Už zhruba století jsou mikrobiologové na celém světě znovu a znovu svědky nečekaného úkazu: když vloží vzorek bakterií z „přírody“ na laboratorní misku, z původních bakterií vyroste na misce jenom malá část. Obecně se udává, že v laboratoři se daří zhruba jen jedné bakterii ze sta. Důvodů může být celá řada. Pro řadu bakterií zřejmě nemá snaha množit se mimo přirozené prostředí vůbec smysl – specializované konkurenci by nestačily a jen by se vyčerpaly. Proto při změně podmínek upadnou do jakéhosi zimního spánku a čekají na lepší podmínky. Mikrobiologové o problému vědí, pro větší část z nich ale nepředstavuje příliš palčivý problém. Většina odborníků se poměrně úzce specializuje na jeden nebo jen na několik bakteriálních kmenů, se kterými pracuje dlouhodobě. Někteří vědci je však chtějí poznávat přímo v jejich přirozeném prostředí a vztazích mezi nimi. A ti se bez studia nekultivovatelných bakterií neobejdou. Krok za krokem se tak vyvíjejí postupy, jak pěstovat i bakterie, které se jinak lidské snaze o kultivaci vzpírají. Jeden slibný způsob ukazuje článek, který vyšel v lednu v časopisu Nature. Jmenuje se iChip a bakterie v něm jsou rozděleny každá do jedné z „komůrek“, které mají propustné stěny, jimiž dovnitř i ven mohou proudit živiny a chemické produkty bakterií. Vědci tedy mohou v přírodě nabrat vzorek, vybrat z něj jednotlivé bakterie, nasadit do čipu a ten pak vrátit do přirozeného prostředí. Úspěšnost přežití bakterií se zvýšila z procenta až na polovinu. Nejde jen o vědeckou zajímavost. Většina dnes v lékařství používaných antibiotik byla během tzv. zlaté éry 50. a 60. let totiž nalezena v půdních bakteriích pěstovaných na Petriho miskách. Bakterie si tyto látky mohou vyrábět v rámci konkurenčního boje nebo (v malých koncentracích) jako „signál“, kterým spolu komunikují. Ale zatímco před půlstoletím bylo nových antibiotik dost, dnes je situace mnohem horší. Účinnost známých antibiotik se snižuje, jak se šíří mezi bakteriemi odolnost proti nim, a nová se daří vyvíjet jen velmi pomalu. Vzhledem k této situaci autoři iChipu provedli s celkem 50 000 novými „typy“ bakterií pokus, při kterém je vystavili bakterii zlatého stafylokoka odolné proti dnes používaným antibiotikům (známá je jako MRSA). Objevili tak celkem 25 nových antibiotik, ale většina z nich se nejeví příliš slibně. (Zabíjela bakterie, ale nejspíše by vzhledem k mechanismu účinku zabila i pacienta.) Jedno je však výjimečné: látka nazvaná zatím teixobactin zabíjela MRSA i u nakažených myší velmi účinně a neměla patrné vedlejší účinky. Také účinkuje na poměrně širokou skupinu bakterií a zdá se, že bakterie si proti budou vyvíjet odolnost jen obtížně a dlouho. Na druhou stranu, látku dostaly zatím pouze myši, a vůbec tedy není jisté, že lidé ji budou snášet dobře – toxicita pro pacienty je velmi častý důvod, proč antibiotika ve zkouškách neuspějí. Zajímavost objevu je zatím spíše v jeho možném přínosu do budoucna než v této konkrétní látce – podobným způsobem by se mohly objevit další nová antibiotika, některá z nich třeba i široce využitelná. To by byla proti bídě posledních desetiletí vývoje příjemná změna.
