Německá ekonomika se stejně jako zbytek Evropy ocitla v obtížné situaci: potýká se s velikou mírou nejistotou a výpadky dodávek, které vedly k nejvyšší míře inflace za poslední desetiletí. Z tohoto pohledu je celkem pochopitelné, že se Německo brání zavedení nejúčinnějších sankcí proti Rusku, tedy embargu na dodávky fosilních paliv. Jaké důsledky by však takové embargo mělo? Přední německé ekonomické výzkumné ústavy se ve své pravidelné půlroční zprávě o výhledech německé ekonomiky zaměřily na možné dopady případného embarga na dodávky fosilních paliv z Ruska. A jejich závěry rozhodně nejsou nijak potěšující: největší ekonomiku by postihla recese, která by se jistě podepsala na hospodářské kondici celé Evropy. Nešlo by však přitom o nejhorší výsledek této zatím mladé dekády.
Ekonomika Německa zatím ještě roste
Uveďme si však představení dokumentu trochu do kontextu. Německé zotavení z pandemické krize zatím pokračuje, byť v důsledku války na Ukrajině zpomaluje. Pokud se nic nezmění, očekávají tvůrci zprávy v roce 2022 růst HDP o 2,7 % a v roce 2023 o 3,1 %. Bez války by ovšem mohla být situace lepší. „Proces oživení německé ekonomiky se opět opožďuje. Hospodářský vývoj určují protichůdné síly, které všechny zvyšují ceny,“ shrnul závěry zprávy Stefan Kooths, viceprezident a ředitel výzkumu hospodářských cyklů a růstu v Kielském institutu pro světovou ekonomiku.
Problémy v dodavatelských řetězcích přetrvávají
Na jedné straně doznívají pandemická omezení, což pomáhá růstu výkonu služeb. Stále však přetrvávají problémy v dodavatelských řetězcích narušující výrobu v mnoha odvětvích a podnicích. K tomu se přidávají otřesy způsobené válkou na Ukrajině, které zatěžují hospodářskou aktivitu na straně nabídky i na straně poptávky. Inflaci tak nahrává několik faktorů. Inflační účinek měly již vládní stimulační balíčky během pandemie. Nyní situaci zhoršují rostoucí ceny kritických energetických komodit po ruské invazi na Ukrajinu. To je obrázek, který známe také u nás, byť se míra podpory ekonomiky během pandemie v tuzemsku oproti Německu přece jen lišila. To ale nechejme stranou, protože se dostáváme k té nejzajímavější části zprávy.
Scénáře plynoucí z nejistoty
Vzhledem k vysoké míře nejistoty ohledně dodávek energií z Ruska, které jsou důležité pro ekonomickou výkonnost Německa, propočítaly instituty ve své jarní zprávě dva scénáře. Jeden, takzvaný základní předpokládá, že dodávky plynu budou pokračovat normálně a k další eskalaci ekonomických dopadů války na Ukrajině nedojde. Druhý předpokládá náhlé zastavení dodávek ruských energií, označme ho třeba za nepříznivý (i když samozřejmě, ve všem nepříznivý není). Podle základního scénáře se hrubý domácí produkt (HDP) Německa v roce 2022 zvýší o 2,7 %. Dodejme, že v předchozí zprávě před šesti měsíci ústavy předpovídaly růst 4,8 %. Hlavními důvody nižšího růstu jsou válka na Ukrajině a také nečekaně špatný průběh pandemie během uplynulé zimy. A co by stalo, kdyby Rusko vypnulo ropu, a především plyn? Podle předpovědi by německá ekonomika v letošním roce rostla „jen“ o 1,9 %. To je ale do značné míry dáno tím, že letošní topná sezóna je už za námi. Odstávky energií by se tak plně projevily v roce 2023. V případě nepříznivého scénáře by HDP mohlo klesnout o 2,2 %. Nicméně pro srovnání je dobré uvést, že v roce 2020 německá ekonomika v důsledku pandemie „propadla“ o 4,6 %. Případný dopad sankcí na německou ekonomiku by měl být podstatně menší než dopad na ekonomiku ruskou. Ta podle odhadů během letošního roku poklesne o zhruba 10—12 %. A dlužno dodat, že jde navíc o odhad pro případ, že Evropa sankce na ropu a zemní plyn, tedy dva hlavní vývozní artikly Ruska, nezavede.
Realita je v součtu o něco horší
Abychom však nic nezastírali, musíme dodat, že podle předpovědi expertů by v součtu, po započtení všech vlivů, byl dopad odstřižení od ruských energií větší než dopad covidu. Celkově by odstřižení od ruských dodávek Německo vyšlo na zhruba 6,5 % HDP. To v přepočtu odpovídá přibližně 220 miliardám eur. Již zmíněný Stefan Kooths shrnul závěry zprávy a z ní vyplývající doporučení takto: „Pokud by došlo k přerušení dodávek plynu, německá ekonomika by prošla prudkou recesí. Z hlediska hospodářské politiky by pak bylo důležité podpořit konkurenceschopnou výrobu tak, aby se zároveň neoddalovaly strukturální změny.“ Případná podpora by tedy měla být směřována tak, aby v ekonomice mohly proběhnout nutné změny a přežily v první řadě ty podniky, které mají šanci uspět. V průmyslových odvětvích s vysokou spotřebou plynu podle Koothse změna proběhne rychle i v případě, že embargo nebude uplatněno. Závislost na levném ruském plynu je totiž v každém případě nežádoucí. Při zmírňování dopadů případné energetické krize by politici podle německého ekonoma měli věnovat pozornost tomu, aby ji špatně necílili. Pokud budou takové podpůrné programy rozdávány plošně, povede to k dalšímu růstu inflace. Dotace by také snížily motivaci přizpůsobit se vysokým cenám energií úsporami či zaváděním nových technologií. To v důsledku podle ekonomů ještě prohloubí problémy nízkopříjmových domácností a zvýší celkové ekonomické náklady na řešení krize. /jj/
