Pod obrazem T. G. Masaryka

Čekal jsem na ukončení projevu Václava Klause na brněnském Mezinárodním strojírenském veletrhu v Rotundě pavilonu A. Zrovna když pan prezident zakázal používat slova recese a hospodářské potíže, vynález to pisálků z novin (trefně to okomentoval J. Macháček v Respektu slovy, že Američané jako první už přišli na to, že politici jsou dobří jen k šíření optimismu, jinak nemají žádnou přidanou hodnotu), stanul jsem na galerii historie u fotografie z roku 1928. Při zahájení Výstavy soudobé kultury Československa je zde zachycen T. G. Masaryk naslouchající výkladu hlavních organizátorů. Vážení profesoři mu referovali, čeho stát za pouhých 10 let existence dokázal ve vědě, průmyslu a kultuře. Tehdy se umění pracovat započítávalo ke kultuře státu. Protože z rodinných kontaktů vím, co profesoři Karel Absolon a Vladimír Úlehla prezidentu Československa sdělovali, napadla mne úplně šílená myšlenka: co by asi prezidentovi, jehož ctila celá Evropa a Spojené státy, mohl říci o naší době Václav Klaus? Co by mohl říci o době 20 let, kdy všichni doufali v obnovu demokracie, o době, kdy lidé čekali na důstojný návrat suverenity, prosperity a práva? A doufali, že budou součástí Evropy. S tou myšlenkou mi přeběhl mráz po zádech. Na výstavišti se chystalo mnoho techniků položit Klausovi otázku, kam zmizely značky jako Zbrojovka Brno, Poldi Kladno, Meopta, Adast a další stovky podniků, jež byly překotně prodány (vyspekulovány) do zahraničí, kam nyní odvážejí akcionáři miliardy korun na dividendách nebo si rovnou užívají neznámo kde. Mohl by Klaus říci T. G. Masarykovi, že Škoda Holding, tedy to torzo, co zbylo ze Škody Plzeň, jíž s obrovským profitem prodali neznámí překupníci, se rozkročila až na Marschallovy ostrovy, kde nikdy nikdo nedohledá, jaká šmelina se tu odehrála? Technik ze třetí generace škodováků ke zprávě o zapsání kdys slavné české firmy do Tichomoří trefně poznamenal: „Lituji těch tisíců lidí, kteří tam pracovali pro slávu značky a Československa. Dnes si musejí připadat okradení.“ Připustil by Václav Klaus, jenž tvrdil, že velký zájem o MSV dokazuje sílu našeho průmyslu, že skladba prořídlých vystavovatelů jen odráží zásadní změny našeho průmyslu k subdodavatelské úloze a tím samozřejmě i nižšího podílu na zisku finálního výrobku? Zřejmě, podle svého zvyku, říci jen to co se hodí jemu osobně, ne. Dokázal by panu prezidentu Masarykovi říci, že za 20 let nebyly dokončeny restituce a kupónová privatizace nepřinesla očekávané oživení průmyslu, neb tu stále scházejí peníze a myšlenky? Referoval by panu prezidentu Masarykovi, že za svůj nesporný úspěch považuje vyostření nálad lidí proti myšlence společné Evropy? Že bojuje proti očištění planety od jedů a odpadků, jež musejí polykat už desítky let například obyvatelé Ostravy Fifejdy a dalších měst? A že státní dluh je 1 456 800 000? (jen co čtete tyto řádky již je o několik milionů vyšší!). Pánové Absolon a Úlehla mohli v roce 1928 s hrdostí T.G. Masarykovi referovat o promyšlené budoucnosti zemědělství, vědy, průmyslu a dokonce o sociálním rozměru nového státu. Mohli tak referovat proto, že nad nimi byla autorita člověka s bytostným demokratickým myšlením a jednáním, jenž ctil ústavu a jeho čestnost byla nezpochybnitelná. Ale konec představ. V Rotundě skončil projev dalšího politika o ničem, předseda Hospodářské komory Petr Kužel odsoudil nás, pisálky, stejně jako i další nekonečně pozvaní hosté, kteří referovali o úspěších posledních let, aniž si všimli toho, co se zde opravdu děje. Statistiky neplatily, fakta nebyla konstatována, hovoří přece politici. Nejsme v roce 1928, kdy Československo slavilo skutečné, ač neobyčejné úspěchy prosperity a tím i suverenity. Jan Baltus