Při jízdě po dálnici č. 15 z Las Vegas do Los Angeles, krátce po překročení hranice mezi Nevadou a Kalifornií, jsem po pravé straně uviděl obrovskou solární elektrárnu – prý největší na světě. Jmenuje se Ivanpah, podle nedalekého jezera, a do provozu má být uvedena už letos v prosinci.
Odbočil jsem na vyasfaltovanou silnici, jež svědčila o tom, že se stavba chýlí ke konci, a dovedla mne až ke vchodu oploceného areálu. Jet dál sice nebylo možné, ale nebyl jsem zklamán. Věděl jsem totiž už z přípravného rozhovoru s tiskovým mluvčím společnosti, že to zatím, z bezpečnostních důvodů nelze. Teprve po zahájení provozu zde samozřejmě postaví Visitor Center, jako u jiných elektráren, kde široká veřejnost získá veškeré informace. Oslnivé slunce sálalo a můj přenosný teploměr ukazoval 45 °C. Azurové nebe dotvářelo působivou atmosféru vzdáleně připomínající scény z hollywoodských sci-fi snímků. Na federálním pozemku o rozloze 3500 akrů (více než 14 km2) pouštní planiny orámované mírným pohořím se blyštilo 300 000 zrcadlových panelů. Já je nepočítal, ale musím věřit tiskovým podkladům společnosti Bright Source. Nejnázornější pohled na celý areál je z nadhledu, tedy z nízkoletoucího letadla či z balonu. Tu možnost jsem tedy neměl. Sice jen přes plot, ale přece jen zblízka, se nabízí pohled na tuto zajímavou technologii. Systém zahrnuje celkem tři kruhové jednotky. Uprostřed každé z nich se tyčí 121 m vysoká věž s vodní nádrží a kolem ní jsou jako letorosty umístěny počítačem řízené heliostaty. Zachycují dopadající sluneční paprsky, koncentrují je a vysílají na vrchol pylonu. Na něm je umístěn „bojler“, v němž sluneční paprsek ohřeje vodu na 1000 F (čili 537,778 °C) a vzniklá pára se odvádí zpět na zem, kde roztáčí turbínu, jež generuje elektřinu. Ta bude v síti Southern California Edison a Pacific Gas & Electric Company zásobovat asi 140 000 domů. Celkový výkon za plného provozu se očekává 400 MW. Což je více než dvakrát větší výkon, který vykazují sluneční pece Andusol nebo Extresol na jihu Španělska. Dosud držely svými 150 MW (každá z nich) světové prvenství. Podobná elektrárna asi 100 mil jihozápadně od Ivanpah má výkon jen 354 MW, ale dohromady na 9 jednotkách. Projekt Ivanpah si vyžádal náklady v hodnotě 2,2 miliardy dolarů a při výstavbě nabídl pracovní místa více než 2000 lidí. Na provozní obsluhu bude stačit asi 100 zaměstnanců. Příprava tohoto obrovského projektu v Mohavské poušti trvala skoro 6 let a jen samotná výstavba si vyžádala tři roky. Po celou tu dobu byl celý záměr pod tvrdou kritickou palbou ochránců životního prostředí. S trochou nadsázky lze říci, že „zelení“ se střetli s jinými „zelenými“. Na jedné straně elektrárna, která sice nevypouští do ovzduší žádné škodliviny, ale na druhé ohrožuje pouštní vegetaci a zvířata. Nejvíc se to týkalo zvláštního, ojedinělého druhu pouštních želv. Vydrží třeba i rok bez vody a prý se dožívají 80 let. Biologové najatí elektrárenskou společností jich před zahájením stavby našli 150 a šetrně je přemístili mimo dosah elektrárny. To si sice vyžádalo další náklady, ale široká veřejnost stále není jednotná v pohledu na pouštní elektrárny. Tak není divu, že jsem od největší sluneční elektrárny světa odjížděl se smíšenými pocity. Karel Sedláček