režim, ředitelem Národního parku
Šumava doufajíc, že vyřeší otázku -
co s kůrovcem.
Pan Stráský pro jistotu zrušil vědeckou
sekci správy NP, neboť předkládala
„rozporuplná doporučení.“ Tím
nechci znevažovat problém, spíše řešení.
Otázka totiž zní: Co po vytěžení
dřeva, o které jde především. Šumavský
kůrovec dobré řešení nemá. Tím,
že znemožníme zveřejnění protinázorů,
ničeho nedosáhneme, jen problém
zatemníme. Šumavské lesy a jejich
stav totiž odpovídají našemu chování
k nim. Od 15. století se zde pěstuje jen
smrk a smrk. Bylo, a je to nejjednodušší
a vynášelo to. Do včerejška.
Dovolil jsem si použít tento příměr,
jakkoliv se zdá vzdálený od strojírenství
a průmyslu, neboť ilustruje politický
amatérismus, který se v této
zemi rozmohl stejně rychle, jak se rozkřiklo,
že lze v Plzni koupit titul juris
doctor a tím uhájit dobrá místa
ve státní správě. Ctihodní členové
sboru NERV si trpce stěžují, že v Kalouskově
loterii o nejlepší číslo DPH
je nikdo ani neposlouchá, ministr sociálních
věcí (o práci se nestará) Jaromír
Drábek zase vždy až dodatečně
propočítává, kolik urve pro státní kasu,
když zruší podporu postiženým.
Ale nevyhýbejme se ani MPO a Martinu
Kocourkovi, který elegantně sprovodil
ze světa problém privatizační
šmeliny s uhlím tím, že zrušil limity
těžby stanovené českou vládou v roce
1991. Ty byly stanoveny jako čas k zamyšlení,
jak dále s energetikou a hlavně
teplárenstvím. Prolomení limitů je
primitivním a nic neřešícím aktem
a navíc pokulhává i opravná položka.
Se zdůvodněním, že by teplo pro občany
mohlo být krutě drahé, zavede se
platba renty z uhlí. Ty peníze si samozřejmě
vytáhnou těžební firmy ze spotřebitelů
za ceny tepla. Kdeže je technický
pokrok ve službách společnosti?
Ani slovo o vyšší účinnosti teplárenství
a nových technologiích, což by bylo
dobré a pro nás všechny výhodné.
Tento cíl zůstává u firem ovládaných
politickou lobby nepochopen, pokud není
podložen řádnou úplatou. Vzpomene
si ještě někdo z vlády na heslo volební
kampaně? Rozpočtová kázeň a boj proti
korupci? Zapomeňte, prosím.
Už nejde o ideje ani vize (ty ostatně
nikdo nikdy neprosazoval aby se
neprotivil Klausovi), jen o peníze. Se
spoluúčastí chápajících občanů se už
raději nepočítá, ti jsou ostatně pomatení
a nepotřebují vědět, proč se ČR
nemůže připojit k programu ozdravění
financí v celé EU. Dovede to někdo argumentačně
zdůvodnit? Jde-li o stejné
cíle, tedy konečně o shodu s EU? Jak
takové jednání poškodí české podniky,
které si pracně vydobyly své postavení
na evropském trhu!
A teď ta Fukušima a Zelení v Německu.
Ale, všechno má i pozitiva, ne?
Kdo by před měsícem řekl, kolik na té
hrůze vydělá ČEZ a J&T pana Křetínského.
Potřebujeme tedy zamyšlení
nad standardy jaderné energetiky?
Nač tedy vzdělání v politické praxi?
Ne, to není ještě konec úvahy a poučení
by bylo laciné. Kdo miluje politiky?
Jenže, je to stát, kdo především financuje
vědu a ne každý vědec podává
politikům vonící informace. Třeba ty
k energetice, nebo kůrovci, či dokonce
zdravotnictví či ekonomice.
Takže, třeste se oponenti, chleba se
bude rozdávat jen bohabojným, jako
na Šumavě. Vše zvládne politik a jemu
loajální úředník. Však on si s kůrovcem,
pardon, s těmi vědci, co vědí, že
kalamita nemá levných řešení, poradí.
Ale jak se dívám, nakonec se to poučení
stejně míjí účinkem. Lze naučit politiky
pokoře před přírodou i lidmi?
Jan Baltu
