„Myslíte, že úředníci ještě vůbec vnímají realitu?“ zeptal se mne v pauze na semináři k vývoji cen energie dlouholetý čtenář TT. „O ‚neviditelné ruce trhu‘ jsem prvně zapochyboval, když obce lehkovážně prodaly vodní hospodářství zahraničním firmám. Ať jsme se chovali ve fabrice nebo doma sebešetrněji, účty za vodné a stočné byly a jsou pořád jen vyšší. Podruhé, když tehdejší politici odstartovali nemravný solární boom po česku, resp. vlnu ne miliardových, ale rovnou bilionových dotací. A do třetice: před loňskými Vánocemi jsem zjistil, že ač máme doma měřáky na každém radiátoru, bude to stejně na houby. Lokálními koeficienty se naše reálná spotřeba tepla odliší od zúčtované. Nejnověji mi důvěru v logiku trhu podrazila snaha penalizovat šetrně se chovající domácnosti s nízkou spotřebou elektřiny. Doopravdy potřebujeme nového tarifového kočkopsa?“ Že se v ČR připravuje úprava tarifů za elektřinu, resp. nová konstrukce regulovaných položek za distribuci a přenos elektřiny, není žhavá novinka. V mediálních přestřelkách mezi politiky a energetiky se však začal zmiňovat nový fenomén: tzv. energetická chudoba. V ČR se údajně dotýká cca 1/5 domácností. Lze v tržní ekonomice administrativně napravit dozrálé disproporce pouze novými tarify? Lze vůbec upravit rozpočet nákladů za její distribuci a přenos tak, aby se všem spotřebitelům ve finále finančně ulehčilo? Nejenom ekonomický idiom potvrzuje, že rozhoduje objektivní a spravedlivá kalkulace podle individuálních nároků na exploataci sítí a podle individuální spotřeby proudu. Ochota platit (či odmítat) úhradu za energie není ani tržní, ani kalkulační kategorie. Prizmatem (že by už předvolebně chráněných?) domácností by MPO ČR, ERÚ i vládě ČR neměla uniknout dvě varovná zjištění: a) podíl výdajů za energie v tuzemských domácnostech už přesáhl 10 % a b) ČR tím nejenom dohnala, ale i předehnala řadu zemí EU28. Problémy třeba řešit prozíravě. Včas a správnými nástroji. Jsa poučeni z minula (nejenom již vzpomenutými obřími dotacemi pro solární energetiku), nemusí to být výlučně nová úprava tarifů, masová výměna jističů, novela zákona apod. Což takhle eliminace všech neférových dotací? Akcent na zefektivnění výroby, přenosu i spotřeby energie? A v případech, kdy reálné kalkulace výdajů i cen sociální aspekty nevyřeší, pak i rozbor stávající struktury a výše některých sociálních dávek? Mediálně zruční obhájci reformy tarifů s přísliby typu „změny se většiny zákazníkům vlastně ani nedotknou“, „jde nám i o chataře“, příp. „česká rodina to nepocítí“ dlouho neuspějí. Počítají také s variantou, že vinou podvázané motivace šetrně zacházet s energiemi „nezapláčou“ nad rezultáty jejich hlasitých kampaní producenti a distributoři energie, podnikatelské subjekty v branži a posléze i erární kasa? A jak se vypořádají s gradujícím trendem růstu individuální výroby a lokální spotřeby energie bez nároků na celostátní sítě? Převis pevné složky v rámci plateb za odebranou elektřinu nad její reálnou spotřebou by byl unikát. Minimálně v rámci tržní Evropy. Asi i proto předsedkyně ERÚ Alena Vitásková rozpustila dosavadní expertní tým. Oficiálně: „Poté, co se jeho účastníci shodli na nutnosti tarify upravit a předkládaný matematicko- -technický model schválili jako základ pro další výpočty.“ Dobrá, co bude následovat teď? /cer/