Politici, vědci, energetici i novináři hledají optimální charakterizaci současné etapy rozvoje energetiky. Pod tlakem agenturních zpráv o globálním nástupu alternativních zdrojů, o stále zřetelnějších obrysech velkokapacitní výroby a bezpečné exploatace vodíku, o pokroku ve výstavbě tokamaku ITER, o nových typech jaderných reaktorů a objevech ve sféře termojaderné fúze vůbec se jich rodí spousta: od obecně srozumitelných (nová éra energetiky) přes marketingově chytlavé odpočítávání (generace III. či generace IV.) až po věcně střídmé (nástup nízkouhlíkové energetiky). S atraktivními adjektivy lze uspět v literatuře, příp. na předvolebním mítinku. Technická a ekonomická veřejnost sleduje a upřednostňuje fakta. Jedním z nich jsou turbulence okolo těžby a cen základních fosilních energetických vstupů, zejména ropy, uhlí a plynu. Jsme v posledních týdnech svědky come-backu některých energetických komodit? Podařilo se obchodníkům vyprodat letité zásoby a vygenerovat po nich novou (ať již reálnou, anebo spekulativní) poptávku? Anebo vlády a firmy po Paříži 2015 kážou víno (v daném případě vrší sliby razantně a definitivně ekologizovat celý proces výroby elektřiny a tepla), ale ve skutečnosti zůstane vše po staru, včetně starých kotlů i starých zisků? Snad nejčastěji se v posledních týdnech analyzuje dění na ropných trzích. Černého zlata je na nich nadbytek. Podle analýz Mezinárodní agentury pro energii (IEA) se na tom nic nezmění nejméně do půli roku 2017. Ještě na jaře IEA predikovala její nabídku celosvětově na 1,4 mil. barelů denně. S nástupem podzimu ji o 100 000 barelů snížila. A avízo na počátek roku 2017? - 1,2 mil. barelů denně… Převis nabídky nad poptávkou má dopady nejenom pro těžaře, ale i na transport suroviny a chod rafinerií. Exaktně se promítl také do cenové hladiny. Ještě v roce 2014 se 1 barel severomořské ropy Brent prodával za více než 100 USD. Aktuálně se pohybuje pod hranicí 50 USD. A dlouho nebude zapomenut lednový a únorový šok, kdy i nejzdatnější obchodníci měli problém jej udat za 30 USD. Podobné scénáře je (logicky) neuspokojují. Rozhoupané trhy s ropou se snaží stabilizovat. Patrně nejhlasitěji se o to v poslední době snaží Rusko a Saúdská Arábie. Výzva Zmrazme těžbu ropy! je však jen jedna strana mince. Druhou je: Neomezujte malé těžaře a prodejce! Fakta se nezřídka mísí s emocemi, ekonomické kalkulace s politickými apely. Velké naděje oba tábory vložily do jednání ministrů Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Židle k debatě o příp. zmrazení těžby a o dalších opatřeních na podporu ropných trhů se hledaly i pro producenty, kteří nejsou členy kartelu. Jenže: kolik dohod dosažených na půdě OPEC mělo následně jepičí život? Dobré úmysly a dobré peníze nejsou milující se manželský pár. Vztaženo k ropě: již řadu měsíců se chovají jako nejdivočejší „italská domácnost“. Milovníci starých časů věří v návrat poměrů. Kritici neočekávají, že alžírský summit ropných gigantů bude schopen dlouhodobě zvrátit tok progresivních změn v oboru. Ropa a další fosilní energetické suroviny jsou z hlediska pokračujícího vědecko-technického rozvoje soudobé energetiky už za jejím horizontem. Budoucnost patří každé ekologicky i ekonomicky akceptovatelné alternativě. Sofistikovaným jádrem počínaje a vzpomenutým vodíkem třeba konče. /uai/
