Potřebujeme antifosilní zákon? Podle vlády ČR i podle Ministerstva životního prostředí ČR – ano. Cíl nové normy je zřejmý od prvopočátků: razantně omezit naši závislost na těžbě a exploataci fosilních paliv, konkrétně ropy, plynu a uhlí. Až potud musí oba subjekty státní moci podporovat každý soudně uvažující občan. Správný cíl však a priori negarantuje i optimální volbu nástrojů. Pro zelené iniciativy přichází kupř. každý legislativní dokument v tomto směru už 5 minut po příslovečné 12. hodině a žádná norma, která nebude maximálně striktní, v jejich očích neobstojí. Naopak pro tripartitu každý krok na antifosilní trajektorii třeba zevrubně promyslet a konat pokud neohrozí zájmy domácího průmyslu, energetiky a teplárenství, resp. jejich konkurenceschopnost. Co se týká rádců a inspirací ze zahraničí, o ty nouze nebude. Bruselem a jeho rozsáhlou energetickou a antiemisní agendou počínaje a neblahými konsekvencemi krátkodechých embargových rozhodnutí za našimi humny konče. Pokud ani odbornou, ani laickou veřejnost o nutnosti urychlené transformace zdrojové skladby současné energetiky a teplárenství sáhodlouze přesvědčovat netřeba, nutně to evokuje otázku: není pak volání po antifosilním zákonu jen probíjením se do otevřených dveří? Proč plýtvat časem odborníků i politiků ve věci naprosto zřejmé a žádoucí? Nejenom zelené iniciativy, ale každý správní orgán, podnikatelský subjekt i občan by si měli při přípravě a schvalování paragrafovaného znění nové normy promyslet všechny její plusy i mínusy. Transformace současné energetiky a implementace nových technologií je určitě krok správným směrem. Vygeneruje nejenom čistší životní prostředí, ale i řadu konkrétních výrobních, odbytových, montážních a servisních aktivit. Tedy i více investic, nová pracovní místa a exportní příležitosti. Transformační procesy v energetice jsou vždy běh na dlouhou trať a při složité vnitřní struktuře vytváří širokou škálu příležitostí i pro subjekty, jimž jakákoliv akcelerace a důslednost při realizaci odsouhlasených zákonných aktů způsobuje problémy, resp. ztrátu dosavadního pohodlného a lukrativního způsobu podnikání i života. Od úvodního momentu přípravy nové normy je nutné dbát také o její maximální věcný a akční záběr: mezi největší znečišťovatele životního prostředí nepatří pouze velké elektrárny, teplárny, hutní či chemické podniky. Uhlíková stopa stále masivnější a všudypřítomné dopravy na bázi spalovacích motorů je evidentní. Život okolo nás dnes a denně poskytuje řadu příkladů, že jakákoliv nedomyšlenost, neprovázanost a uspěchanost vygeneruje pouze nové a složitější problémy: kupř. vyšší spotřebu uhlí namísto odstavovaných jaderných reaktorů, masivní přetoky proudu mezi eolickými centry výroby a stovky kilometrů vzdálenými body jeho spotřeby, konjunkturní zdražování a sezonní zásobovací problémy u méně zátěžových zdrojů (kupř. biomasy) atd. Kdybychom dnes ČR odstavili od fosilních paliv, přišla by o 4/5 všech surovinových vstupů. Nová Státní energetická koncepce velí tuto závislost postupně eliminovat: v roce 2030 na 66 % a v roce 2040 na 56 %. Bude to stačit? A ještě jeden údaj pro pochybovače o potřebnosti nového zákona: závazné legislativní dokumenty k eliminaci uhlí, ropy a plynu ve svém energetickém portfoliu už přijaly Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Rakousko, Švédsko a Velká Británie. /cer/
