Prezident ČR Miloš Zeman navrhl na posledním zasedání tripartity zrušení podpory výrobcům energie z nefosilních zdrojů. Žádné novum. Hlava státu se svými výhradami vůči tzv. zelené energii netají a horuje proti nim dlouhodobě. Mohlo by se zdát, že největší zastánce si najde mezi kapitány tuzemského průmyslu. Právě oni (neméně nahlas a neméně dlouhodobě) kritizují zbytečně vysoké platby za spotřebovanou energii a teplo. Jenže ouha! Prezident se svým názorem osaměl. Na pomoc mu sice přispěchal ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek s prohlášením, že i on by příspěvky eliminoval, jenže: „Závazky platit vznikly před rokem 2010 a ručí za ně stát." Institucionálně by se měl aspirovat na roli nejlogičtějšího a nejdůraznějšího spojence prezidenta odmítajícího dotační prebendy Svaz průmyslu a dopravy ČR. I ten se však distancoval. Dokonce vydal poměrně rozsáhlé zdůvodnění, proč tak neučiní. Podle SPD ČR řada schémat podpory inkriminovaných zdrojů z minulosti „nebyla navržena dostatečně tak, aby dostatečně pružně reagovala na pokles pořizovacích nákladů těchto zdrojů, avšak jednou už byla schválena, investoři se podle toho zařídili a není možné zpochybňovat jejich právní nároky a legitimní očekávání.“ Nikdo s průmyslovými bossy nepolemizuje co do míry pružnosti schémat podpory. Ani nezpochybňuje, že v zákoně byla ukotvena v řádném legislativním procesu. Kolik přispěvatelů na dotace se ztotožní s tvrzením(?), že: „Není férové vinit z vyplácení miliard do nefosilních zdrojů energie investory a nazývat je negativními přívlastky. Podnikatelé se pouze chovali podle platné legislativy a využili investiční příležitost.“ Za to pod ihned následující výzvu: „Pokud někdo pochybil a měl by být volán k zodpovědnosti, tak jsou to zákonodárci, kteří ta nevhodná schémata schválili,“ by se patrně podepsali mnozí. Jak plátci z řad milionů domácností, tak tisíců firem. SPD ČR varuje, že v případě omezení (nebo snížení) podpory České republiky hrozí soudy a mezinárodní arbitráže. Je nabíledni, že kromě nevyplacené podpory by stát nakonec musel hradit i nemalé náklady na soudní řízení. Přehoďme na okamžik výhybku do světa medicíny. Pokud lékaři diagnostikují vážnou chorobu, zjišťují její příčiny a pacienta začínají léčit. Kritika stávajícího režimu podpory nefosilních zdrojů sama o sobě ještě žádnou terapií není. Vyléčí nemocné firemní a rodinné rozpočty apologetická argumentace, že stopka pro platby by se automaticky rovnala ztrátě tisíců pracovních míst, existenčním problémům s vysokým rizikem uzavírání výrobních kapacit, příp. ohrožení plnění našich klimaticko-energetických závazků ve vztahu k Evropské komisi? A tváří v tvář hrdým hlášením bank o jejich ziscích plátci sotva uroní slzu nad „hrozbou dominového efektu v bankovním sektoru, resp. miliardovými ztrátami za poskytnuté úvěry“. Naopak, rezonans má apel, aby politici už začali dotyčný problém řešit. Komplexně a seriozně, dokud se nestane jedním z chytlavých volebních taháků některých politických stran a uskupení, a to už třeba v nadcházejících volbách. Pro úplnost pár čísel: podpora nefosilních zdrojů energie v ČR přišla v roce 2006 na cca 1 mld. Kč. Od dotyčného roku do loňska nás zelené zdroje stály už více než 205 mld. Kč. A odhady pro zbytek období? Atakují astronomickou výši 1 bilion Kč. /kar/