Podaří se transmutovat jaderný odpad?

Bulharský výtvarník Christo, zabývající se balením, by se potěšil v laboratoři Kalla, bývalého Centra jaderného výzkumu v Karslruhe, které dnes působí pod názvem KIT Campus Nord: stovky metrů dlouhé roury, nádrže a zkušební linky jsou tady pečlivě zabaleny do stříbrné fólie. Pod ní se skrývá tlustá izolace. To, co vypadá málem jako umění, je čirou nutností. V rourách a nádržích totiž cirkuluje více než 200 °C horká směs z olova a vizmutu. „Při této teplotě jsou těžké kovy tekuté jako voda,“ tvrdí profesor Thomas Wetzel, vedoucí laboratoře Kalla. HORKA KOVOVA POLEVKA A OBALENE ROURY Jsou testující laboratoří nového zařízení, které má (již během několika let) zneškodňovat jaderný odpad. Takovým transmutačním strojem „se redukuje doba, po kterou je odpad nebezpečný, ze 170 000 nanejvýš na 500 let,“ vysvětluje T. Schulenberg, šéf Institutu KIT jaderných a energetických zařízení. Způsob fungování nového stroje přitom není komplikovaný. Dovoluje energeticky bohatým neutronům, které jsou součástí takřka všech atomových jader, narážet na nejdéle zářící jedovaté látky v odpadu, mezi nimi na plutonium a uran. Zbývající prvky jako krypton, cesium a jód se relativně rychle rozpadnou a za několik století jsou neškodné. Během tří let se má zahájit konstrukce referenčního zařízení, které bude pracovat v belgickém Centru jaderného výzkumu Mol v blízkosti Antverp. Zde se má ročně zneškodnit několik tun vysoce radioaktivního odpadu. Myšlenka transmutace je známa již několik desetiletí. Dosud však byla tato technologie příliš drahá. Navíc neexistoval urychlovač částic, který neustále produkuje protony. V Karlsruhe stojí nyní před důležitým krokem: testováním komory, v níž se budou produkovat energeticky bohaté neutrony, a to ostřelováním protonů. Na urychlovači výzkumného centra Dresden-Rosendorf, který výzkumníci pokřtili na Labe, běží pokusy kontinuální výroby neutronů. ODPAD Z 10 JADERNYCH ELEKTRAREN Dosud byl evropský výzkum transmutace podporován 80 mil. eur. Drahý je rovněž běžný provoz, protože spolyká velká množství energie. V žádném případě to však nezvýší ceny proudu: zatímco stroj zneškodňuje odpad, vyvíjí rovněž teplo, a to lze opět využít k jeho výrobě. Podle MAAE ve Vídni by tato technika mohla zvednout ceny pro spotřebitele nanejvýš o několik centů. Během 10 let by mohl být malý „ničitel“ jaderného odpadu v Molu hotový, předpovídá Knebel. První velké zařízení pro zpracování 250 t jaderného odpadu z 10 elektráren ročně by mohlo být v provozu zhruba za dalších 10 let. Předpokladem úspěchu techniky je odlišná úprava jaderného odpadu, než je současná. Dosud se uran a plutonium do určité míry pouze vymývají. Takhle to probíhá kupř. v recyklačním úpravárenském zařízení ve francouzském La Hague. To, co zbyde, se zataví do skla, plní do nádrží Castor a přepravuje do Gorlebenu. /eb/ Zdroj: Handelsblatt