Sobotkova vláda se na sklonku roku 2015 zabývala novelou zákona o ochraně ovzduší. Byl a je to jeden z legislativně nejvýznamnějších dokumentů za celou dobu vládnutí tohoto koaličního kabinetu. Širší veřejnost ji (krátce po skončení XXI. mezinárodní konference OSN o klimatu v Paříži) vehementněji nereflektovala. Na vině nebyla odborná náročnost novely, ani její rozsah či únava části publika z přestálé mediální zelené masáže. Většinu z nás už pohltila předvánoční atmosféra, tsunami nakupovaných dárků a shon při přípravě oslav vánočních a novoročních svátků. Nejednoho čtenáře TT (a právem) napadne: není to, krátce po Hromnicích, už vyčichlá minulost? Nikoliv. Novela směřuje do parlamentu. A tematika samotná? Z energetického i teplárenského pohledu byla a zůstává (mírně řečeno) výbušná. Na pozici „granátu č. 1“ v ní bezpochyby figuruje zdánlivě dílčí element: vláda navrhuje prolomit princip nedotknutelnosti obydlí. Jinými slovy: dozorujícího úředníka bude muset pustit ke kotli(ům) jak občan nebo instituce, který(á) respektuje zpřísňující se ekologické předpisy pro vytápění objektů, tak nezodpovědní jedinci, věnující technickému stavu své otopné techniky a kvalitě používaného paliva jen minimální pozornost. Žijeme v Čechách a schopnosti některých z nás „jak vyzrát na ouřad“ jsou vyhlášené. Tentokráte má příslušná exekutiva vůči provinilcům v rukou mocný nástroj: za odmítnutí kontroly by mohla viníka pokutovat až 50 000 Kč. S vysokou mírou pravděpodobnosti lze odhadnout první reakce rozhorlených provozovatelů techniky, kterou by ocenilo lecjaké muzeum, nikoliv už hasiči, nebo exhalacemi obtěžovaní sousedé. Od kritiky přebujelé a občana obtěžující administrativy až po obavy z narušení demokracie a pohrůžky tolik oblíbeným Štrasburkem za porušování osobní a domovní svobody v české kotlině… Kvantum zastaralých spalovacích zařízení, která se dosud v ČR provozují, nebo masa spalovaného odpadu a ekologicky závadného materiálu je obrovská. Předchozí smířlivé kroky exekutivy emitenty citelně neomezily. Stačí se projít uličkami nejedné české vísky a města a další diskuse je už zbytečná. Princip opakovaného podezření porušení zákona v jednom roce, jenž by zavdal ke kontrole kotle v dotyčné domácnosti, je na místě. Spíše je otázkou, zda obesílat pachatele otravujících emisí nejdříve písemným upozorněním a teprve poté u něj provést kontrolu. Nesvědomitý emitent smradů a prachu se podobně ohleduplně vůči spoluobčanům nechová, a to od prvního momentu, co škrtne sirkou pod kotlem. Pro zpochybňovače nové legislativy bude důležitý nález legislativní rady vlády: nedotknutelnost obydlí není neomezitelná. Pokud občan ohrožuje zdraví jiných lidí (a to pálením nebezpečného odpadu bezpochyby činí), pak je třeba upřednostnit ústavní právo na ochranu zdraví. Do startu popisovaných kontrol v ČR (od ledna 2017) je však žádoucí legislativně i technicky předejít potenciálnímu šikanování ze strany rozhádaných sousedů: poslat patřičně upravenou fotografii nebo ubližující video na úřad, to svede při současném stavu výpočetní techniky s hollywoodskou dokonalostí už nejeden školák. Odpůrci budou hledat podporu v cizině. V právně a technicky vyspělých státech zbytečně. Tamější kontroly jsou přísnější a nikoliv preventivní, ale periodické. /uai/