Řadou studií ověřená pravda říká, že lidé mnohem raději čtou zprávy negativní než pozitivní. Je to jedno z nejdůležitějších kritérií, které rozhoduje o čtenářském úspěchu podobně jako například blízkost (události na druhém konci světa nás nezajímají), aktuálnost či všeobecná známost osob, kterých se týká. Není tak nijak překvapivé, že prakticky všechna česká větší média psala v posledních letech o prudkém zdražování kobaltu, klíčového a zatím nenahraditelného materiálu například pro lithiové baterie; ale prakticky žádné nepsalo o prudkém poklesu jeho spotových cen v posledních měsících a týdnech. Ceny tohoto materiálu na burze klesaly zhruba 15 týdnů za sebou, a od svého jarního maxima klesly zhruba o třetinu. V dubnu se na londýnské burze tento materiál prodával za necelých 100 tisíc dolarů/t, v srpnu to bylo méně než 70 tisíc dolarů/t. Vysoké ceny vzbudily zájem především čínských podniků, které se začaly zbavovat svých zásob. Pokles cen rozhodně nemusí být trvalý, to autor těchto řádek nechce tvrdit; výhledy trhu jsou stále pesimistické a ceny „futures“, tedy ceny budoucích dodávek, neklesly zdaleka tak výrazně jako ceny dodávek aktuálních. Pro předchozí prudký nárůst cen o více než 130 % za rok jsou také do jisté míry objektivní důvody. Velká část dodávek – zhruba polovina celosvětové produkce – pochází z Demokratické republiky Kongo. Africká země v roce 2016 vyprodukovala 66 000 t, druhá Čína 7 700 t. Kongo přitom nelze považovat za stabilní zemi, a nejistota se pak samozřejmě promítá do ceny a nahrává spekulacím. Chceme upozornit jen na to, že je mnohem více důvodů pro to, aby cena dále neklesala, byť to třeba nebude v měřítku měsíců, ale let. Rozhodně nedochází Kobalt se používá v katodě baterií, obvykle v kombinaci s niklem a manganem (běžně se označuje jako NMC). Jeho použití a postupné vylepšování jsou jedním z důvodů, proč kapacita baterií v posledních letech roste. Kobaltu ovšem v bateriích není tolik, tvoří jen malou část použitých materiálů a jen malou část celkové ceny (navíc do budoucna zřejmě nebude úplně nenahraditelný). Dnes odhady říkají, že zdvojnásobení ceny kobaltu by ceny baterií mohlo zvýšit zhruba o 10 %. Tento kov se většinou získává jako vedlejší produkt těžby mědi a niklu, a příliš velká poptávka po něm nikdy nebyla. Jeho geologické zásoby tedy nejsou dobře prozkoumané. Ale s růstem ceny už se uvažuje i o produkci na jiných místech, především v lomech, kde představuje malou příměs v těženém materiálu, a zatím se ho tedy nevyplácelo z rudy oddělovat, například právě v Číně a ostatních asijských zemích. Průzkum se provádí například i v Chile a dalších státech. Do cen by mohlo promluvit i rozšíření recyklace, ale ta se zatím z technologických důvodů příliš nedaří. I když kobalt není v žádném případě hojný (podle odhadu americké geologické služby USGS tvoří cca 0,0029 % zemské kůry), jeho celkové množství je podstatně vyšší, než jaké by lidé mohli v představitelné budoucnosti spotřebovat. To je samozřejmě jen hypotetické číslo, důležitější je dostupnost zásob se současnou technologií, a ani v tomto ohledu na tomto kovu není nic mimořádného. Těžba se v posledních desetiletích prudce zvyšovala a poptávce tedy až na jisté výkyvy vždy stačila. Není žádný důvod předpokládat, že by tomu do budoucna bylo jinak. To je navíc zcela povšechná poučka. Obecně zatím na trhu není patrná žádná závislost mezi geologickou dostupností a cenou. Zinek je jedním z nejlevnějších kovů, přitom jeho známé zásoby patří mezi ty vůbec nejmenší. Naopak u beryllia, které dnes patří v absolutních cenách mezi nejdražší suroviny vůbec, by známé zásoby měly vydržet na více než tisíc let. Jinak řečeno, surovin je zatím dost. Některé jsou levnější, jiné dražší, záleží na nabídce a technologii těžby a jejich získávání, ale žádná zatím nedochází natolik, aby to bylo znát na ceně. Kobalt v tomto ohledu není výjimkou. Není asi nic nepochopitelného na tom, že si to nedokážeme dostatečně dobře představit. Lidé jako jedinci se musí zabývat problémy nedostatku v daném místě a čase. Ale to, co je rozumný postup pro jednotlivce, nemusí být nutně rozumným postupem pro společnosti. Ano, kobaltu dnes je možná na trhu málo, a za dva roky také možná bude, ale spekulace o jeho dlouhodobém nedostatku nebo omezujícím faktoru rozvoje například elektromobility jsou neopodstatněné. Nahrávají pouze spekulativním investorů a investičním fondům. Spíše nezapomínejme na to, že podobné tzv. malthusiánské představy o blízkém konci dostupnosti klíčových zdrojů vedly v minulosti k některým katastrofálním rozhodnutím. A to nejen investičním. S malou omluvou sáhneme hned po tom nejhorším příkladu: malthusiánem byl i Adolf Hitler, který se domníval, že „německá rasa“ potřebuje životní prostor na Východě, včetně půdy a surovin, aby uspěla ve věčném souboji ras. Zemřel na konci jím samým rozpoutané války a nemohl se tak přesvědčit, jak hluboce podcenil přínos vědy a techniky.
