Jen málo bruselských nápadů a nástrojů, jak skloubit vývoj evropského průmyslu, energetiky a teplárenství se stoupajícími nároky na ochranu životního prostředí, mělo a má tak rozporuplný zrod a existenci, jako byly a jsou tzv. emisní povolenky. Aspoň v tom se dnes shodnou jak jejich zastánci, tak odpůrci. Podle optimistů takřka žen-šen na všemožné neduhy energetických a ekologických světlých zítřků. Podle pesimistů neperspektivní jednosměrka vedoucí leda k dalším komplikacím a skandálům ve světě oborových investic. Od průmyslníků i novinářů za ně schytali politici a úředníci v Berlaymontu, i ekonomové: netržní instrument pro zatím nezformovaný evropský energetický trh, legislativně podceněný generátor korupčního jednání, bezedná černá díra pro investice atd. atd. Že evropský trh s emisními povolenkami nefunguje (minimálně aspoň podle představ jejich rodných otců), je dnes už nabíledni. Nepotvrzují to pouze pozoruhodné křivky propadů jejich minimálních cen či řada abnormalit, jimiž se musely leckdy zabývat orgány činné v trestním řízení. Nejnovější nevábnou vizitku jim vystavilo rozhodnutí Evropského soudu, že Evropská komise pochybila i ve způsobu jejich rozdělování. To vše byrokraty a spekulanty neodrazuje. Pokusům vytvořit pro povolenky umělé cenové i obchodní prostředí není zdaleka konec. Jen pro ilustraci: jejich současná cena osciluje okolo 6 eur/kus. Některé subjekty by ji rády (dlužno dodat: nereálně, od zeleného stolu) ztroj- i zpateronásobily… Uschlý keř neoživí ani sebevětší pozdní zálivka. Pokud by měla průmyslová i bankovní sféra emisní povolenky znovu akceptovat a efektivně je začít využívat, budou zapotřebí jiné, s reálným životem ústrojněji spjaté mechanismy. Zvážit jak těsněji propojit vývoj jejich ceny s vývojem ceny základních fosilních zdrojů energie, ale i s finálními cenami elektřiny a plynu. Pokusy politiků násilně implementovat do zanedbaného sadu plody z jiných zahrad (kupř. upravenou uhlíkovou daň, administrativní redukce stávajících národních energetických mixů apod.) započaté dílo zkázy mohou jen dovršit. Bez vyhlídek v energeticky disproporční Evropě jsou rovněž mediálně frekventované pokusy o opětovnou hypertrofizaci trhu a úpravy tržních pravidel pro operace s emisními povolenkami. Jaké dopady by to mělo na současnou veleštědrou dotační politiku zelené energie v některých státech EU28? A co by to způsobilo aktuálně i dlouhodobě s energetickou a teplárenskou výrobní bází v těch členských zemích EU28, jež dominantně využívají fosilní energetické vstupy? Je logické, že velcí obchodníci s emisními povolenkami nebo držitelé velkých kvant tohoto rádoby hrobaře staré energetiky a teplárenství, projevují enormní snahu trh s emisními povolenkami resuscitovat a pro toto počínání vymýšlejí nové důvody i nástroje. Ne vždy uspějí. Mocná vlna kritiky se kupř. snesla na záměr stáhnout část povolenek z trhu do tzv. rezervy tržní stability. Kdo, kdy, v jakých objemech a za jakých legislativních pravidel je bude odtamtud uvolňovat k pokrytí příp. poptávky je ve hvězdách. Nepochybně budou hledat i další spojence a oběti. Třeba v řadách evropské metalurgie. Ekologizační opatření z minulých let se jí citelně dotkla. Tvůrcům emisních povolenek šlo bezpochyby o správný cíl. Život ovšem ukazuje, že problémy vytváří zvolené instrumentárium. /uai/